Josef Vlček
Z Katopedia
Josef Vlček (* 6. června 1920, Kaňovice, Československo) je rytíř Řádu sv. Silvestra papeže, moravský katolický aktivista a bývalý politický vězeň, předseda spolku Matice cyrilometodějské a ředitel jím provozované stejnojmenné společnosti s ručením omezeným. Spolu se svou manželkou Alenou má tři dcery.
Obsah |
Životopis
Byl synem venkovského učitele a selky. Mladý Josef studoval od jedenácti let na salesiánském gymnáziu ve Fryštáku. Toužil po kněžství, proto nastoupil roku 1939 do olomouckého kněžského semináře. Jeho přimočaře naplánovanou cestu ke kněžství mu však překazili nacisté, kteří v listopadu toho roku uzavřeli všechny české vysoké školy a zákaz se nevyhnul ani olomouckému semináři. Do konce války pracoval u obchodníka a odbojáře Josefa Dvorského, mezi nimiž vzniklo v průběhu těchto let velmi pevné přátelství.[1]
Po válce se rozhodl zapojit do obnovování katolické církve a náboženských aktivit, oženil se, a následně vstoupil do spolku Matice cyrilometodějské jehož se stal nedlouho poté předsedou. Ze své funkce podporoval vznik mnoha nových církevně-školských ústavů, což se značně nelíbilo právě nastupujícímu komunistickému režimu, který měl v jednom ze svých cílů právě likvidaci všech školských a výchovných zařízení katolické církve. Ještě roku 1948 stačil podpořit kardinála Berana, který byl nucen čelit požadavku vlády, která vyžadovala zrušení církevních škol a charity. Reakcí na tlak státního aparátu bylo založení Ústředí svobodných škol, jenž inicioval právě sám Vlček. Sám dokonce začal hájit veřejný zájem, když začal brojit proti komunistické diktatuře, která se začala rozvíjet mj. v Jugoslávii, kde se začali zabíjet katoličtí kněží, a též proti ústupům Československé strany lidové, které se tak vystupňovali, že se skupinou aktivistů ohlásil, že pokud vznikne koalice lidovců s komunisty, tak věřící založí vlastní katolickou stranu, která bude v opozici hájit práva věřících.
Od jara 1948 již vystupuje nejen jako ředitel Matice, ale i jako tajemník litoměřického biskupa Trochty (vede mj. rozhovory s Alexejem Čepičkou) a doufal, že ještě existuje naděje zachránit alespoň část z církevních škol. Návrh novely zákona o školství sice prošel, ale bylo to jen dočasné vítězství - roku 1949 stát církevní školy zrušil. V témže roce se jeho jméno objevilo na seznamu zatýkaných. Přátelé jej včas varovali a tak se mu zdařilo se zatčení vyhnout, rozloučit se s rodinou a provést útěk. Přechod přes hranice se mu však díky konfidentovi StB a projektu falešné hranice se mu však nepodařil.
Vyšetřovatelé mu dali na vybranou - buďto bude spolupracovat jako agent StB a bude ihned propuštěn nebo soud. Vybral si to druhé, a prokurátorem Čížkem byl odsouzen k trestu smrti, který byl nakonec zmírněn na 21 let vězení (propuštěn byl následně na základě amnestie v roce 1960).
Po svém propuštění neustal v šíření náboženské literatury a podpoře církevních aktivit (v roce 1967 se mj. zapojil do díla Koncilní obnovy). Obnovil samizdatově Matici cyrilometodějskou, začal na cyklostylu vyrábět katechismy a další náboženskou literaturu. Za šíření protistátní literatury a rozvracení republiky byl v sedmdesátých letech znovu zatčen a vězněn v letech 1979 - 1982.[2] Poté, co se dozvěděl, že ve světě se mluví o zjevení Pána Ježíše sestře Faustyně Kowalské, zaslíbil se Bohu, že pokud bude propuštěn, přeloží veškeré materiály (zejména její Deníček) a vydá je. Především právě díky tomu, že Rádio Svobodná Evropa a jiná média začali šířit požadavek na československou vládu, aby vydavatele katolického samizdatu propustila, zásahl dokonce i sám papež Jan Pavel II.. Díky tomu byl velmi rychle propuštěn. V osmdesátých letech byl pak ještě jednou odsouzen za nedovolené podnikání.
Po roce 1989 se stává tajemníkem obnovené Matice cyrilometodějské a ředitelem jejího stejnojmenného nakladatelství. Vydává časopis Světlo a je také sekretářem Mariánského kněžského hnutí.
V roce 2010 převzal z rukou prezidenta republiky Václava Klause řád Tomáše Garrigua Masaryka, II. třídy.
Významná ocenění
- Osobnost roku časopisu Mezinárodní katolický report (1997)
- Cena města Olomouce (2004)
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka, II. třídy (2010)
Odkazy
Související stránky
Filmové dokumenty
- Havel jede na dovolenou(1985) - část o Havlově pokusu navštívit Josefa Vlčka v srpnu 1985.
Externí odkazy
Literatura
- Tehdy jsme znali nepřítele - rozhvor in RC Monitor 35/2010 (str. 10-11), otázky kladl Radomír Malý
Reference
- ↑ Pan Dvorský se konce války bohužel nedožil. Na konci dubna 1945 na jeho dům dopadla letecká bomba a on svým nesčetným zraněním nedlouho poté v nemocnici podlehl.
- ↑ V průběhu vazby v plzeňských borech byl jeho spoluvězněm Václav Havel nebo Dominik Duka.
