Mikuláš z Myry
Z Katopedia
Svatý Mikuláš z Myry (cca 280/286 Patara – 6. prosince 345/352 Myra) byl biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec (po Panně Marii).[1]
V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem (obvykle se tak děje večer 5. prosince, či přes noc). Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která de facto vznikla zkomolením jeho jména, dodáním dalších atributů.[2]
Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů, zajatců a vězňů. Je též patronem států (Rusko, Lotrinsko) a měst (Amsterdam, Bari, Barranquilla atd.).
Obsah |
Život
Mikuláš se narodil ve městě Patara v římské provincii Asii do křesťanské řecké rodiny. Běžně se počítá, že se tak stalo mezi lety 280/286, ale udávají se i dřívější termíny, z nichž nejzazší mluví o roku 250. Z toho, že se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo odvozováno, že by mohl být původně povoláním rybář či námořník, pravděpodobnější ale je, že se jeho rodina zabývala obchodem s rybami. Byl velmi zbožný a po smrti otce měl dědictví rozdat chudým. Někteří z toho odvozují, že v té době byl už váženým knězem či biskupem. Obecně se předpokládá, že se stal biskupem (či nejvýznamnějším knězem) v Myře (nyní Demre v Turecku) kolem roku 300 a to ve velmi mladém věku.
Během Galeriova a Maximinova pronásledování křesťanů byl patrně vězněn. Během rozkvětu křesťanských komunit za Licinia již byl zcela jistě biskupem Myry a to patrně velmi oblíbeným a rozsáhle činným v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi zapáleným obhájcem víry a bojovníkem proti ariánství, proti kterému se tvrdě postavil na Prvním nikajském koncilu, během kterého zpohlavkoval Aria, a pohanství. Je mu připisováno zničení několika pohanských chrámů. Zároveň se též patrně zasazoval o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na spravedlivý chod soudů. Nejspíše moudře, neboť se stal známým též jako ochránce nespravedlivě obviněných.
Zemřel patrně 6. prosince v rozmezí let 345–352. Pohřben byl původně v Myře, avšak v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád Mikulášova hrobu do rukou muslimů vyburcoval italské námořníky, kteří v roce 1087 Myru přepadli a ostatky odvezli do Bari (prázdný sarkofág stojí v Demre dodnes). Kryptu s Mikulášovými ostatky posvětil roku 1089 papež Urban II.
Úcta a tradice
Jako všichni světci z jeho doby nebyl sv. Mikuláš z Myry nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se prostě stalo součástí víry širokých vrstev a zvolna se šířila, k její největší expanzi dochází od 8. století v Rusku, jehož je patronem. Postupně se jeho kult šířil i do dalších slovanských zemí a od 10. století do Evropy, zvláště Německa, Francie a Anglie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují, u pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce[3] (pomineme-li Pannu Marii), velmi oblíben je též v Nizozemí, Německu a USA.
V celé Evropě nacházíme často cykly se scénami z Mikulášova života – např. v německé Kostnici z 15. století nebo v kostele Panny Marie v Gdaňsku. Po světě jsou rozesety desetitisíce kostelů zasvěcených svatému Mikuláši, mimo jiné např. Basilica di San Nicola v Bari. V Česku je to například katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, v Praze stojí kostel na Staroměstském náměstí, na Malé Straně a barokní ve Vršovicích. Více k tématu viz článek Seznam kostelů zasvěcených svatému Mikuláši.
Zpodobnění a atributy
Mikuláš je zobrazován jako starší biskup s vousem; na Východě je zobrazován holohlavý. Jako nejčastější atribut mívá Mikuláš u sebe tři zlaté koule na knize. Tento atribut je spojen s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách.
Legendy
Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách
Jde o jednu z nejstarších legend o sv. Mikulášovi, která se dochovala ve vícero podobách. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záležitost tak, že zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků a věna nakonec stejně skončí). K čemuž však nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno.
Vzhledem k této legendě (a její „extrémní“ variantě) je světec též označován jako patron prostitutek, jsou tím však myšleny bývalé prostitutky a sexuální otrokyně. Na stejné legendě je též založena tradice mikulášské nadílky.
Legenda o třech dětech
Podle této legendy sv. Mikuláš vzkřísil tři malé děti, které zlý hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů. Někteří ji označují za podobenství založené na Mikulášově přezkoumávání rozsudků smrti a zachraňování nespravedlivě odsouzených před popravou, kdy se ze záchrany před popravou stalo vzkříšení.
Sváteční tradice
Tradice spojené s Mikulášovou osobou jsou velmi pestré a krajově i národnostně se liší. Součástí většiny z nich je rozdávání dárků dětem. V USA se tato tradice postupně přetvořila ve fenomén Santa Clause, který ovšem dnes již roznáší dárky o Vánocích. Odtud se v této pozměněné podobě šíří do okolního světa.
Česko a Slovensko
V Česku a na Slovensku je v dnešní době tzv. mikulášská nadílka nejčastěji praktikována tak, že Mikuláš, představovaný mužem v biskupském oděvu a s dlouhým bílým vousem, navštěvuje v doprovodu andělů a čertů večer 5. prosince děti. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Podobné nadílky mohou být okolo 5. července organizovány coby "mikulášské besídky" i školami či dětskými domovy. Nutno ale říci, že se tento typ tradice začíná zvrhávat hlavně tím, že neúměrně zdůrazňuje roli čertů a někde již spíše než mikulášské oslavy pripomíná jakési ďábelské slavnosti.[4][5] Dlužno podotknout, že čert se začíná častěji objevovat společně s Mikulášem až v 19. století, do té doby s ním obvykle obcházel "zlý hostinský" - inspirace z legendy o třech dětech.[6]
Tradičnější, ale dnes již téměř vymizelou alternativu, která má blíže své inspiraci (viz legenda o třech dcerách výše) a obejde se bez kontroverzní účasti čerta, představuje například zvyk, že děti nechají 5. prosince za oknem punčochu a ta je přes noc naplněna sladkostmi či nějakými jinými dárky.
Pokud jde o dárky, je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu |
- Svatý Mikuláš na www.vira.cz
- Mikuláš, neboli Santa Claus - Oblíbený svatý Mikuláš
- Svatý Mikuláš na Životopisech online
- Jaroslav Jan: Dělej podle svatého Mikuláše
- Ignác Pospíšil: Mikuláš a ekumenismus (Duše a hvězdy, 6. prosince 2011)
Literatura
- Vera Schauber; Hanns Michael Schindler: Rok se svatými; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002; ISBN 80-7192-650-7 (str.629-631)
Reference
- ↑ http://www.vira.cz/mikulas/
- ↑ http://www.snopes.com/cokelore/santa.asp
- ↑ http://www.psalterium.cz/sv_mikulas.php
- ↑ http://www.dltm.cz/prohlaseni-litomerickeho-biskupa-jana-baxanta
- ↑ http://www.duseahvezdy.cz/2016/12/05/koho-slavime-mikulase-nebo-certa/
- ↑ http://www.duseahvezdy.cz/2016/12/05/koho-slavime-mikulase-nebo-certa/