Klement Římský
Z Katopedia
Svatý Klement Římský či Klement I. (slovany nazýván také Kliment, † 97 nebo 101, oblast Černé moře) byl třetím nástupcem apoštola Petra v biskupské službě, a proto je považován za jednoho z papežů, ačkoli tohoto titulu se v jeho době ještě neužívalo.
Jeho pontifikát spadá do devadesátých letech 1. století, ale přesná datace se u jednotlivých historiků liší.[1] Patří mezi ty, kteří ještě "viděli apoštoly", setkával se s nimi a poslouchal jejich kázání.[2] Existuje také velmi podstatná domněnka, že patřil k přímým spolupracovníkům svatého Pavla (Fil 4,3)
Církev si připomíná jeho památku 23. listopadu.
Obsah |
Život
O jeho životě před biskupskou službou nevíme mnoho. Ke křesťanství se obrátil pohnut kázáním apoštola Barnabáše. Později se setkal s dalšími apoštoly, o jejichž mučednictví podal později svědectví. Petrovi se jeho zbožnost zvláště zalíbila a podle legendy jej určil svým nástupcem.[3]
Stal se obětí pronásledování křesťanů za císaře Trajána, který jej poslal do vyhnanství na poloostrov Krym, kde pracoval v mramorových dolech v Chersonesu. Podle legendy zemřel mučednickou smrtí poté, co za zázračných okolností vyhrabal v lomu pramen a naštval císaře do té míry, že ten přikázal, aby byl řetězy připoután ke kotvě a hozen do Černého moře.
Jeho ostatky podle legendy nalezli svatí Cyril a Metoděj při své misi mezi Chazary v roce 861. Nejdříve je s sebou odvezli na Moravu a odtud pak roku 868 do Říma, kde se dnes nacházejí v kostele sv. Klimenta.[4]
Dílo
Klementovi bývá připisováno hned několik děl. S rozvojem rozboru textů se však potvrdilo jeho autorství jen u jednoho spisu a tím je první list Korintským.
První list Korinťanům
Klementův řecky psaný list zachycuje situaci v Korintské obci, kde došlo ke sporům mezi starou a mladou generací, které vyvrcholily sesazením starších presbyterů. Jeho list je proto primárně listem otce, který se obává o své děti, ale také spisem kanonickým, který požaduje smír, obnovu víry a ustanovuje, jakým způsobem má být předáváná tradice Božího zjevení v církevní obci. Vybízí proto věřící křesťany k pokoře a bratrské lásce, aby se stali "dědici toho, co je svaté, a učinili vše pro svou svatost" (30,1).
Vyzývá všechny členy obce, aby se vrátili k původnímu stavu, jaký byl před roztržkou, a ukazuje na příkladech z Písma, jak se mají spory správně řešit, když k nim dojde. Nesvornost a neláska vedou jen k dalšímu násilí a rozepřím, což není vlastní křesťanovi. Kristův vyznavač se proto má dát na opačnou cestu pokory a odpuštění a právě Kristus mu má být v tomto snažení být příkladem.
Na závěr dopisu vyjadřuje Klement naději, že se k němu římští poslové vrátí se zprávou o dosažení smíru v korintské obci. Tuto naději vyjadřuje starostlivou modlitbou, kterou činí nejen on sám, ale i celá římská církevní obec.
Další (historické) body Klementova listu
- V páté kapitole se zmiňuje o pobytu svatého Petra v Římě a Pavlově apoštolské cestě do Španělska. Tuto vzpomínku zakončuje zprávou o jejich mučednické smrti za Neronova pronásledování
- Výrazně připomíná skutečnost pronásledování křesťanů v Římě za císaře Nerona. Vyzdvihuje statečnost křesťanských žen.[5]
- V listu je první zmínka o apoštolské posloupnosti. Obec neustanovuje duchovní volbou, ale vkládáním rukou. Ve způsobu psaní listu a jeho přijetí se projevuje svrchovanost římského biskupa, jehož autorita je přijímána místními církvemi na východě.
- Vůbec poprvé se prostřednictvím tohoto listu setkáváme s pojmem laik (laikos), rozlišují se zde i další označení církevní hierarchie: biskup (episkop), kněz (presbyter) a jáhen (diakon).
- Svědectví o liturgické praxi (kapitoly 59- 60). Právě v liturgii nám vychází Bůh vstříc. Církev je Božím darem. Boží rozhodnutí je rychlejší než naše vlastní záměry.
Atributy a liturgické slavení
Klement bývá vždycky vyobrazen jako papež, s biskupskými insigniemi. V ruce mívá kotvu (symbol mučednictví) a moře nebo pramen jako symbol očistné vody v pozadí.
Jeho liturgická památka se slaví v tradičních kalendářích 23. listopadu jako obyčejný podvojný svátek (duplex). Podle kalendáře misálu Pavla VI. se slaví v tentýž den jako nezávazná památka.
Zasvěcené kostely a kaple
Odkazy
Související stránky
- Apoštolští otcové - Pronásledování křesťanů v antickém Římě
- Druhý list Klementa Korinťanům - Pseudoklementinský román
- Seznam papežů - Papež - Apoštolský stolec
Externí odkazy
- Katecheze Benedikta XVI. o Klementu Římském na webu Radia Vatikán
- List svatého Klementa Korintským v překladu Josefa Nováka na stránkách FATYMu
- Klement Římský na stránkách Catholica
- sv. Klement I. papež, mučedník - minorite.cz
Literatura
- Klementův list Korintským, přeložil L. Varcl, úvod A. Molnár, Praha 1949, 88
- Die apostlischen Väter (Didache, Erster Brief des Klemens an die Korinther, ... ). A.d. G. ü. v. K. Preysing. BKV 40/1922
Reference
- ↑ Eusebius z Caesareje klade jeho pontifikát do let 92 - 101, ostatní 90 - 97
- ↑ Srov. Irenej z Lyonu Adversus haereses 3,3,3
- ↑ Mladý Klement se však po apoštolově smrti zdráhal převzít biskupskou službu po Petrovi, a proto se stal římským biskupem nejprve Linus a po něm Anakletus
- ↑ Doposud je na Moravě znát od dob Velké Moravy tradice sv. Klementa na příkladu jednotlivých kostelů jemu zasvěcených. Velmi významnou je hora sv. Klimenta u Osvětiman, kde se doposud nachází pozůstatky románského kostela sv. Klimenta.
- ↑ 6. kapitola listu