Přirozené plánování rodičovství

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Přirozené plánování rodičovství (PPR) (angl. natural family planning) podle definice WHO (1988) zahrnuje „metody plánování a předcházení těhotenstvím na základě sledování přirozeně se vyskytujících známek a symptomů plodných a neplodných fází menstruačního cyklu. Alternativními termíny pro označení metod PPR jsou metody periodické abstinence, metody neplodných dnů nebo (méně přesně) přirozená antikoncepce.

Lidé, kteří používají PPR k vyhnutí se početí, se zdržují v potenciálně plodných dnech pohlavního styku. Ti, kteří o těhotenství usilují, používají PPR k určení plodného období, čímž maximalizují pravděpodobnost těhotenství“.[1] Někteří autoři „rozšiřují toto definici tak, že zahrnuje [také] identifikaci jiných období, kdy sledování přirozených známek může ukazovat na déle trvající období neplodnosti, jako např. během kojení[2]

Metody přirozeného plánování rodičovství jsou vedle úplné abstinence jedinou metodou kontroly porodnosti, která není sama o sobě morálně závadná. Oproti hormonální antikoncepci pak vykazují i další přednosti: zdravotní nezávadnost, ekologičnost a levnost.

Obsah

Problémy s terminologií

Termín „přirozené plánovaní rodičovství“ bývá z různých důvodů kritizován. Především proto, že odkazuje na velmi nejasný pojem "přirozenost"[3] a je implicitně hodnotící. To je z hlediska odborné terminologie problematické, proto je v posledních letech v lékařských odborných pracech preferován pojem "metody založené na sledování plodnosti" nebo "metody sledování plodnosti" (angl. fertility awareness-based methods).[3][4]

Někdy se také používá pojem "přirozená antikoncepce", který bývá definováno šířeji, jako jakákoliv "přirozená" nebo "přírodní" metoda, včetně např. přerušované soulože nebo antikoncepce rostlinného původu.[5] Takové užití je však matoucí. Přirozené plánování rodičovství není samo o sobě antikoncepcí v úzkém slova smyslu.[1] Slouží pouze ke zjištění fáze menstruačního cyklu s ohledem na pravděpodobnost početí v daném dnu. Vyhnutí se početí je dosaženo abstinencí od pohlavního styku.

Někteří autoři dále rozlišují tzv. kombinované metody (PPR s používáním kondomu nebo přerušované soulože v plodném období) a "čistou" formu PPR (s abstinencí od pohlavního styku v plodném období). Pro kombinované metody se v anglicky mluvicím prostředí užívá název "fertility awareness".[6]


Rozšíření ve světě a v České republice

Podle statistiky Spojených národů z roku 2007[7] celosvětově používaly metody periodické abstinece 3,3 % (tedy asi 38 miliónů) žen ve věku 15-49 let žijících v manželství nebo v partnerském svazku. Ve více rozvinutých zemích je to 4,6 %, v rozvojových krajinách pak 3,1 %. Údaj pro Evropu činí 6,3 % žen, pro Severní Ameriku 1,4 %. Z evropských zemí jsou tyto metody nejrozšířenější v Polsku (28,4 % v roce 1991).

Ve výzkumu sexuálního chování české populace[8] uvedly v roce 2008 přibližně 2 % mužů a 2 % žen, že při styku se stálým partnerem „vždy“ používají metodu „neplodných dnů“. Údaje z roku 2003 jsou téměř shodné (2 % mužů a 1 % žen). Ve srovnání s předchozími šetřeními[9] je to výrazný pokles.

Obecným problémem výše všech uvedených údajů je však skutečnost, že nerozlišují moderní formy PPR od zastaralé kalendářové metody.

Přehled metod přirozeného plánování rodičovství

Existují tři základní typy metod PPR: metody založené na délce předchozích cyklů, metody založené na sledování plodnosti a metoda laktační amenorhey (kojení).


