Petr Chelčický - citáty

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Petr Chelčický (kolem 1390 - kolem 1460) byl český filosof a náboženský reformátor (jeden z následovníků reformního, avšak implicitně heretického učení Jana Husa. Svůj život zasvětil studiu, které by mu pomohlo zodpovědět na jeho pochyby o stavu církve a společnosti. Ideologicky mu bylo blízké husitské revoluční hnutí a to především v jeho táborské formě. Zcela však odmítal prosazování utrakvistické nauky pomocí vojenské síly. Z toho důvodu se ani nepřipojil k otevřenému boji pod vedením Jana Žižky. Ideální společnost spatřoval v apoštolské církvi, ke které však nebylo dle něj možné dospět kvůli tomu, že církev je zkažená světským vlivem.


Výroky Petra Chelčického

  • Antikrist zřiedil jest města pod věrú[1] skrze svú lež se všemi nepravostmi jich; a krvavosti městské, co jich jednají, mrtviece[2] lidi, jim za službu Boží počítá; a tu lstivu chválu Boží, kterúž jest zřiedil mezi křesťany srkze svú vysoků lež, jižto najsilněji vede v městech: kostely veliké staví, zvony veliké slévá, kněží a žákuov mnoho jest nasvětil, aby uprostřed těch vražedníkuo zdála se najslavnější služba Bohu, ale nic výše než samými křiky a notováním v hlasích vymyšlených od kněží a žakuo[3] pyšných a smilných.
  • Ale co svini platno jest, ač by jí králem zvolili? Protoť ona viece o layno smrduté stojí než o korunu královskou. (Postila II, 366)
  • Každá rota svú svatost na odiv staví, lid za sebú táhne a Pána Ježíše jako pometlo ostaví za dveřmi.
  • Kostel sobě zavěsili jako vymeno u krávy, aby skrze něj a skrze svátosti vždy lid dojili (Postila II, 157)

Jiní o Chelčickém

  • Jako je Chelčický na středověk v pojetí základních myšlenek přes cizí vlivy značně samostatný, je osobitý také svou řečí. Sahá ku případnému přirovnání vznešenému, stejně jako je mu vhod drsný, nehledající výraz a přirovnání, pro které sahá nejraději do svého selského prostředí. - Jan Jakubec[4]

Reference

  1. pod pláštíkem víry
  2. zabijejíce
  3. kleriků nebo jiných duchovních s nižším svěcením
  4. Jan Jakubec: Dějiny literatury české I., Jan Laicher, 1929.
Osobní nástroje