Marie Antonína Kratochvílová

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Blahoslavená Marie Antonína Kratochvílová (21. srpen 1881 Ostrava2. říjen 1942 Stanislavov) je řeholnice z kongregace Chudých školských sester Naší Paní. Během 2. svět. války byla zatčena gestapem a po několik měsíců vězněna a mučena. Na následky tohoto krátce po propuštění zemřela.

Blahořečena byla 13. června 1999 Janem Pavlem II. ve Varšavě spolu s dalšími mučedníky pro víru z doby 2. světové války. Církev si její svátek připomíná 12. června.

Obsah

Život

Narodila se roku 1881 ve Vítkovicích v česko-polské rodině slévače Vítkovických železáren Jana Kratochvíla a jeho ženy Johany. Otec brzy zemřel a vdově se čtyřmi dětmi nezbylo než Vítkovice opustit a děti svěřit péči Chudým školským sestrám Naší Paní v Bílsku (dnešní Bielsko-Biała), které bylo tehdy součástí Rakouska-Uherska.

Ve svých dvaceti letech vstoupila Marie sama do kongregace Chudých školských sester Naší Paní. V roce 1906 úspěšným složením zkoušky zakončila učitelský ústav sester a v roce 1910 složila věčné sliby. Působila jako učitelka ve školách kongregace v Karviné, pak ve Lvově a v Tlumači. Nakonec byla představenou komunity v Mikuličíně.

V r. 1941 napadli tehdejší SSSR Němci. Úspěšně dobyli rozsáhlé území, mimo jiné i to, na němž stál mikuličínský klášter. 9. července 1942 byly sestry v čele se svou představenou byly zatčeny a uvězněny ve Stanislavově. Byly obviněny z podpory polských důstojníků, kterým měly zasílat balíčky na Sibiř. Tři měsíce byly pomocí krutého mučení vyslýchány. Nejvíc a nejbrutálněji právě Marie Antonína. V malinké cele, kde si mohlo najednou lehnout jen šest žen, se jich tísnilo třicet. Do toho bití, hlad, ponižování. Marie Antonína však neklesala na mysli a utrpení snášela v tichosti, přičemž se celou silou upnula na trpícího Krista. Modlila se za pronásledované i za pronásledovatele, jimž opravdu ze srdce odpouštěla. Stala se jakousi matkou svých spoluvězeňkyň, oporou a útěchou. Modlila se s nimi a za ně, posilovala ty, co měly být popraveny, dávala jim část svého přídělu. Když se hlasitě zastala jedné sestry – Židovky, byla surově zmlácena dřevěnou holí. Na otázku spoluvězeňkyň, nač myslela, když dostávala ránu za ranou, odpověděla: „Odpouštěla jsem jim a modlila se za ně.“

27. září 1942 byly sestry nakonec propuštěny. Ona však byla bitím a především tyfem tak zesláblá a zubožená, že ji sestry musely vynést, sama jít nemohla. V bezvědomí byla umístěna ve stanislavovské nemocnici, kde se při pohledu na ni nechal primář takto slyšet:„Je to mučednice. Musela strašně moc zkusit, museli s ní hodně špatně zacházet. Dělal jsem vše, co bylo v mých silách, abych ji zachránil. Ale v lidských silách to není.“

Smrt a beatifikace

Šest dní trvala její agónie. 2. 10. Bůh se slovy Otčenáše vydechla naposledy.. Sestra Marie Antonína zemřela jako mučednice následkem úplného vyčerpání, bití, trýznění, které zakusila kvůli svému vyznání a postoji ve vězení.

Spolu s dalšími 107 umučenými pro víru a křesťanský způsob života, kteří zahynuli během 2. sv. války, byla prohlášena Janem Pavlem II. za blahoslavenou ve Varšavě 13. 6. 1999. Na její počest byl pojmenován Dětský domov blahoslavené Marie Antoníny Kratochvílové v Řepišti, v letech 2000-2005 nesla vítkovická nemocnice na její počest jméno Vítkovická nemocnice Blahoslavené Marie Antoníny.

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky a reference

Osobní nástroje