I. Metody založené na délce předchozích cyklů nebo fixním pravidle

Tato skupina metod je použitelná pouze u poměrně malé části žen s pravidelným menstruačním cyklem. Nelze je proto považovat za dostatečně spolehlivé.

  • Kalendářová metoda

V roce 1923 publikoval japonský gynekolog Kyusaku Ogino první prácí o souvislosti mezi termínem ovulace a následující menstruací. Na začátku 30. let 20. století vypracovali Jan Smulders (v roce 1930), Kyusaku Ogino (1932), Leo Latz (1932) a Hermann Knaus (1934) pravidla pro používání tzv. kalendářové metody.[10]

Kalendářová metoda (někdy nazývána Ogino-Knausova, angl. rhythm method) předpokládá, že žena bude mít pravidelný menstruační cyklus. Z délky předchozích cyklů (nejkratšího a nejdelšího) se při ní podle určitých pravidel (každý autor uvádí poněkud odlišná) určuje počátek a konec plodného období cyklu následujícího. Tato metoda patří mezi zastaralé a nespolehlivé.[11]

  • Metoda standardních dnů

Zvláště pro potřeby rozvojových zemí byla vyvinuta tzv. metoda standardních dnů (angl. Standard Days Metod).[12] Je určena pro ženy s pravidelnými cykly v rozmezí 26-32 dnů. Jako plodné považuje období od 8. do 19. dne cyklu včetně. Je to tedy metoda používající tzv. fixní pravidlo k určení plodného období. Nevyžaduje proto nutnost matematických výpočtů. Ženy k určování dne cyklu používají tzv. CycleBeads: korálky různé barvy podle konkrétní fáze cyklu navlečené na provázku, po nichž se každý den cyklu posunuje gumový kroužek.[13] Výhodou této metody je nenáročnost, nízké náklady, přístupnost i pro negramotné ženy. Metodu lze naučit během 20 minut.[13] Při pravidelných cyklech je efektivita při správném používání 95 %, při typickém 88 % [14] Nevýhodou je, že ne všechny ženy mají cykly v intervalu 26-32 dnů.

II. Metody založené na sledování příznaků a známek plodnosti

Tyto metody (s určitým omezením u teplotní metody) lze používat i při nepravidelných cyklech, protože sledují plodnost v právě probíhajícím cyklu.

  • Teplotní metoda

Teplotní metoda je založena na termogenním efektu progesteronu, jehož hladina kolem ovulace vzrůstá, velmi výrazně pak v luteální fázi. Bazální tělesná teplota proto v cyklu, kdy dojde k ovulaci, vykazuje tzv. bifázický průběh: nižší hodnoty ve folikulární fázi (před ovulací) a vyšší po ovulaci. Patří mezi spolehlivé metody kontroly početí.

První popis teplotní metody byl publikován v 50. letech 20. století. Existuje několik variant této metody[15], obecně je lze rozdělit na „přísnou“ formu, kdy je pohlavní styk možný až v poovulačním neplodném období, a formu „rozšířenou“, se styky i v preovulační neplodné fázi.


  • Hlenová metoda

Hlenová metoda se opírá o sledování změn charakteru hlenu děložního čípku (cervixu) a subjektivního pocitu sucha nebo vlhka u poševního vchodu. Nejrozšířenější formou je tzv. Billingsova ovulační metoda, kterou vyvinul koncem 50. let 20. století australský lékař John Billings.[16] Jinou verzi hlenové metody představuje Creightonský model.[17] Pro podmínky rozvojových zemí byla vyvinuta „modifikovaná hlenová metoda“ (angl. Modified Mucus Method)[18] a metoda „TwoDay“[19]

  • Symptotermální metoda

Vyhodnocování vzájemné korespondence více příznaků plodnosti umožňuje přesněji vymezit plodné fáze cyklu, zvláště v nestandardních podmínkách – v obdobích onemocnění, stresu apod.[20] Toho využívá tzv. symptotermální metoda (zkratka STM), která kombinuje sledování bazální tělesné teploty, hlenu děložního čípku a některých doplňujících příznaků (např. polohy a konzistence děložního čípku, napětí v prsou, bolesti v podbříšku).

