Zasnoubení
Z Katopedia
Zasnoubení je oboustranný příslib budoucího manželství. Nemá obecně pevně stanovenou formu, v případě formálních zásnub se tyto řídí pravidly stanovenými příslušnou biskupskou konferencí s přihlédnutím k místním obyčejům a světským zákonům.[1]
Zásnuby vykonané řádnou církevní formou za účasti kněze představují zároveň požehnání snoubencům, aby závěrečná etapa cesty k manželství byla správně prožita a aby se v ní rozpoznalo, zda jsou snoubenci povoláni k manželství. Vztah je tak podpořen modlitbou Církve.[2]
Mimo označení samotného příslibu se slovo zasnoubení používá pro označení období života v zasnoubení, tedy od zasnoubení ke svatbě. Zde je nutno pamatovat, že zasnoubení z hlediska vztahu opravdu není nic víc a nic míň, než příslib budoucího sňatku: neopravňuje ke společnému bydlení a v otázce sexuality si snoubenci k sobě nemhou dovolit víc, než jak tomu u nich bylo před zasnoubením.[3]
Na základě zasnoubení se nelze domáhat uzavření manželství, nicméně je možno požadovat náhradu škody, vznikla-li nenaplněním slibu nějaká.[4]
Obsah |
Odkazy
Související stránky
Externí odkazy
- Zásnuby & Manželství (Teologie těla)
Literatura
- John F. Kippley: Manželství je natrvalo: Základy křesťanského manželství; Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001, ISBN 80-7266-075-6 - průvodce přípravou na manželství
- P. Pirmin Suter: Zamilovanost-zásnuby-svatba... a potom? (časopis Te Deum, Te Deum 2012/5)
- Karel Skočovský: Zasnoubení: Čas milosti; Paulínky, Praha 2011; ISBN 978-80-7450-020-6
Poznámky a reference
- ↑ kán. 1062 §1 CIC
- ↑ Karel Skočovský: Zasnoubení: Čas milosti; Paulínky, Praha 2011; ISBN 978-80-7450-020-6 (str. 12, myšlenka připsána P. Janu Balíkovi)
- ↑ P. Pirmin Suter: Zamilovanost-zásnuby-svatba... a potom?, časopis Te Deum, Te Deum 2012/5.
- ↑ kán. 1062 §2 CIC
