Miloš Zeman

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Miloš Karel Zeman (* 28. září 1944) je český levicový politik, zakladatel a první předseda (2010) SPOZ a od roku 2013 úřadující prezident České republiky.

Do politiky vstoupil nejdříve jako člen KSČ ze které byl pro nesouhlas se sovětskou okupací vyloučen. Po revoluci byl postupně členem Občanského fóra, Občanského hnutí a Klubu Sociálně demokratické orientace a následně České strany sociálnědemokratické, které byl předsedou v letech 1993-2001 a za níž byl poslancem (1990-1992 ve Federálním shromáždění a 1996-2002 v Poslanecké sněmovně), předsedou Poslanecké sněmovny (1996-1998) a předsedou vlády (1998-2002).

Je pokřtěný i biřmovaný katolík, ale označuje se za ateistu. Zastává řadu postojů, které jsou neslučitelné s katolickou vírou, jako je např. podpora legality potratů. Kontroverzní je i jeho vulgární a vůči oponentům krajně neuctivé vystupování v médiích. Je rozvedený a podruhé ženatý. Z prvního manželství ma syna, z druhého dceru.

Obsah

Život

Do Sametové revoluce

Narodil se 28. září 1944. Byl katolicky pokřtěn a v deseti letech i biřmován, jako biřmovací jméno si zvolil Karel.[1] Vystudoval roku 1969 Vysokou školu ekonomickou v Praze. Za protest proti sovětské okupaci byl vyloučen roku 1970 z KSČ (členem byl od roku 1968). V průběhu Sametové revoluce se stal jedním z hlavních činitelů Občanského fóra za které byl v prvních svobodných volbách v červnu 1990 zvolen za člena Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde zastával mj. funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu. Zároveň byl v letech 1990 - 1993 členem Prognostického ústavu při ČSAV.

Poslancem Federálního shromáždění

Po rozpadu Občanského fóra se stal nejdříve roku 1991 členem Občanského hnutí, následně Klubu Sociálně demokratické orientace. Po neshodách na počátku roku 1992 opustil Občanské hnutí a 14. ledna 1992 na společné tiskové konferenci s tehdejším předsedou ČSSD Jiřím Horákem ohlásil svůj obrat směřující ke vstupu do sociálnědemokratické strany. Ve volbách roku 1992 byl zvolen jako poslanec ČSSD do Federálního shromáždění. Ve straně od téhož roku zastával funkci předsedy pražské stranické organizace strany (až do r. 2001). Ihned po volbách se stal jednou z osobností, které začali aktivně bojovat za udržení Československa ve formě unie. K této myšlence se mu v počátcích podařilo získat i hlasy ze strany Mečiarovi HZDS[2], což se mu díky nátlaku Václava Klause a jeho ODS na HZDS nepodařilo. Sám Zeman zároveň v tu chvíli narazil i na vedení vlastní strany a především jejího předsedu Jiřího Horáka, který Zemanovu unijní myšlenku nesdílel a šel se dokonce za jeho nesčetné pomlouvačné výroky na stranu ODS (ve kterých mj. připodobnil Klause k vůdci sudetských Němců Konrádu Henleinovi) osobně omluvit Václavu Klausovi. Horák však souhlasil s Zemanovým návrhem, aby o rozdělení státu rozhodlo všeobecné občanské referendum, k čemuž nakonec nedošlo díky tomu, že se dva rozhodující poslanci svými hlasy při klíčovém jednání ve Federálním shromáždění trhly.

Předsedou ČSSD

V lednu 1993 se Miloš Zeman spolu s dalšími někdejšími poslanci Federálního shromáždění stal opět řadovým občanem nyní již nově vzniklé České republiky. Svým neúspěšným bojem za Československo si však ve straně získal značnou popularitu, které záhy využil k tomu, aby kandidoval na nového předsedu strany namísto Jiřího Horáka, který se rozhodl již odejít do politického důchodu. Proti jeho kandidatuře se postavil jak předseda, tak i jedna z osobnosti tzv. Rakovnického proudu Jiří Paroubek, pro které byl nesmlouvavý a opoziční rétor Zeman jako hlava strany nepřijatelný. V téměr nerovném boji vyšel proti Paroubkovi Miloš Zeman vítězně a v druhém kole díky podpoře Mladých sociálních demokratů[3], kteří mu získali rozhodující hlasy, zvítězil 28. února 1993 nad bývalým disidentem a poslancem Pavlem Novákem.

