Zefyrín Jimenéz Malla
Z Katopedia
Blahoslavený Zefyrín Jimenéz Malla (1861, Benavente de Segria, Španělsko - 9. srpna 1936, Španělsko) je prvním příslušníkem cigánského čili romského etnika vyzdviženým na oltář. Zemřel jako mučedník během španělské občanské války, když se zastal mučeného kněze a nechtěl se vzdát víry v Krista Ježíše. Španělská obdoba jeho jména zní Ceferíno.
Obsah |
Život
Mládí
Roku 1861 se ve španělském Benavente de Segriá v rodině kočujících Cigánů narodil malý Zefyrín. Jako naprostá většina nomádů zůstal i on celý život negramotný, přičemž tento jev nebyl v 19. století neobvyklý ani u městského, potažmo venkovského španělského obyvatelstva. Malý Malla brzy dostal, tak jak to bylo mezi španělskými Cikány běžné, přezdívku, pod níž byl všeobecně znám – el Pelé.
Jeho rodina na tom nebyla zrovna nejlépe. Strýc pletl koše, které pak s malým synovcem chodil prodávat. Když Zefyrín (Ceferino) dospěl, oženil se s o dva roky starší Terezou Jimenézovou Castrovou především také z toho důvodu, že uměla číst a psát, jelikož chodila nějaký čas do školy. Svatba se odehrála jen v rámci komunity, nikoli v kostele.
Mladí manželé však nemohli mít děti a postupem času tuto skutečnost přijali. Nechtěli však zůstat na stará kolena sami, proto adoptovali Tereziinu neteř Pepitu. Zefyrín vydělával obchodováním s dobytkem. Nedlouho nato na něj přešla nová povinnost: jeho otec si našel novou mladou ženu a utekl s ní od rodiny někam do světa. Matka zemřela a z el Pelého se tak rázem stala hlava celé rodiny. Neslo to s sebou i starost o mladšího bratra a dvě sestry, z nichž jedna byla duševně nemocná. Počátkem 20.století se rozhodl usadit se, a to v městečku Barbastro.
Obrácení
Tam pojal roku 1912 Zefyrín Terezu za svou choť konečně před Bohem, resp: v nedaleké Leridě – asi z obavy co tomu řeknou lidi, že tak dlouho spolu a až teď se berou. Deset let nato Tereza zemřela (zaopatřena svátostmi) a Zefyrín se už znovu neoženil.
V Barbastru se stal pro děti z jiných cikánských rodin jakýmsi jejich druhým tátou. Shromažďoval je kolem sebe, věnoval jim svůj čas, vlastně je svým způsobem vychovával – učil je modlit se, vyprávěl jim příběhy z bible či španělské literatury, které sám během svého života pochytil z vyprávění jiných. Byl zkrátka „strýčkem Zefyrínem“. Nevážili si ho však jen jeho soukmenovci, ale rovněž bílí, v čele s místním biskupem. Dokonce jej zvali, aby řešil jejich spory.
V Barbastru už el Pelé žil plnohodnotným životem křesťana: denně chodil na mši svatou, modlíval se často růženec, který nosil v kapse. Stal se členem Bratrstva eucharistických čtvrtků, jež každý čtvrtek konalo hodinovou adoraci. Kromě toho jednou měsíčně setrval na adoraci celou noc. Vstoupil do III. řádu sv. Františka, účastnil se procesí, všech křesťanských pohřbů, doprovázel kněze na jeho cestách k umírajícím a to až do občanské války v roce 1936.
Občanská válka
18. července tohoto roku vypukla v zemi občanská válka, válka, kterou toledský biskup Tomás označil jako „válku vzniklou opravdu v jádru z lásky a zášti k náboženství“, válka vypuknuvší po pěti letech socialistického řádění, namířeného proti katolické církvi. Toho dne obsadila město skupina extrémní levice, založila revoluční výbor složený z komunistů, socialistů a anarchistů a začal hon na katolíky. Jako první přišel na řadu nový biskup Barroso, pak kněží a postupně i laici. 20. července byly zavřeny kostely, zakázány mše i ostatní náboženské úkony, odstraňovány náboženské symboly z hřbitovů, některé kostely začaly být vypalovány.
V davu, který 25. července sledoval, jak ozbrojená suita odvádí mladého kněze, byl i Zefyrín. „Pomoz, Panno Maria! Tolik lidí na jednoho, a navíc nevinného!“ zvolal. Víc jako pětasedmdesátiletý udělat nemohl. Víc ani nemusel. Jeho výkřik zaslechli ozbrojenci, prohledali ho a našli u něj růženec. Byl zatčen.
Příbuzní se snažili, seč mohli, aby ho z vězení dostali. Připojil se k nim i jeden strážný, ba i člen revolučního výboru, což svědčí o tom, že Zefyrín opravdu nebyl nějaký řadový občan. Přemlouvali jej, aby se zbavil růžence, nebo aby se na něm aspoň veřejně nemodlil, leč marně. Starého muže ani nenapadlo, aby se tímto způsobem osvobodil, rezolutně jejich rady odmítl a většinu času promodlil.
Mučedník
Po dvou týdnech byl spolu s jinými vězni odveden na místní hřbitov, kde byli všichni postaveni ke zdi a bez soudu popraveni. Stalo se tak 9. srpna. „Ať žije Kristus Král!“ byla jeho poslední slova, stejná slova, jež před svou smrtí zvolaly tisíce dalších mučedníků španělské občanské války. Zefyrín Jimenéz Malla byl šedesát let nato, roku 1997,papežem Janem Pavlem II. beatifikován.
Odkazy
Literatura
- Fros, Henryk: Święci doby wspópłczesnej, WAM, Kraków 1991, ISBN 83-85032-64-9
- Zahradník, Pavel, Blahoslavený Zefyrín Jiménez Malla, in Te Deum 5/2006, str. 44-47