Tradiční katolicismus

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Tradičně uspořádaný oltář

Tradiční katolicismus je označení pro proud katolicismu, který klade důraz na kontinuitu katolické víry a Magisteria a věrnost katolické Tradici, v důsledku čehož se staví odmítavě k mnoha liturgickým, zvykovým a hodnotovým změnám, které se začaly v Římskokatolické církvi šířit v období kolem druhého vatikánského koncilu (1962–1965) a po něm.

Typickým rysem tzv. tradičních katolíků je upřednostňování či výhradní navštěvování (vysluhování) tradiční liturgie (tridentská mše, dominikánský ritus, tradiční formy udělování svátostí etc.), pozitivní náhled na tradiční formy zbožnosti, odmítání řady pokoncilních změn jako nekatolických a škodících katolické víře, kritický přístup k druhému vatikánskému koncilu a jeho dokumentům a výhrady proti celé řadě posledních papežů a jejich aktivit a pojetí výkonu papežského úřadu.

Samotné termíny tradiční katolicismus a tradiční katolíci jsou poněkud sporné, řada samotných tradičních katolíků je odmítá a označují se buďto prostě jako katolíci (protože považují tradiční katolicismus za jediný pravý), nebo hledají jiné výrazy, jako např. integrální katolicismus a integrální katolíci či integrismus a integristé. Odpůrci tradiční katolíků vyloženě upřednostňují jiné termíny, často přitom jde o termíny dehonestační či věcně nesprávné. V češtině jde především o široce pojaté pojmy lefebvrismus a lefebvristé či o celosvětově užívané termíny katolický tradicionalismus a katoličtí tradicionalisté.[1]

Obsah

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Užití termínu katolický tradicionalismus je vyloženě zlomyslné, protože termín tradicionalismus byl v rámci Katolické církve tradičně používán jako označení pro jednu z explicitně odsouzených herezí. Je ale pravda, že se termín (Tradiční katolicismus) a jeho odvozeniny naučili používat i někteří tradiční katolíci, co jsou nad takovéto detailní souvislosti povzneseni.
Osobní nástroje