Po prvních volbách do Poslanecké sněmovny a do Senátu zastával v letech 1996 - 1998 funkci poslance a předsedy Poslanecké sněmovny. Po tzv. sarajevském atentátu, se stal na základě opoziční smlouvy předsedou vlády (1998 - 2002). Roku 2002 se již rozhodl nekandidovat do dalších voleb, předal svou funkci předsedy strany Vladimíru Špidlovi a stáhnul se do ústraní. V lednu 2003 neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách (poslanci a senátoři následně zvolili ve čtvrtém kole jeho politického protivníka Václava Klause). Z Miloše Zemana, dříve zarputilého a zapáleného politika se stal spokojený důchodce z Vysočiny, který nahradil svou oblíbenou Becherovku za slivovici, a který se již pevně rozhodl nezasahovat do politického dění.

Politický comeback, prezidentská kandidatura

Roku 2007 však nastal obrat a náhlý výstup Miloše Zemana z ČSSD na protest proti politickým praktikám jejího předsedy Jiřího Paroubka. Miloš Zeman se nedlouho poté stal předsedou nově vzniklé sociálnědemokratické strany SPO, která se u příležitosti voleb do Poslanecké sněmovny přejmenovala na Stranu práv občanů - Zemanovci a ihned s obnoveným autobusem Zemákem vyjela s kampaní po republice.[4] Strana v očekávaném volebních klání sice sebrala značné množství voličů konkurenční ČSSD, ale sama skončila těsně pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do sněmovny.[5] Zeman po tomto neúspěchu, rezignoval na funkci předsedy strany a následně před médii s vtipem deklaroval, že je už nyní na čas, aby on "starý jezevec, již opět zalezl do své nory a nevylézal".[6]

Nově zvolený předseda SPOZ Mlynář jej však v listopadu 2010 jmenoval čestným předsedou strany[7] a strana vrátila Zemana zpět do vysoké politiky, když na počátku roku 2012 ohlásila jeho kandidaturu v historicky první přímé volbě prezidenta ČR. [8]


Miloš Zeman od počátku patřil mezi kandidáty s nejvyššími preferencemi (i když průzkumy dávali větší šanci jeho protivínkovi Janu Fischerovi), což potvrdil svým vítězstvím v prvním kole, když druhého Karla Schwarzenberga porazil o necelé procento hlasů.[9] Před druhým kolem Zemanovi vyjádřila podporu jeho původní strana ČSSD, s ní i komunisté a následně i odboráří, kteří doufají, že právě s osobou Miloše Zemana bude obnoven sociální dialog, a zároveň je s ním spojuje i odpor k důchodové reformě a celkový negativní postoj k vládě Petra Nečase.[10] Miloš Zeman zvítězil i ve druhém kole prezidentských voleb, když porazil Karla Schwarzenberga o cca 10 % hlasů. Od 8. března 2013 je úřadujícím prezidentem ČR.

Prezidentem

Již ve svém úvodním projevu dal najevo, že chce být prezidentem "dolních deseti miliónů". Nejdříve sliboval, že nebude nijak zasahovat do prezidentských pravomocí. Od svého uvedení do funkce se však nejdříve téměř vzdal možnosti prezidentského práva udělovat amnestie a práva jmenovat profesory, k čemuž se rozhodl poté, co odmítnul jmenovat profesorem Martina C. Putnu a předal tuto pravomoc ministru školství Petru Fialovi. Do politických střetů výrazně zásahl poté, co vyplula na povrch kauza Nagyová, která vedla během dvou týdnů k pádu vlády Petra Nečase. Namísto diskuze o nové vládě ODS se zbytkem koalice (TOP 09 a zbývající členové ze strany LIDEM) jmenoval sám novou úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, která byla prakticky složená z několika členů a sympatizantů SPOZ[11], která následně i bez důvěry sněmovny vládla až do počátku roku 2014, kdy jí vystřídala vláda Bohuslava Sobotky.

