Justin Mučedník

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Svatý Justin, mučedník a apologeta

Svatý Justin Mučedník (cca 100, Flavia Neapolis, Samařsko - 165, Řím, Itálie) je řecký filosof, teolog a církevní otec, nejvýznamnější z apologetů 2. století. Většina jeho díla byla v průběhu věků ztracena, zachovaly se pouze tři spisy: Apologie I., Apologie II. a Dialog s Židem Tryfonem.

Zemřel jako mučedník za vlády císaře Marka Aurelia. Tradiční kalendáře umisťují jeho svátek na 14. dubna, reformovaný kalendář Pavla VI. jeho památku slaví 1. června. Mezi jeho atributy patří plášť, kniha a meč (znamení mučednictví).

Obsah

Život

Narodil se ve městě Flavia Neapolis (dnes Nablus, dříve Sychem) v Samaří, jeho rodiče byli pohané. V touze po hledání pravdy začal studovat různé vědy a snažil se ji najít v pohanské filosofii, ale žádný z tehdejších proudů (stoicismus, platonismus, peripatetismus, pythagoreismus) neuspokojoval jeho potřeby. Odešel proto do ústraní a po setkání s neznámým mužem, který mu daroval Bibli a poměrně snadno vyvrátil jeho námitky proti víře v Krista, se začal zajímat o křesťanství. Zjistil, že právě křesťanská víra v jednoho Boha je jedinou bezpečnou filosofií, a proto někdy mezi lety 130-137 přijal křest a stal se křesťanem-filosofem.

Usadil se v Římě, kde založil někdy mezi lety 140-150 křesťanskou filosofickou školu. Brzy se stal vyhledávaným duchovním vůdcem a předním reprezentantem křesťanské vzdělanosti. Jedním z jeho žáků byl Tacián Syrský, od nějž máme některé dílčí informace o Justinově životě v této době.

Přibližně kolem roku 150 začal psát apologie, v nichž hájil křesťanství proti pomluvám a ideologickým útokům ze strany nepřátel Církve. Jeho vášnivá obhajoba křesťanské víry a spory s pohanskými filosofy, především pak s kynický filosofem Crescentem Cynikem, vedly k jeho udání a uvěznění pro neúctu k římským bohům. Roku 165 byl za protektora Rustika odsouzen k trestu smrti a sťat.

Dílo a teologie

Justin je autorem celé řady spisů, z nichž většina se bohužel nedochovala.[1] Dnes mám k dispozici jen tyto tři:

V nich se projevuje Justinova odvaha hájit křesťanství, ale také obrovská otevřenost vést dialog s protivníkem v tom směru, že Justin přijímá vše pozitivní, co není v rozporu s jeho vírou, a je ochoten směle vycházet mu vstříc. Právě Justin je celkově prvním autorem, který se pokusil fundovaně zpracovat problematiku rozdílu mezi pohanskou filosofií a křesťanstvím a vést mezi nimi plodný dialog.

V jeho teologii, která je aplikována především pomocí filosofických pravidel a řeckou terminologií, je kladen jasný zřetel na argument, že křesťanství je též vznešená filosofie, i když je jiná, než ty ostatní.

V nauce o Bohu uvádí, že Bůh nemá počátek a je nevyslovitelný. Samotný pojem Bůh přesahuje lidské poznání a způsob řeči. V další argumentaci poukazuje především na christologický aspekt pomocí pojmu Božský logos, který vztahuje na Krista. Právě ten byl jako slovo na počátku u Boha (Jan 1,1) a svým zrozením z Marie došlo k přiblížení "Logu" k člověku a jeho ztotožnění s ním.[2] Kristus jako Logos dle Justina již dříve byl jako logos spermatikoj (zárodek, semínko), protože působil před svým historickým příchodem do dějin skrze své proroky a pohanské filosofy.

V souvislosti s dědičným hříchem si Justin všiml spojitosti mezi Evou a Marií. Eva byla panna oslovená hadem, Maria oslovená andělem. Obě říkají své ano, jedna k zavržení a druhá k osvobození a spáse lidstva. V tomto smyslu Maria vyvažuje to, co Eva zavinila. My sami máme sice vzor hřešit v prvotním (dědičném) hříchu jako plodu stromu poznání (Gn 3,5), ale také máme vzor v Kristu jako plodu života Mariina.

V angeologii poukazuje na to, že Církev uctívá anděly. Ti mají své duchové tělo. Avšak někteří z nich odpadli nebo měli styk se ženami - jejich potomci jsou potom démoni, které definuje jako něco mezi andělem a člověkem.

Cílem duchovního života podle něj být zbožštění: Člověk se stane podobný Kristu, tím, že svobodně volí jeho způsob myšlení a života a skrze křest dosáhne osvícení a ponoření se v něj.

Justinova eschatologie je ve svém pojetí přinejmenším chiliastická. Podle něj máme očekávat tisíciletou vládu Krista na Zemi a teprve pak má přijít konec věků. Duše zemřelých z toho důvodu jdou nejdřív do podsvětí, kde budou očekávat konec světa. Mučedníci však jdou narozdíl od nich přímo do nebe. V samotném podsvětí jsou od sebe navzájem odděleny duše spravedlivých a nespravedlivých.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Eusebius z Caesareje zmiňuje celou řadu Justinových spisů: Kniha proti herezím, Kniha pro Markionovi, Kniha proti Řekům, O Boží svrchovanosti a O duši
  2. V pojmu logos Justin vychází především ze stoiků (logos spermatikoj = božský princip přítomný ve všech stvořených věcech a stvořeních) a u Platóna jde o zosobněný božský rozum. Prvním, kdo Logos personifikoval jako Božské Slovo, které je zároveň Božím Synem, byl Filón Alexandrijský. Nejspíš i kvůli tomu se dostala alegorie Krista jako Slova do prologu Janova evangelia.
Osobní nástroje