Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013 jsou první předčasné poslanecké volby v historii České republiky. Vyhlášeny byly na základě rozpuštění Poslanecké sněmovny 20. srpna 2013, které bylo potvrzeno prezidentem Milošem Zemanem 28. srpna téhož roku. Konaly se 25.-26. října 2013 a do Sněmovny v nich proniklo sedm stran: ČSSD (20,45 %), ANO 2011 (18,65 %), KSČM (14,91 %), TOP 09 (11,99 %), ODS (7,72 %), Úsvit přímé demokracie (6,88 %) a KDU-ČSL (6,78 %).

Pro ČSSD byly výsledky voleb obrovským zklamáním a vedly k prakticky okamžitému vygradování konfliktu mezi předsedou Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem, který je Sobotkovým rivalem již od chvíle, kdy na volebním kongresu strany v témže roce jej Sobotka ve volbě předsedy strany předběhl o pouhých 19 hlasů. Homogenita sociální demokracie je proto ve velkém ohrožení především pro neschopnost utvořit většinou vládu především z oboustranného nezájmu mezi levicí a pravicí o společnou koalici.

Obsah

Co volbám předcházelo

Řádně zvolená sněmovna, ustavená v červen 2010 měla fungovat řádně do června 2014, kdy se měly konat řádné volby. Vláda Petra Nečase, která byla utvořena v červenci 2010 na základě usnášeníschopné většiny pravicových stran ve sněmovně (ODS, TOP 09, Věci veřejné). Tato vláda, která se ve svém programovém prohlášení prezentovala jako vláda rozpočtové odpovědnosti a vláda boje proti korupci, byla několikrát otřesena podezřením ze spolupráce s lobisty, napojení některých zúčastněných vládních stran na mafii a přes snahu učinit co největší množství škrtů, kterými měl stát efektivně čelit ekonomické krizi, dovedla stát k státnímu dluhu většímu než jeden bilion korun. Výrazný otřes zažila vláda poté, co došlo k rožštěpení Věcí veřejných a vzniku nové strany politických přeběhlíků z této strany nazývané LIDEM. Po odstoupení VV z vlády se podařilo udržet většinu poslanců, kteří tak udrželi vládu při životě ještě na další více než rok. I přesto však ještě několikrát Petr Nečas obměnil složení svého kabinetu [1]

Poslední významnou krizí, kterou vláda Petra Nečase byla korupce a zneužívání rozvědky ze strany úřadu vlády v tzv. kauze Nagyová. Přes množství snah, které premiér podnikl, aby vládu udržel, došlo k tomu, že v pozdních večerních hodinách v neděli 16. června 2013 se rozhodl náledující den podat demisi do rukou prezidenta Miloše Zemana.[2] V následujícím měsíci přišli hned dvě snahy, jak čelit politické krizi. Jedním z nich byl návrh vedení ODS ustavit novou vládu, kterou by vedla Miroslava Němcová.[3] a druhým přáním všech opozičních stran s vyjímkou ČSSD, která žádala okamžité rozpuštění sněmovny. Nečekaně však zasáhnul prezident Zeman, který proti ústavním zvyklostem jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, která však na jednání sněmovny 7. srpna nezískala důvěru a vstoupila proto do stavu demise až do zvolení nového kabinetu po volbách a nemá legislativní pravomoc. 20. srpna se následně sněmovna usnesla, že se rozpustí (rozhodlo 140 poslanců, nepřítomných bylo pouze 15, poslanci ODS v průběhu hlasování opustili sál). Prezident Zeman demisi přijal a rozhodl o konání voleb v termínu 25.-26. října.

Již v září bylo poměrně patrné, že stávající parlamentní pravicové strany přijdou o značnou část svých voličů. Nejznačněji se propad v předvolebních průzkumech projevil u ODS, které již dva měsíce před volbami agentury nesázeli více než 8%. Udržitelný sestup však zaznamenala TOP 09, která se neustále držela na 10% preferencí.[4] Pravicoví voliči ve svém zklamání byly nejdříve rozhodnutí dát protestí hlas komunistické straně, ale se vzmáhající se propagací nových menších pravicových subjektů, které se na parlamentní a legislativní politice ještě nepodíleli vzrostl celkový zájem o strany jako ANO 2011 podnikatele Andreje Babiše, Úsvit přímé demokracie senátora Tomia Okamury nebo Strana svobodných občanů a v menšíně též Pirátské strany.