Na přelomu října a listopadu 2014 vyvolal opakovaně rozruch jen během jednoho pouhého týdne. Nejdříve poté, co při návštěvě Číny řekl, že Česká republika uznává územní celistvost Číny a nebude do něj zasahovat, čímž zdůraznil, že do otázky Tibetu a otázky lidských práv již naše země jako taková nemíní zasahovat.[12] Pod palbu kritiků se následně dostal díky tomu, že se nevrátil státním speciálem, ale soukromým tryskáčem PPF.[13] Sám prezident změnu dopravy zdůvodnil úsporou času, kterou potřeboval vzhledem ke svým povinnostem státníka v následující den státního svátku, kdy se zúčastnil pietní akce na Vítkově a udělování státních vyznamenání, která byla jak milým, tak i nemilým překvapením. Prezident totiž udělil státní vyznamenání například zachránci českých židovských dětí Nicholasi Wintonovi, cestovateli Zikmundovi, ruské disidentce Gorbaněvské nebo např. In memoriam písničkáři Karlu Krylovi za jeho celoživotní dílo, a faráři Josefu Toufarovi, který byl první obětí komunistického režimu v Československu z řad katolické církve.[14][15] Na konci téhož týdne hodnotil zejména uplynulý týden v dalším díle série rozhovorů Hovory z Lán, kde se kromě excesu kolem udělování státních vyznamenání spojených s osobou režiséra Roberta Sedláčka, který se pro vyznamenání nedostavil ve vhodném společenském oděvu, velmi ostře obul do lidí, kteří se vydávají za politické vězně ruského režimu a také do těch, kteří je u nás podporují. Měl především na mysli Karla Schwarzenberga a další pravdoláskaře, kterým se navíc chtěl připodobnit tím, že během rozhovoru použil několikrát velmi silných vulgarismů na jejich adresu a ruskou punk-rockovou kapelu Pussy Riot připodobnil - eufeministicky řečeno k nevěstkám, které si vzhledem k tomu, čeho se dopouštěly a dopouštějí ani nezaslouží se počítat za své výtržnosti mezi politické vězně.[16][17][18] Jeho samotný vulgární projev popudil velmi silně především politickou reprezentaci a samotný rozhlas se musel začít vážně zabývat tím, jestli je vůbec vhodné rozhovory pouštět živě už vzhledem k neočekávaným projevům prezidenta.[19] Prezident svůj vulgární projev pak hájil mj. tím, že v souvislosti s Pussy Riot přímo citoval některé jejich písně a v souvislosti se služebním zákonem jen vyjádřil veskrze to, co si myslí, a co říká již delší dobu.[20]

Postoje a stanoviska

Mezinárodní politika

Drží se předpokladu Natalije Gorbaněvské, že Rusko se do dvaceti let i přes své protesty nakonec stane členem Evropské unie.[21]

Energetický průmysl

Je pro podporu a rozšiřování jaderných elektráren. Alternativní zdroje energie jako energie ze solárních, větrných či jiných elektráren bere jako zbytečně drahou a přebytečnou. Z toho důvodu se nebrání myšlence podpořit rozšíření jaderné elektrárny Dukovany.[22]

Národní hospodářství

Je toho mínění, že by v bankovní radě České národní banky měl být rovný poměr euroskeptiků a eurooptimistů.[23]

Kultura a náboženství

V reakci na únos křesťanských dívek v Nigérii a atentát v židovském muzeu v Bruselu prohlásil, že se nejedná jen o pouhý extrémismus okrajových skupin islámu, ale o projev celkové xenofobie a antisemitismu, který vychází z celkového pojetí islámistické ideologie. Vyvolal tím pobouření Organizace islámské spolupráce, která následně žádala, aby se za tento a jiné dřívější výroky pobořující islám jako náboženství veřejně omluvil.[24]