V roce 1951 vyvinul první formu této metody Josef Rötzer[21]. V současné době se v různých částech světa používá několik mírně odlišných variant této metody.[22] V České republice je nejrozšířenější tzv. německá varianta STM PPR[20] [23] (kterou v našem prostředí popisují s některými úpravami ve svých publikacích Lázničková[24] a Šipr a Šiprová[25]), varianta Ligy pár páru[26] a v menší míře Rötzerova metoda[27]

Symptotermální metoda je v současnosti nejspolehlivější formou přirozeného plánování rodičovství. Při správném používání (tj. abstinenci v plodném období) je podle jedné studie německé varianty STM z roku 2007 výskyt neplánovaného těhotenství (Pearlův index) 0,4 za rok.[28] Index typického užívání se v různých studiích této varianty STM pohybuje kolem 3.[20]

  • Nové technologie v oblasti PPR

I do oblasti PPR vstupují nové technologie.[20] Vkládá se do nich naděje, že umožní zkrátit délku vyžadované abstinence na nezbytně nutnou dobu. Patří mezi ně v prvé řadě přístroje na měření hladiny hormonů v moči (např. Persona[29], Home Ovarian Monitor[30]). Předběžné výsledky jejich testování v praxi jsou povzbudivé, ale jejich efektivita zatím nepřekračuje úroveň dosaženou pomocí symptotermální metody.[31] Dále existují minipočítače, které měří a vyhodnocují bazální tělesnou teplotu (např. Baby-comp[32], Bioself[33]), popřípadě kombinaci teploty a měření luteinizačního hormonu v moči (Cyclotest 2 Plus[34]). Jejich výhodou je, že si žena nemusí vést záznamy teploty, protože ty jsou uloženy v paměti počítače, ale jinak se principiálně neliší od teplotní metody. Miniaturní mikroskopy na sledování krystalizace slin (např. Lady-Q[35]) se ukázaly jako nespolehlivé a lze je doporučit pouze párům, které si přejí otěhotnět.[20]

III. Kojení: Metoda laktační amenorhey a "Ekologické kojení"

Kojení lze také za určitých podmínek pokládat za metodu bránící otěhotnění. Hormon prolaktin spouštějící tvorbu mléka totiž současně potlačuje ovulaci. Menstruační cyklus je pak blokován a objevuje se tzv. amenorhea (nepřítomnost menstruace). Této skutečnosti využívá metoda laktační amenorhey (angl. Lactational Amenorrhea Metod – LAM). Aby mohlo kojení sloužit jako spolehlivá metoda vyhnutí se početí, je třeba splnit tato tři kritéria:

  • (1.) plné nebo téměř plné kojení (tj. dítě nedostává žádnou tuhou stravu ani tekutinu kromě mateřského mléka nebo je pouze nepatrně přikrmováno; intervaly mezi kojením nesmí být delší než 4 hodiny ve dne a 6 hodin v noci);
  • (2.) žena nemá menstruaci (tj. krvácení po 56. dnu od porodu);
  • (3.) dítě není starší než 6 měsíců.

Za těchto podmínek je pravděpodobnost těhotenství pouze 1-2 %.[36]

Ekologické kojení je pojem, který zavedla Sheila Kippleyová.[37] Je to „forma kojení, při němž matka naplňuje potřebu svého dítěte po častém sání a její nepřetržité přítomnosti a při němž časté sání dítěte vede k odkladu návratu matčiny plodnosti“[38]. Během prvních 6 měsíců se při něm pro výživu dítěte nepoužívají žádné jiné tekutiny anebo příkrm kromě mléka, žádný dudlík, kojení se přizpůsobuje aktuálním potřebám dítěte, nikoli pravidelnému režimu, a dítě spí v noci u matky.

