Věznice Leopoldov
Z Katopedia
Věznice Leopoldov je nejstarší věznice na Slovensku. Nachází se ve městě Leopoldov v prostorách bývalé pevnosti (přestavěna v roce 1855, první vězně přijala v roce 1856). V současné době má kapacitu 1502 osob.
Smutně proslula cpředevším po únorovém převratu, kdy v ní československá komunistická vláda věznila a likvidovala politické vězně.
Obsah |
Historie
Panuje konsenzus, že Leopoldov byl v 50. letech 20. století spolu s koncentračními a pracovními tábory při uranových dolech nejhorším z vězeňských zařízení v komunistickém Československu a často je označován za zařízení likvidační. To platí především pro období 1952-1956, za časů náčelníků Josefa Bálenta a Rudolfa Vrábela.[1]
S politickými vězni zde bylo zacházeno mimořádně krutým způsobem, byla jim odpírána lékařská péče a nutné léky, byla systematicky porušována i jejich nejzákladnější lidská práva, v důsledku nedostatečného stravování u nich vznikaly stavy extrémní podvyživenosti. Desítky z nich zemřely v důsledku krutého zacházení a odepření nutné léčby[2] (mimo jiné blahoslavení Pavel Peter Gojdič a Metoděj Dominik Trčka).
V Leopoldově byl v této době vězněn i pozdější československý prezident Gustáv Husák.
V roce 1990 došlo ve věznici k masové vzpouře vězňů, na které se nevztahovaly amnestie prezidenta Havla. V roce 1991 z věznice uprchlo 7 vysoce nebezpečných vězňů, kteří na útěku povraždili 5 neozbrojených strážců.
Seznam politických vězňů zemřelých v Leopoldově
- seznam není kompletní
- Rudolf Beran
- P. Josef Čihák, kněz
- bl. Pavel Peter Gojdič, biskup
- Adolf Kajpr, jezuita
- Vladimír Sís, spisovatel
- bl. Metoděj Dominik Trčka, kněz
Odkazy
Související články
- Komunistický režim v Československu
- Komunistická justice v Československu
- Komunistické vězeňství v Československu