Kandidující strany

ODS

Občanští demokraté vstoupili do volebního klání neradostně. Několik jejích osobností jako poslanci Boris Šťastný nebo Petr Nečas stranu opustili. Místopředsedovi Martinu Kubovi pověřenému vedení strany se ani nepovedlo přimět k návratu do vrcholné politiky zakladatele a někdejšího předsedu Václava Klause, který odmítl jakoukoliv budoucí politickou práci spojenou s mravně rozloženou ODS.[5] Jedinou výraznou osobností v kandidátkách se stal pouze exministr školství mládeže a tělovýchovy Petr Fiala, který jako nestraník kandiduje za Jihomoravský kraj.[6]

ČSSD

Nejambicioznější stranou ve volebním klání jsou již od počátku sociální demokraté, kterým preference slibují někdy až 27%[7], kteří předložili obsáhlý volební program, ve kterém prosadili především zavedení obecného referenda, zrušení nebo alespoň omezení církevních restitucí, bezplatné školné na vysokých školách, zrušení většiny poplatků u lékaře a v nemocnicích a především zvýšení daně bohatých fyzických osob a velkých podniků společně se zdaněním hazardu.[8]

Věci veřejné a LIDEM

Obě bývalé vládní strany jsou na pokraji volebního krachu. Věci veřejné zatím zvažují volební spolupráci s jinými pravicovými stranami. Totéž i LIDEM, která je momentálně i bez předsedy (předsedkyně Karolína Peake odstoupila z funkce poté, co opustila sněmovnu při hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka).

KDU - ČSL

Lidovci, kteří zůstali po neúspěchu ve volbách v roce 2010 se ocitli mimo sněmovnu neponechali nic náhodě a zvolili si na konci roku 2010 nové výrazně omlazené vedení, které se ihned pustilo do práce na novém programu, který by měl straně získat zpět voliče, které straně sebrala TOP 09. Po volebním sjezdu v Olomouci v červnu 2013 obhájil svou funkci předsedy Pavel Bělobrádek, který do voleb vstoupil jako lídr kandidátky v Královéhradeckém kraji. Spolu s ním ve volbách na předních místech kandidovali další noví politici, starostové a osobnosti, kteří ještě ve sněmovně nebyli.[9][10] Výrazně však Lidovci překvapili a v některých kruzích vzbudili mj. kontroverze tím, že lídrem kandidátky v Praze učinili laicizovaného katolického kněze a někdejšího ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana.

Ve volebním programu Lidovců figovalo především osobité pojetí důchodové reformy formou průběžného systému a dobrovolných soukromých úspor [11], odklon od kostelní politiky[12] Předseda Bělobrádek již koncem srpna vyslovil očekávání, že strana má při nízkém počtu voličů šanci získat až 10% hlasů.[13]

Volební výsledek

Výsledek voleb byl téměř identický s předvolebním průzkumem soukromé společnosti SANEP[14], která počítala s vítězstvím ČSSD, ANO 2011 a KSČM. Sociální demokracie doplatila na svůj populismus, podporu prezidenta Miloše Zemana a nepopulárních kroků Vlády Jiřího Rusnoka v demisi a propadla se z původně předpokládaných 26% na 21% a ve volebním výsledku získala dokonce jen 20,5%. Překvapili však výrazně nové pravicové subjekty, které se do sněmovny dostaly. Především právě ANO 2011 a Úsvit přímé demokracie spolu s navrátivší Lidovou stranou mohou výrazně ovlinit chod sněmovny v nadcházejících měsících. Pro ČSSD se výsledek voleb stala absolutním Pyrrrhovým vítězstvím. Neměla možnost utvořit většinovou vládu, a do jisté míry se zde tak opakovala situace z června 2010, kdy měl větší šanci až druhý vítězící subjekt, kterým se v těchto volbách stalo ANO 2011. ODS, SPOZ a strana Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové musely přijmout důsledky svého pádu. V ODS se to projevilo změnou vedení, kdy Martin Kuba, pověřený vedením strany po rezignaci Petra Nečase dal svou funkci k dispozici spolu s celým předsednictvem strany. To vedlo následně k mimořádnému sjezdu strany, který zvolil nejúspěšnějšího politika z kandidátek ODS, dřívějšího ministra školství ve vládě Petra Nečase a čerstvého člena ODS Petra Fialu. SPOZ a Hlavu vzhůru nejspíš čeká odchod do politického důchodu, protože se jedná o již druhý volební neúspěch obou subjektů ve volebním klání. Povolební vyjednávání, které následně trvalo téměř tři měsíce nakonec vyvrcholilo 6. ledna 2014, kdy ČSSD, ANO a KDU-ČSL podepsaly koaliční dohodu a utvořili tak většinou vládu.

