Kvatembrové dny

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Kvatembrové dny, kvatembr či suché dny[1] (lat. quattuor temporum) je označení trojice postních dnů v jednom týdnu (středa, pátek a sobota), která se v církevním roce opakuje čtyřikrát a to v týdnu po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a po svátku Povýšení svatého Kříže.

Tyto dny jsou zasvěceny postu, modlitbě, které nám připomínají naši hříšnost a potřebu očištění, jakož i almužně a modlitbě za kněžský dorost. Zároveň se při nich vyprošuje Boží přízeň a úroda. Každý z nich má svůj vlastní mešní formulář, liturgická barva je fialová. Jednotlivé kvartály, na které je jimi rok rozdělen, nejsou stejně dlouhé, nicméně se suché dny víceméně kryjí se začátky jednotlivých ročních období.

Obsah

Historie

Původ kvatembru je hledán ve vícero tradicích. Pohanští Římané konali třikrát do roka (v červnu, září, prosinci) postní obnovnou pobožnost, která se zároveň překrývala se zemědělskými slavnostmi (feriae messis, feriae vindemiales, feriae sementivae). Církev římská přijala nejpozději ve 4. století tuto zvyklost spojující oslavy úrody a prosby o zdar setby za svou a dala jí nový rozměr spojený s děkovnou a obnovnou pobožností, při které se vyzdvihly především naturalie obilí, vína a oliv, které mají své význačné místo v křesťanské liturgii. Určitý vliv na utváření zvyklostí měly i starozákonní postní předpisy (srov Zach 8,19).[2] Někdy v 5. století přibyla pobožnost čtvrtá, konaná v prvním měsíci římského kalendáře, kterým byl březen. Od té doby se již proto hovoří o čtyřdobí postním (lat. quattuor tempora, počeštěle kvatembr).

V průběhu času na kvatembrové dny navázala řada důležitých událostí veřejného života, v české prostředí třeba zasedání zemského soudu. V církvi postupem času byly kvatembrové dny postupně spojovány se svěcením kněžstva (prvním kvatembrovým ordinačním dnem byla kvamtebrová sobota prosincová), přibližně od 5. století je rozšířena výsada termínu kněžských ordinací na všechny kvatembrové soboty a od pontifikátu papeže Alexandra III. také na Bílou sobotu a sobotu před nedělí smrtnou.

Pokoncilní liturgická reforma značně přepracovala pojetí těchto dnů, přičemž konkrétní podobu jejich průběhu nechala určit jednotlivým diecézením biskupům či biskupským konferencím. [3] Nový řád liturgického roku z r. 1969 se o kvatembrových dnech vyjdřuje v tom smyslu, že se o nich celá "církev modlí za nejrůznější potřeby lidí, především za zemskou úrodu a za požehnání pro lidskou práci; tyto dny jsou rovněž příhodné pro veřejné úkony díků". Tradiční katolíci je často stále drží v jejich původní podobě.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

František Cinek: Mše svatá v průběhu církevního roku I., Olomouc: Lidové nakladatelství, 1931, s. 320 - 327.

Poznámky a reference

  1. Jelikož šlo o postní den, lidé jedli jen suchý (nenamazaný) chléb a suché (neomaštěné) brambory - odtud název, viz http://kalendar.beda.cz/suche-dny či http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=202.
  2. http://www.proboststvi-jh.cz/clanky/Prosebn%C3%A9%20dny.pdf
  3. http://www.proboststvi-jh.cz/clanky/Prosebn%C3%A9%20dny.pdf
Osobní nástroje