Marek z Aviana

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Bl. Marek z Aviana

Blahoslavený Marek z Aviana (17. listopad 1631 - 13. srpen 1699) je italský kapucínský kněz a kazatel, přítel a duchovní rádce císaře Leopolda I. a papežský legát a polní kaplan u vojsk Habsburků za Habsbursko-osmanských válek.

Blahořečil jej papež Jan Pavel II. v roce 2003, Církev si připomíná jeho památku 13. srpna, tj. o výročí jeho smrti. Jeho atributy jsou řádový oděv a kříž v ruce.

Obsah

Život

Narodil se 17. listopadu 1631 v Avianu jako syn Marca Cristofori[1] a Rosy, rozené Zannoni. Pokřtěn byl jako Carlo Domenico[2]. V roce 1648 vstoupil do kapucínského řádu a 21. listopadu 1649 složil řádový slib. Tehdy obdržel řeholní jméno Marco. Studoval teologii a 18. září 1655 byl vysvěcen na kněze.

Působil jako kazatel po celé Itálii, v roce 1665 se stal nejváženějším kazatelem v Benátkách. Velmi známým se stal i mimo hranice Itálie především po v roce 1676, kdy zázračně uzdravil řeholnici, která byla po 13 let upoutána na lůžko. Jeho misijní cesty jej zavedly do Francie, Vlámska a Vestfálska, a také do Českého království. V roce 1680 se setkal s císařem Leopoldem I. a stal se jeho duchovním rádcem a poradcem.

Kázal v latině a italštině, vyzýval k prohloubení víry, k lítosti nad hříchy a k pokání. Kázání byla často doprovázena hromadnými konverzemi a zázraky (především zázračnými uzdraveními). Před tím, než nemocným požehnal, vyžadoval po nich svátost pokání. Byla mu přičítána i schopnost uzdravit i jen požehnáním a modlitbami na dálku - uváděno je např. uzdravení řeholnice Clary Elisabeth von Manderscheid-Blankenheim z ženského kláštera v Thornu. Často byl proto žádán o modlitby za nemocné, mimo jiné i od olomouckého biskupa Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu.

V roce 1683 byl papežským legátem a mimo jiné plnil roli hlavního polního kaplana a kazatele u vojsk protiturecké koalice táhnoucích na pomoc obležené Vídni. Jeho kázání a diplomacie přispěly k udržení klidu mezi spojeneckými veliteli a zajistily předání vrchního velení polskému králi Janu III.. 12. září, před rozhodujícím střetnutím celého tažení, sloužil mši v „Leopoldi Capelln am Kahlenberg“ (dnešní kostel na kopci Leopoldsberg), při níž mu ministroval král Jan.[3] Pro své obrovské zásluhy o záchranu Vídně byl od té doby označován přídomky Zachránce Vídně či Strážný duch Rakouska.

Jako kazatel a duchovní vůdce u habsburských a říšských vojsk působil ve válkách s Turky až do roku 1689. Na sklonku života zprostředkovával jednání mezi znepřáteleným císařem a papežem. Zemřel v důsledku stáří a naprostého vyčerpání 13. srpna 1699 ve Vídni za přítomnosti císařských manželů.

Posmrtné pocty

Pohřben je v kapli kapucínského kostela ve Vídni, ve kterém se nachází také habsburskácísařská hrobka.

Apoštolský proces jeho blahořečení byl otevřen 10. prosince 1912, blahořečil jej papež Jan Pavel II. 27. dubna 2003. Církev si jeho památku připomíná 13. srpna, o výročí jeho smrti. Jeho atributy jsou řádový oděv a kříž v ruce.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. též Christophori
  2. Počeštěně Karel Dominik
  3. http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2011100041
Osobní nástroje