Spolehlivost

Spolehlivost metod založených na určování plodného a neplodného období cyklu je předmětem mnoha diskusí. Někteří autoři uvádějí velmi vysoká čísla selhání PPR [39], jiní naopak hodnoty srovnatelné s metodami, jako je kondom nebo hormonální antikoncepce[40]. Příčin těchto vzájemně si odporujících údajů může být několik:

  • Spoléhání se na autoritu sekundárních pramenů (tj. na gynekologické učebnice a monografie autorů, kteří nejsou odborníky na spolehlivost kontroly početí), místo citování skutečných výsledků empirických studií. Jinak řečeno – autoři přejímají jeden od druhého bez ověření zastaralé informace.
  • Nerozlišování zastaralé kalendářové metody od moderních metod PPR (například symptotermální).
  • Nerozlišování skutečnosti, že pro každou metodu kontroly početí je třeba znát dva údaje o spolehlivosti (nikoli pouze jeden, jak se často uvádí). Zaprvé spolehlivost při správném používání metody (angl. „perfect use index“), zadruhé spolehlivost v praxi, když jsou započítány i chyby uživatelů (angl. „typical use index“).

První údaj je to, co chce především znát potenciální uživatel kontroly početí. Druhý ukazuje, jak citlivá je metoda na nedůslednost v aplikaci, jak je její správné používání obtížné a závislé na uživateli. U metod nezávislých na uživateli (např. sterilizace u ženy, nitroděložní tělísko atp.) je rozdíl mezi oběma výše zmíněnými indexy nulový. Naopak u těch postupů, jejichž účinnost je závislá na jednání uživatele, může být rozdíl značný.

  • Metodologické chyby a obtíže starších studií spolehlivosti PPR.[41] Jsou to především dva okruhy: Při určitém uspořádání výzkumu nelze zjistit skutečnou „spolehlivost metody“. Tuto metodologickou obtíž ilustruje následujícím případ:
„Představme si například, že má žena v průběhu menstruačního cyklu sedm pohlavních styků v bezpečném období a jednu soulož pak riskuje v období, kdy je už eventuální otěhotnění docela dobře možné. Když potom k otěhotnění skutečně dojde, nemůžeme jednoznačně určit, zda toto selhání můžeme připsat na vrub riskování (to je ten jeden styk v „nebezpečném“ období), nebo zda jde o chybu metody samotné (žena otěhotněla při jedné ze sedmi souloží v „bezpečném“ období).“[42]

Zde se nejedná o problém týkající se výlučně metod PPR.[43] Podobná obtíž nastává např. i u hodnocení spolehlivosti orální antikoncepce: Když si žena zapomene vzít jednu pilulku a posléze otěhotní, nelze s jistotou určit, zda se jedná o „selhání metody“ (žena by otěhotněla, i kdyby si pilulku vzít nezapomněla), nebo „selhání uživatelky“.

Tuto metodologickou komplikaci se podařilo v novějších studiích PPR (i ostatních metod kontroly početí) odstranit zavedením pojmu „index správného používání“ (perfect use, viz výše) místo „spolehlivost metody“. Pro výpočet „perfect use“ se používají pouze ty měsíce (menstruační cykly), v nichž byla metoda aplikována správně (podle návodu), tj. v případě PPR jsou to ty, kdy partneři neměli pohlavní styk ve správně určeném plodném období. Takový postup umožňuje zjistit reálnou spolehlivost metody a odpovídá na otázku potenciálních uživatelů: „Jaká je spolehlivost této metody, když ji budu používat správně?“

