Rodolphe de Grunne

Z Katopedia

Verze z 16. 5. 2021, 09:53; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Hrabě Rodolphe Ghislain Charles de Hemricourt de Grunne (18. listopad 1911 Ettrbeck, Belgie - 21. květen 1941 mělčiny Goodwin Sands, kanál La Manche) je belgický šlechtic a stíhací eso. V nacionalistických službách ve španělské občanské válce (jako vůbec nejúspěšnější zahraniční dobrovolník v řadách frankistického stíhacího letectva) a v řadách RAF za druhé světové války dosáhl celkem 15 sestřelů.

Obsah

Životopis

Narodil se jako čtvrté dítě belgického hraběte Charles de Grunna a francouzské hraběnky Marie de Montalembert. Během první světové války musela rodina uprchnout ze země do Anglie, kde mladý Rodoplhe získal precizní základy anglického jazyka, a následně se přesunula ke konci války do Paříže a pak se usadila nedaleko Gentu v Aalteru. Po absolvování školy byl Rodoplhe poslán ke studiu zemědělství v Casablance a po návratu ze studií nastoupil k plnění povinné vojenské služby v belgické armádě. Již tehdy se hlasil k Aéronautique Militaire, ale neprošel kvůli tomu, že neprošel optickými zkouškami a byl tudíž kvůli zrakovým nedokonalostem shledán neschopen letecké služby. Po zbytek služby tak byl přidělen k jezdectvu. Roku 1935 spíše v návalu zlosti vzhledem ke zjištění skutečnosti, že jeho sestra Anna dostala pilotní licenci pro létání v civilním letectvu si sám udělal pilotní zkoušky a získal tak pilotní licenci.

Po vypuknutí španělské občanské války se jakožto horlivý katolík rozhodl připojit ke španělským povstalcům v boji proti "rudým" a stává se členem pěší jednotky Centuria Argentina. Při bojích 19. listopadu 1936 je těžce zraněn do nohy. Díky tomuto zranění se v polním nemocnici seznamuje se španělským letcem, který se zájmem zjistí, že jeho soused na vedlejší posteli je šlechtic a držitel pilotní licence. Přiměje jej proto k tomu, aby vstoupil do vlasteneckého letectva, po uzdravení nastupuje do Escuela Tablada (letecké školy) a 1. února 1937 je přidělen k jednotce 3-E-11 v Zaragoze, odkud je po pouhém měsíci převelen k 1-G-2 létajících na stíhačkách Heinkel He 51 na Aragonské frontě. Zde se pak začal stávat legendou, protože při mnoha leteckých bojích, kdy se mu sice nepodařilo ani skórovat, se vždy udržel na nebi a nepříteli se ho nepodařilo nijak sestřelit. Vzhledem k postupu republikánské fronty je pak častokrát převelován do jiných jednotek až do března 1938, kdy je jakožto příslušník jednotky 2-G-3 pod velením Angela Salase Larrazábala se zúčastnil několika operací včetně doprovodů bombardérů Junkers Ju 52. Celkem do 2. ledna 1939, kdy oficiálně svou účast ve španělské válce ukončil dosáhl 14 střeleckých vítězství a další 4 sestřely měl jako nepotvrzené. Díky tomu se stal nejúspěšnějším leteckým stíhačem v táboře vlastenců.

Po návratu do Belgie projevil zájem stát se zkušebním pilotem, ale jeho přání se mu nepodařilo vyplnit. Veškeré jiné plány mu překazila válka. Narukoval tak do belgické armády, ale zde nebyl spokojen vzhledem ke svému přidělení (cyklistická pěší rota). Po značném úsilí se mu však přeci jen podařilo dosáhnout převelení k vojenskému letectvu. Protože měl oficiálně pouze civilní pilotní licenci, byl poslán do Deurne na výcvik, ze kterého byl po několika dnech v hodnosti podporučíka vyřazen a následně přidělen k jednotce 2/I/2 „Les Chardons“, která byla vybavena tehdy nejmoderněnšími stíhačkami Hawker Hurricane. V únoru 1940 byl povýšen na poručíka a plnil úkol hlídkového letce střežícího neutrální prostor státu Belgie a za těchto okolností mohl několikrát uplatnit své schopnosti, když se mu podařilo narazit na narušitele, kterého se pokusil eliminovat.[1] V době napadnutí Belgie a Nizozemí nebyl u své jednotky, protože se léčil z následků autohavárie. Poté, co se mu přeci jen podařilo dostat druhého dne (10. května) po úvodním německém útoku na letiště, tak zjistil, že skoro všechny Hurricany jsou zničené. Přes své zranění byl vypsán jakožto nejzkušenější pilot na patrolu. K akci však již nedošlo, protože při následujícím leteckém německém útoku letouny Bf 109 došlo ke zničení zbývajících letounů a celá jednotka 2/1/2 musela být neprodleně evakuována do jižná Francie.

V jižní Francii až do června čekali piloti na dodávku nových letadel až do té chvíle, kdy kapitulovala i Francie. Vzhledem k tomu, že de Grunne a jeho lidé nechtěli přistoupit na vlastní kapitulaci a následný návrat do Belgie se rozhodli dezertovat z Aéronautique Militaire a prostřednictvím vojenské lodě SS Agapa se jim následně podařilo na počátku července 1940 vylodit v Liverpoolu, kde se neprodleně ucházeli o pozice v RAF.

Do RAF byl přijat 19. července t. r. v hodnosti Pilot Officer a po krátkém výcviku v Hawardenu byl počátkem srpna nasazen do bojových akcí. Zde dosahuje několika úspěchů, ale již 17. srpna je sestřelen, zdaří se mu sice z letadla padákem vyskočit, ale následkem jsou vážné popáleniny. Do února 1941 je tak mimo službu, podstupuje plastiku obličeje a je poslán na rehabilitaci do Portugalska, kde se jej velení snaží přimět ke špionážní akci namířené proti Španělsku, což on však odmítá, protože se nechtěl postavit proti svým bývalým spolubojovníkům. Po návratu do Británie je v dubnu 1941 přidělen 609 peruti, kde slouží v jeho týmu značná část Belgičanů, se kterými se znal ještě z Francie. 21. května je poslán v rámci akce Circus Nr. 10 jako doprovod bombardérů při náletu na Bethune. Při letu nad kanálem La Manche však byl ve svém Spitfiru Mk.II překvapivě sestřelen letounem Bf 109 a jeho letadlo padlo střemhlav do moře. Někteří svědkové tvrdili, že viděli krátce před dopadem letadla nad mořem padák, ale to pak bylo jinými později vyvráceno. Jeho tělo se ani po krátkém pátrání nikdy nepodařilo nikdy nalézt. Na mělčinách Goodwin Sands se podařilo nedlouho poté nalézt jen jeho prázdný nafukovací člun.

Posmrtné pocty

Posmrtně byl vyznamenán belgickým Croix de Guerre a španělským Cruz Militar.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Uvádí se především jeho útok na narušitele pilotujícího letoun Dornier Do-17, kterého se mu však nepodařilo sestřelit jednak kvůli jeho rychlosti, ale také i z toho důvodu že de Grunnovi se během útoku zasekl kulomet.
Osobní nástroje