Marie Antonína Kratochvílová

Z Katopedia

Verze z 2. 8. 2012, 12:57; Liborius L. (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Blahoslavená Marie Antonína Kratochvílová (21. 8. 18812. 10. 1942), rodačka z Vítkovic, byla řeholnicí z kongregace Chudých školských sester Naší Paní. Během 2. svět. války nezištně pomáhala potřebným v r. 1942 byla zatčena gestapem, vězněna, mučena a na následky toho 2. 10. zemřela. Blahořečena byla 13. 6. 1999 Janem Pavlem II. ve Varšavě spolu s mučedníky pro víru z doby 2. světové války. Církev si její svátek připomíná na 12. červen.


Život

Narodila se v r. 1881 v česko-polské rodině slévače Vítkovických železáren Jana Kratochvíla. Jenže otec brzy zemřel a vdově se čtyřmi dětmi nezbývalo než Vítkovice opustit a děti svěřit péči Chudým školským sestrám naší Paní v Bílsku (dnešní Bielsko-Biała, které bylo součástí Rakouska-Uherska a až po 1. svět. válce připadlo Polsku).

Ve svých dvaceti letech vstoupila Marie sama do kongregace Chudých školských sester Naší Paní. Působila jako učitelka ve školách kongregace v Karviné, pak ve Lvově a v Tlumači. Nakonec byla představenou komunity v Mikuličíně.

V r. 1941 napadli tehdejší SSSR Němci. Úspěšně dobyli rozsáhlé území, mimo jiné i to, na němž stál mikuličínský klášter. Sestry v čele se svou představenou byly zatčeny a uvězněny ve Stanislavově. Byly obviněny z podpory polských důstojníků a zasílání jim balíčků na Sibiř. Tři měsíce ale byly pomocí krutého mučení vyslýchány. Nejvíc a nejbrutálněji právě Marie Antonína. V malinké cele, kde si mohlo najednou lehnout jen šest žen, se jich tísnilo třicet. Do toho bití, hlad, ponižování. Marie Antonína však neklesala na mysli a utrpení snášela v tichosti, přičemž se celou silou upnula na trpícího Krista. Modlila se za pronásledované i za pronásledovatele, jimž opravdu ze srdce odpouštěla. Stala se jakousi matkou svých spoluvězeňkyň, oporou a útěchou. Modlila se s nimi a za ně, posilovala ty, co měly být popraveny, dávala jim část svého přídělu. Když se hlasitě zastala jedné sestry – Židovky, byla surově zmlácena dřevěnou holí. Na otázku spoluvězeňkyň, nač myslela, když dostávala ránu za ranou, odpověděla: „Odpouštěla jsem jim a modlila se za ně.“

27. 9. 1942 byly sestry nakonec propuštěny. Ona však byla bitím a především tyfem tak zesláblá a zubožená, že ji sestry musely vynést, sama jít nemohla. V bezvědomí byla umístěna ve stanislavovské nemocnici, kde se při pohledu na ni nechal primář takto slyšet:„Je to mučednice. Musela strašně moc zkusit, museli s ní hodně špatně zacházet. Dělal jsem vše, co bylo v mých silách, abych ji zachránil. Ale v lidských silách to není.“

Smrt a beatifikace

Šest dní trvala její agónie. 2. 10. Bůh se slovy Otčenáše vydechla naposledy.. Sestra Marie Antonína zemřela jako mučednice následkem úplného vyčerpání, bití, trýznění, které zakusila kvůli svému vyznání a postoji ve vězení.

Spolu se 107 umučenými pro víru a křesťanský způsob života, kteří zahynuli během 2. sv. války, byla prohlášena Janem Pavlem II. za blahoslavenou ve Varšavě 13. 6. 1999. Na její počest byl pojmenován Dětský domov blahoslavené Marie Antoníny Kratochvílové v Řepišti, v letech 2000-2005 nesla vítkovická nemocnice na její počest jméno Vítkovická nemocnice Blahoslavené Marie Antoníny.


== Externí odkazy ==

http://www.doo.cz/cs/dieceze/svati-dieceze/bl-marie-a-kratochvilova.html

http://catholica.cz/?id=5031

Osobní nástroje