Druhou metodologickou chybou starších studií PPR i jiných metod byl postup při výpočtu Pearlova indexu. Klasicky se do čitatele výpočtu pravděpodobnosti selhání metody udával počet neplánovaných početí a do jmenovatele všechny měsíce (cykly) užívání metody, včetně těch, kdy byla metoda používána nesprávně, nebo partneři neměli pohlavní styk. Tento postup je logicky chybný a do jisté míry nadhodnocuje spolehlivost metody.[43] Správný postup je ten, že v čitateli je počet těhotenství při správném používání (perfect use), ve jmenovateli počet cyklů při správném používání a s alespoň jedním stykem v neplodném období (tj. pouze cykly s „rizikem“ početí). Výsledkem je pak (po určité úpravě na 12 měsíců užívání) výše zmiňovaný „index správného používání“.

  • Konečně posledním z možných příčin rozporuplných údajů o spolehlivosti PPR je prostá neznalost aktuálních výsledků vědeckého výzkumu v této oblasti.

Níže uvedená tabulka ukazuje přehled studií, které splňují výše uvedené požadavky na kvalitu studií kontroly početí. Všechny byly publikovány v odborných recenzovaných časopisech.

% žen, které otěhotní během 1 roku užívání:
Metoda Rok publikace Počet cyklů/měsíců Správné užívání (%) Typické užívání (%)
Standardních dnů2002[44]40354,8 12,0
TwoDay 2004[45] 3928 3,5 13,7
Billingsova 1990[46] 7484 3,1 20,4
Billingsova 1991[47] 8209 3,4 22,5
Billingsova 1996[48] 29867 1,1 10,5
Symptotermální 2007[28] 9005 0,4 1,8


Moderní metody PPR (tj. symptotermální a Billingsova) jsou při správném používání vysoce spolehlivé. Jejich účinnost není závislá na nepravidelnosti cyklu. Mají pravidla pro vyhodnocování příznaků plodnosti v období nemoci, práce ve směnném provozu a podobně. Nejčastějším důvodem „překvapivého“ těhotenství při jejich aplikaci je situace, kdy mají partneři pohlavní styk v období, o kterém vědí, že je plodné.[28] Skutečných případů chyby uživatelů (nesprávný záznam příznaků plodnosti a jejich vyhodnocení) je podstatně méně.

PPR v diagnostice a léčbě neplodnosti

Přirozené plánování rodičovství lze samozřejmě použít jako metodu pro dosažení těhotenství. Sledování příznaků plodnosti a samotné ovulace má význam zvláště u párů s poruchami plodnosti. Může přispět k lepšímu načasování diagnostiky i léčby a zvyšuje tak šanci na přirozené početí.[49]

Výhody (+) a nevýhody (-) PPR

Etická přijatelnost (+)

Metodu neplodných dnů akceptují všechny hlavní proudy křesťanství.[50] Pro katolickou církev je určování a využití neplodných dnů vedle trvalé sexuální abstinence dokonce jediným typem kontroly porodnosti, který jako morálně přijatelný oficiálně akceptuje.[51][52] Důležitou roli zde sehrála encyklika Humanae vitae papeže Pavla VI. z roku 1968, v níž byl potvrzen negativní postoj katolické církve k metodám, které způsobují neplodnost pohlavního styku, ale současně byla vyjádřena podpora používání metod periodické abstinence (PPR) v případě, kdy mají manželé spravedlivý důvod k vyhnutí se početí.

Pro upřesnění je ovšem nutno dodat, že výše zmíněná pravidla se podle některých autorů týkají konsenzuálního styku, neboť právě jeho zneplodnění je hříšné. Naproti tomu v případě znásilnění je podle některých teologů možno s čistým svědomím použít antikoncepci, která nenese riziko potratových jevů, neboť v takovém případě se jedná o legitimní sebeobranu napadené ženy.[53]

Zdravotní nezávadnost (+)

Narozdíl od celé řady antikoncepčních metod (hormonální antikoncepce, nitroděložní tělíska) nejsou známy zdravotní komplikace způsobené používáním PPR.

