Pondělí svatodušní
Z Katopedia
Pondělí svatodušní neboli den po Hodu Božím Svadodušním je počátkem týdne, kdy jednak pokračuje svatodušní oktáv, ale církev se zvláštní úctou si připomínala tu milost, že mohli být pokřtění katechumeni o svatodušní vigilii. Celý týden proto církev žije v připomínce křtu, ale také biřmování, svátosti křesťanské dospělosti, která má pro dospělého křesťana značný význam, protože kdo Krista jedno přijal, Krista i obklékl. Církev po liturgické reformě v roce 1969 vypustila z kalendáře celý svatodušní oktáv, a tím i zanikla tradice svatodušního pondělí. V některých státech západní Evropy však i nadále je tento den dnem pracovního volna.
Misalle Romanum editio typica 1962 a jeho novější vydání má svatodušní pondělí a celý oktáv v nezměněné podobě.
Obsah |
Liturgie
V introitu se objevuje veliká radost, kterou by měli mít pokřtění konvertité po svátosti křtu - nasyceni jsou od Pána nejlepší pšenicí a medem ze skály (Žl 80,17). Ve čtení ze Skutků apoštolů slyšíme o tom, jak Petr promlouvá k bratřím a má vidění, kdy uvidí množství zvěře a Pán mu příkáže, aby ji zabil a jedl, ale Petr se zdráhá, protože vidí, že zvířata jsou posvrněná a nečistá. Pán mu tím chtěl ukázat, že se nemá obávat obracet pohany a nemáme se ani opovažovat je pokládat za poskvrněné nebo nečisté. V tomto duchu pokřtí několik pohanů včetně Kornelia, protože již v tu chvíli i oni, ač byli poháne byli naplněni Duchem svatým.
Hlavní nosnou myšlenkou modliteb tedy je, že křest nám dává víru jako nezasloužený dar, který je původem od Boha, který tak neskonale milovat svět, že vydal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něj uvěří nezahynul, ale měl život věčný. on ví, kdo dospěje k cíli a kdo bude ve věčném ohni. On zná i pšenici na svém mlatě a s ní i plevel. "Bez víry se nelze líbit Bohu" (Žid 11,6).Evangelium tedy hovoří o tom, že "kdo miluje pravdu a dobro a podle toho jedná, ten jde na světlo." [1]
Svaté příjímání má pro věřícího v tento den přijít zvláštní uvědomění toho, že čím úctivěji a častěji k němu bude přistupovat, tak tím více jej Duch svatý bude upevňovat, prohlubovat, oživovat jeho víru a učiní ji plodnou.
Po celý den máme děkovat za velkou milost pravé a svaté víry. Máme si jí važit a milovat skrze ni ještě lépe svého Stvořitele.
Liturgická barva
V tento den je duplicia maiora první třídy. Užívá se červené barvy.
Zasvěcený chrám
V tento den je zvlášť velká slavnost v kostele u sv. Petra v Okovech[2]