Odkazy

Související stránky

Předsedové ČSSD

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. ↑ http://www.novinky.cz/domaci/294828-zeman-kdo-rikal-volime-karla-volil-spravne-jsem-birmovan-na-jmeno-karel.html
  2. ↑ Projekt unie tehdy představil Miloš Zeman následovně: Oblasti společného zájmu vzniknou na základě dohody republik, jež unii postoupí jen ty kompetence, které je výhodné spravovat společně. Nebude se tedy nic diktovat svrchu, unie vznikne takříkajíc odspoda. Zanikající federace pouze vytváří prostor pro dohodu.
  3. ↑ Jejich předsedou byl pozdější předseda vlády za ČSSD Stanislav Gross.
  4. ↑ Zemák znovu vyjel. Změnila se strana, jinak skoro nic - aktuálně.centrum.cz, 10.3. 2010
  5. ↑ Získala pouze 4,33 % hlasů, viz http://volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ
  6. ↑ Hmmm, zhodnotil Zeman prohru. Stahuje se do nory na Vysočině - zprávy idnes.cz, 29. 5. 2010.
  7. ↑ Šéfem zemanovců bude Mynář, Zemana zvolili čestným předsedou - zprávy idnes.cz, 13. 11. 2010.
  8. ↑ Zeman bude kandidovat na prezidenta - SPOZ mu sežene podpisy - web SPOZ, 14. 2. 2012
  9. ↑ http://volby.cz/pls/prez2013/pe2?xjazyk=CZ
  10. ↑ Vedení odborů podporuje Miloše Zemana - prvnizpravy.cz
  11. ↑ Místopředseda strany Radek Augustin tak například získal pozici předsedy Úřadu vlády.
  12. ↑ Česko uznává celistvost Číny, řekl Zeman. Včetně Tibetu a Tchaj-wanu, Zprávy.idnes.cz, 27. října 2014 [cit. 03.11.14].
  13. ↑ Zemanův let z Číny strojem PPF? Obavy i "vytažená obočí", Týden.cz, 28. října 2014 [cit. 03.11.14].
  14. ↑ VILIAM BUCHERT: Zeman přednesl překvapivý projev při předávání vyznamenání. A byla to dobrá řeč, Reflex, 28. října 2014 [cit.03.11.14].
  15. ↑ Zeman ocenil 33 osobností, Řád bílého lva dostali Fico a Vranitzky, Česká televize, 28. října 2014 [cit. 03.11.14].
  16. ↑ Hovory z Lán, Jan Pokorný v rozhovoru s prezidentem republiky Milošem Zemanem, 2. listopadu 2014. Dostupné online
  17. ↑ Miloš Zeman v nejlepší formě. Dal si šlofíčka a z rádia pak létaly perly, Parlamentní listy, 2. listopadu 2014 [cit. 03.11.14].
  18. ↑ Den po Zemanově „kundě, hovnu a zkurveném zákoně": Internetem obíhá vtipné video, lidé svolávají demonstraci před Hrad. A v novinách Němcová a Schwarzenberg, Parlamentní listy, 3. listopadu 2014 [cit. 03.11.14]
  19. ↑ Rozhlas chce Hovory z Lán živě a bez vulgarismů. Bude se o tom bavit s Hradem, Český rozhlas, 3. listopadu 2014 [cit. 03.11.14].
  20. ↑ Prezident Zeman objasňuje: „Kundu" jsem měl připravenou, Parlamentní listy, 5. listopadu 2014 [cit. 05.11.14].
  21. ↑ viz ČRo Radiožurnál: Hovory z Lán, 8. prosince 2013.
  22. ↑ Dobytek, binec a čvachtání. Miloš Zeman přijel na úřad a spustil, Parlamentní listy, 25. června 2014 [cit. 25.06.14].
  23. ↑ Interview ČT24, 7. února 2014 [cit. 8.2.14].
  24. ↑ Zeman by se měl omluvit muslimům, požaduje mezinárodní organizace, Novinky.cz, 9. června 2014 [cit. 10.06.14].
Citováno z „http://www.katopedia.cz/index.php?title=Milo%C5%A1_Zeman“
Osobní nástroje