Ekonomičnost a ekologičnost (+)

Užívání metod PPR s sebou nenese téměř žádné ekonomické náklady ani není doprovázeno zaznamenáníhodnou zátěží životního prostředí, což se rozhodně nedá říci ani o kondomu, ani o hormonální antikoncepci.

Období abstinence v nevhodnou dobu (-)

V případě, že je PPR používáno za účelem vyvarování se těhotenství, vymezuje období, kdy spolu mohou mít manželé pohlavní styk. To je do značné míry omezující, byť lze namítnout, že to učí sebeovládání, což může být vztahu velice prospěšné. V některých případech ale může působit nepříjemně fakt, že sexuální žádostivost ženy je vyšší právě v plodných obdobích a v neplodných naopak klesá.[54]

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

Česká a slovenská

  • Billingsová, E. L., Billings, J. J., & Catarinich, M (2001). Atlas Billingsovej ovulačnej metódy. Trnava: Spolek svätého Vojtecha. Elektronicky zde.
  • Lázničková, L. a CENAP (2003). Přirozené plánování rodičovství. Průvodce symptotermální metodou. Brno: CENAP. Stručný popis metody.
  • Lázničková, L. a CENAP (2002). Přirozené plánování rodičovství. Kojení a návrat plodnosti. Brno: CENAP.
  • Lázničková, L. a CENAP (2003). Přirozené plánování rodičovství. Neplodnost. Brno: CENAP.
  • Predáč, J., & Predáčová, S. (2006). Stručná učebnice symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství. Olomouc: Matice cyrilometodějská.
  • Šipr, K., & Šiprová, H. (1995). Přirozené a spolehlivé plánovámí rodičovství. Brno: Gloria. Obsáhlejší učebnice.
  • Štursa, L. (2009). Nadpřirozené plánování rodičovství. Dingir, 12, 2, 38-41. Přehledový článek o historii, současné situaci ve světě i u nás a náboženských aspektech PPR.

Cizojazyčná

  • Jennings, V. H., & Arevalo, M. (2007). Fertility awareness-based methods. In R. A. Hatcher, J. Trussell, A. L. Nelson et al. (Eds.), Contraceptive technology (19th revised ed.)(pp. 343-360), New York: Ardent Media.
  • Kippley, S. M. (1989). Breastfeeding and natural child spacing (2nd ed.). Cincinnati: CCL.
  • Mucharski, J. (1982). History of the biologic control of human fertility. Oak Ridge: Married Life Information.
  • Raith-Paula, E., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., & Strowitzki, T. (2008). Natürliche Familienplanung heute. Heidelberg: Springer. Nejaktuálnější přehled vědeckých výzkumů.
  • Skočovský, K. D. (2008). Fertility awareness-based methods of conception regulation: Determinants of choice and acceptability. Brno: Masarykova univerzita. Přehled psychologických výzkumů PPR.
  • Weschler, T. (2006). Taking charge of your fertility. New York: HarperCollins.

Reference

Informace o článku.

Článek či jeho část byla převzata z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa.
Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unportedcreativecommons.org.