Následující tabulka ukazuje výsledek voleb. Zobrazeny jsou pouze strany, které získali alespoň 1% z celkového počtu hlasů:

Kandidující strany Výsledek v procentech Počty mandátů
ČSSD 20,45% 50
ANO 2011 18,65% 47
KSČM 14,91% 33
TOP 09 11,99% 26
ODS 7,72% 16
Úsvit přímé demokracie 6,88% 14
KDU-ČSL 6,78 14
Strana zelených 3,19% -
Česká pirátská strana 2,66% -
Strana svobodných občanů 2,46% -
SPOZ 1,51% -

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. ↑ Především přinutil k odstoupení z ministerstva dopravy Pavla Dobeše (LIDEM) jako odpověď na nefunkční systém registrace vozidel, Jaromíra Drábka z ministerstva vnitra. Nejzajimavější však byla obměna ministrů na ministerstvu obrany. V prosinci 2012 na vlastní žádost odstoupil Alexandr Vondra, kterého ve funkci nahradila vicepremiérka Karolína Peake, kterou však pro zásadní neshody ohledně jejích prvních kroků na ministerstvu (vyhodila hned první den ve funkci odvolala tři klíčové muže bývalého vedení resortu, mezi kterými byl i náměstek Vlastimil Picek premiér odvolal a sám se ujal vedení resortu.
  2. ↑ Nečas dá demisi, ODS chce vládnout s jiným premiérem, šanci má Kuba, zprávy.idnes.cz 16. června 2013, [cit. 25.8. 13]
  3. ↑ ODS nominovala do čela vlády Němcovou, dle ČSSD je neschopná, TÝDEN.cz, 19. června 2013[cit. 28. 8. 13]
  4. ↑ ODS a TOP 09 ztrácí voliče, přecházejí hlavně k hnutí ANO, říká studie, Lidovky.cz, 30. září 2013 [cit. 28.10.13].
  5. ↑ Klaus: Situace je beznadějná, vážně zvažuji návrat do politiky, TÝDEN.CZ, 24. srpna 2013 [cit. 25.8.13].
  6. ↑ ODS má poškozenou značku. Dá se však obnovit, míní Fiala zprávy iDNES.cz, 25. srpna 2013 [cit. 25.8.13].
  7. ↑ SANEP: Volební preference (publikováno 15.8. 2013) [cit 25.8.13].
  8. ↑ Levnější léky, vyšší minimální mzda, nová místa. Volební sliby ČSSD, TÝDEN.CZ, 24. srpna 2013 [cit. 25.8.13]; ČSSD slibuje nová místa, vyšší minimální mzdu či levnější léky, zprávy ČTK 24. srpna 2013 [cit. 25.8.13].
  9. ↑ Lidovci chtějí zpět do Sněmovny, kandidují za ně experti i starostové, zprávy iDNES.cz, 4. září 2013 [cit 5.9.13].
  10. ↑ Lidovci prošli generační obměnou a jsou alternativou pro zklamané, tvrdí Bělobrádek, zprávy Parlamentní listy, 2. října 2013 [cit. 28.10.13].
  11. ↑ Návrh řešení důchodové reformy v otázkách a odpovědích, web KDU-ČSL , 2. března 2011 [cit. 25.8.13].
  12. ↑ Chcem odklon od kostelní politiky - rozhovor s místopředsedou Janem Bartoškem, 19. června 2013 [cit. 25.8.13].
  13. ↑ Ve volbách můžeme získat až deset procent hlasů, říká šéf lidovců, web KDU-ČSL, 13. srpna 2013[cit 25.8.13].
  14. ↑ [1]
Citováno z „http://www.katopedia.cz/index.php?title=Volby_do_Poslaneck%C3%A9_sn%C4%9Bmovny_Parlamentu_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_2013“
Osobní nástroje