  1. 1,0 1,1 WHO (1988). Natural family planning: A guide to the provision of services. Geneva: Author.
  2. WHO (1995). Natural family planning: What health workers need to know. Geneva: Author, str. 2.
  3. 3,0 3,1 WHO (1987). Fertility awareness methods: Report on WHO workshop. Copenhagen: Author.
  4. WHO (2004). Medical eligibility criteria for contraceptive use (3rd ed.). Geneva: Author.
  5. Breuner, C. C. (2005). Natural contraception. Adolescent Medicine Clinics, 16, 605-616.
  6. Pyper, C. M. M., & Knight, J. (2001). Fertility awareness methods of family planning: The physiological background, methodology and effectiveness of fertility awareness methods. Journal of Family Planning and Reproductive Health Care, 27, 103-110.
  7. http://www.un.org/esa/population/publications/contraceptive2009/contracept2009_wallchart_front.pdf
  8. Weiss, P., & Zvěřina, J. (2009). Sexuální chování české populace. Urologie pro praxi, 10, 160-163.
  9. Weiss, P., & Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál.
  10. Mucharski, J. (1982). History of the biologic control of human fertility. Oak Ridge: Married Life Information.
  11. Kambic, R. T., & Lamprecht, V. (1996). Calendar rhythm efficacy: A review. Advances in Contraception, 12, 123-128.
  12. Arévalo, M., Sinai, I., & Jennings, V. (2000). A fixed formula to define the fertile window of the menstrual cycle as the basis of a simple method of natural family planning. Contraception, 60, 357-360.
  13. 13,0 13,1 http://www.maqweb.org/techbriefs/tb3sdm.pdf
  14. Arévalo, M., Jennings, V., & Sinai, I. (2002). Efficacy of a new method of family planning: The Standard Days Method. Contraception, 65, 333-338.
  15. Döring, G. K. (1989). Die Temperaturmethode zur Empfängnisverhütung. Stuttgart: TRIAS.
  16. Billings, E., & Westmore, A. (1992). The Billings method. Melbourne: Ann O'Donovan.
  17. Hilgers, T. W. (1991). The medical applications of natural family planning. Omaha: Pope Paul VI Institute Press.
  18. Dorairaj, K. (1991). The modified mucus method in India. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2066-2067.
  19. Sinai, I., Jennings, V., & Arévalo, M. (1999). The TwoDay Algorithm: A new algorithm to identify the fertile time of the menstrual cycle. Contraception, 60, 65-70.
  20. 20,0 20,1 20,2 20,3 20,4 Raith-Paula, E., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., & Strowitzki, T. (2008). Natürliche Familienplanung heute. Heidelberg: Springer.
  21. Rötzer, J. (2002). Natürliche Empfägnisregelung. Freiburg: Herder.
  22. Barbato, M. (1993). La regolazione naturale della fertilità. Milano: CODIT.
  23. Arbeitsgruppe NFP (2005). Natürlich und sicher. Stuttgart: TRIAS.
  24. Lázničková, L. a CENAP (2003). Přirozené plánování rodičovství. Průvodce symptotermální metodou. Brno: CENAP. Lázničková, L. a CENAP (2002). Přirozené plánování rodičovství. Kojení a návrat plodnosti. Brno: CENAP. Lázničková, L. a CENAP (2003). Přirozené plánování rodičovství. Neplodnost. Brno: CENAP.
  25. Šipr, K., & Šiprová, H. (1995). Přirozené a spolehlivé plánovámí rodičovství. Brno: Gloria.
  26. Kippley, J. F., & Kippley, S. K. (1998). The art of natural family planning (4th ed.). Cincinnati: CCL. Česky: Kippley, J., & Kippley, S. (1995). Umění přirozeného plánování rodičovství. Olomouc: Matice cyrilometodějská. Predáč, J., & Predáčová, S. (2006). Stručná učebnice symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství. Olomouc: Matice cyrilometodějská.
  27. Rötzer, J. (2002). Natürliche Empfägnisregelung. Freiburg: Herder. Česky: Rötzer, J. (1991). Přirozená regulace početí. Olomouc: Centrum pro rodinný život.
  28. 28,0 28,1 28,2 Frank-Herrmann, P., Heil, J., Gnoth, C., Toledo, E., Baur, S., Pyper, C., et al. (2007). The effectiveness of a fertility awareness based method to avoid pregnancy in relation to a couple’s sexual behavior during the fertile time: a prospective longitudinal study. Human Reproduction, 22, 1310-1319..
  29. http://www.persona.org.uk/uk/how_does_work.php
  30. Blackwell, L. F., Brown, J. B., Vigil, P., Gross, B., Sufi, S., d’Arcangues, C. (2003). Hormonal monitoring of ovarian activity using the Ovarian Monitor, Part I. Validation of home and laboratory results obtained dutiny ovulatory cycles by comparison with radioimmunoassay. Steroids, 68, 465-476.
  31. Freundl, G., Godehardt, E., Kern, P. A., Frank-Herrmann, P., Koubenec, H. J., & Gnoth, C. (2003). Estimated maximum failure rates of cycle monitors using daily conception probabilities in the menstrual cycle. Human Reproduction, 18, 2628-2633.
  32. http://www.naturcomp.cz/
  33. http://www.bioself.com/
  34. http://com.cyclotest-2-plus.ovula.de/Cyclotest-2-plus.html
  35. Pro popis a bližší informace viz: http://2324.elektrocoleti.cz/Files/Lady-Q(CZ).pdf
  36. Labbok, M., Cooney, K., & Coly, S. (1994). Guidelines: breastfeeding, family planning, and the Lactational Amenorrhea Metod – LAM. Washington: Institute for Reproductive Health, Georgetown University.
  37. Kippley, S. M. (1989). Breastfeeding and natural child spacing (2nd ed.). Cincinnati: CCL. Česky viz též: Predáč, J., & Predáčová, S. (2006). Stručná učebnice symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství. Olomouc: Matice Cyrilometodějská.
  38. Kippley, S. (2008). The Seven Standards of Ecological Breastfeeding: the frequency factor. Místo vydání a vydavatelství neuvedeno, str. vii.
  39. Např. Seidlová, D. (1997). Kontracepce pro praxi. Praha: Maxdorf, str. 108.
  40. Šipr, K., & Šiprová, H. (1995). Přirozené a spolehlivé plánovámí rodičovství. Brno: Gloria.
  41. Pro přehled starších studií PPR: Lamprecht, V., & Trussell, J. (1997). Natural family planning effectiveness: Evaluating published reports. Advances in Contraception, 13, 155-165.
  42. http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006011001 Radim Uzel: Sexuální abstinence
  43. 43,0 43,1 Pro podrobnější přehled viz: Trussell, J. (1991). Methodological pitfalls in the analysis of contraceptive failure. Statistics in Medicine, 10, 201-220.
  44. Arévalo, M., Jennings, V., & Sinai, I. (2002). Efficacy of a new method of family planning: The Standard Days Method. Contraception, 65, 333-338.
  45. Arévalo, M., Jennings, V., Nikula, M., & Sinai, I. (2004). Efficacy of the new TwoDay Method of family planning. Fertility and Sterility, 82, 885-892.
  46. Trussell, J., & Grummer-Strawn, L. (1990). Contraceptive failure of the ovulation method of periodic abstinence. Family Planning Perspectives, 22, 65-75.
  47. Trussell, J., & Grummer-Strawn, L. (1991). Further analysis of contraceptive failure of the ovulation method. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 165, 2054-2059.
  48. Indian council of medical research task force on NFP (1996). Field trial of Billings ovulation method of natural family planning. Contraception, 53, 69-74.
  49. Lázničková, L. a CENAP (2003). Přirozené plánování rodičovství. Neplodnost. Brno: CENAP. Viz též: Hilgers, T. W. (1991). The medical applications of natural family planning. Omaha: Pope Paul VI Institute Press. Hilgers, T. W. (2004). The medical and surgical practice of NaProTechnology. Omaha: Pope Paul VI Institute Press.
  50. http://www.diecezehk.cz/biskupstvi_dokumenty/centrum_pro_rodinu/texty/PPR.html
  51. http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=131
  52. http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2419
  53. Dr. Karel Skočovský: Používání kondomu jako prevence přenosu HIV u manželů (Snubní tajemství, verze článku ze 14. srpna 2010)
  54. http://www.ncregister.com/blog/does-contraception-make-marriage-easier
Osobní nástroje