Jean-Claude Juncker

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

„Nepoznám liberálneho či socialistického premiéra, ktorému by sa podarilo aktívne podporiť protikresťanské stanovisko vo všetkých troch etických kauzách, ktorými sú potraty, eutanázia a redefinícia manželstva. To sa v histórii podarilo len kresťanskému demokratovi Junckerovi.“ - Vladimír Palko[1]

Jean-Claude Juncker (* 9. prosince 1954 v Redange) je lucemburský politik a právník, předseda lucemburské Sociálně křesťanské strany (PCS/CVS) a předseda Evropské komise (od 2014). V dřívějších dobách byl (mimo jiné) ministrem financí Lucemburska (1989-2009), předsedou vlády Lucemburska (1995-2013) a předsedou Euroskupiny (2005-2013).

Definuje se jako katolík, ale zastává celou řadu s křesťanstvím zcela neslučitelných postojů. Lucemburští "sociálně-křesťanští demokraté" pod jeho vedením ve své zemi pomohli prosadit legalizaci euthanasie, liberalizovali zákony o potratech a připravili návrh zákona zavádějící sodomitská „manželství“. Pád jeho "vlády" v Lucembursku přinesly finanční skandály a skandály s odposlechy.[2] Je ženatý a bezdětný.

Obsah

Životopis

Narodil se roku 1954. Jeho otec, ocelářský dělník, bojoval ve II. světové válce v rámci německého wermachtu, kam byl násilně odveden. Sám Jean-Claude studoval práva na univerzitě ve Štrasburku. Měl působit jako advokát, do praxe však nikdy nevstoupil. Již jako student byl činný v Křesťanskosociální lidové straně (CSV) a několik let byl mj. činný jako předseda Svazu křesťanskosociální mládeže. Do politiky vstoupil v roce 1982 jako tajemník pro práci a sociální zabezpečení ve vládě Pierra Wernera. Roku 1984 byl zvolen do lucemburského parlamentu za CSV. Ve svých třiceti letech se stal ministrem práce Lucemburska. Po obhajobě poslaneckého mandátu v roce 1989 byl vedle funkce ministra práce odpovědný jako ministr i za resort ministerstva financí ve vládě Jacqua Santera. Situace se opakovala i po volbách v roce 1994. Roku 1990 se Juncker stal předsedou CSV a jeho politická autorita již začala strmě vzrůstat. Poté, co Santer odstoupil z funkce premiéra na podzim 1994 z důvodu zvolení za předsedu Evropské komise, se stal nástupcem v premiérském křesle logicky jeho oblíbenec Juncker.

Jako vládnoucí premiér Lucemburska zůstal ve funkci vůbec nejdéle (18 let). Při tvorbě povolebních koalic mu nikdy nedělalo problém oslovit téměř kohokoliv od křesťanských sociálů, přes pravicové spektrum politických stran až po strany striktně levicové, za což brzy získal v médiích titul "stavitel koalic". Jako premiér Lucemburska byl celkem dvakrát předsedou Evropské rady (v době předsednictva Lucemburska v EU - 1997 a 2005). Za doby jeho vlády narostl počet přistěhovalců a zvýšení životní úrovně Lucemburska (především občanů EU a Kuvajtu). Narozdíl od ostatních zemí EU Lucembursko za jeho vlády, kdy premiér zároveň vedl resort financí, mělo celých dvacet let vyrovnaný rozpočet. V rámci hospodářské integrace se stal jedním z nejdůležitějších činitelů především svými snahami o sociálně integrovanou Evropu před nástupem ekonomické krize v roce 2008. Stál také jako předseda rady evropských ministrů u zrodu Maastrichtské smlouvy. V naší zemi jej dlouhodobě podporovala Paroubkovská ČSSD.[3]

V roce 2014 jej Evropská lidová strana (EPP) navrhla před eurovolbami 2014 jako kandidáta na předsedu Evropské komise. Ve volbách sice získala nejvíce mandátů, nicméně Junckerova kandidatura byla vzápětí podryta otevřeným odmítnutím či zpochybněním ze strany vícera konzervativních státníků a představitelů členských stran EPP, z nichž nejvýznamnější byli premiér Spojeného království David Cameron (který dokonce pohrozil odchodem své země z EU, bude-li Juncker zvolen[4]) a premiér Maďarska Viktor Orbán (který, ačkoliv je jeho strana členskou stranou EPP, otevřeně prohlásil, že Junckera nepodpoří). S jasnou podporou Junckerovy kandidatury nakonec váhala i německá kancléřka Angela Merkel,[5] která nakonec sdělila, že výběr šéfa komise by se neměl protahovat, a Junckera proto zcela podpořila.[6] V Evropském parlamentu byl Juncker v červenci 2014 potvrzen prezidentem Evropské komise díky pokračování „velké koalice“ eurolidovců a eurosocialistů.

Klíčové postoje a aktivity

Jako politik je výrazně proevropský. Definuje se jako katolík a křesťanský demokrat, ale zastává celou řadu s křesťanstvím zcela neslučitelných postojů. On a jeho strana především aktivně pomohli legalizovat euthanasii v Lucembursku, podpořili legalizaci potratů a připravili zavedení sodomitských „manželství“.[7]

Je znám jako alkoholik a hulvát, byl viděn opilý a zcela nevhodně se choval i na oficiálních akcích, když reprezentoval EU a úřad předsedy Evropské rady.

Jako jeden z klíčových vůdců Evropské lidové strany v době diskusí o evropské ústavě veřejně prezentoval názor, že v ní žádná zmínka o Bohu být nemusí.[8]

V roce 2009 veřejně napadl papeže Benedikta XVI. za snětí exkomunikace nad biskupem Williamsonem FSSPX.

Jako premiér Lucemburska skončil v důsledku finančních skandálů a praxe nelegálních odposlechů, když obé minimálně toleroval a vědomě umožňoval.[9]

Jím vedená Evropská komise odmítla evropskou občanskou iniciativu Jeden z nás, přestože ji podpořilo téměř dva miliony občanů.[10]

Legalizace euthanasie v Lucembursku

V roce 2008 koalice vládních socialistů a opozičních liberálů a zelených prosadila přijetí zákona legalizujícího euthanasii v Lucembursku. Junckerovi vládní sociálně-křesťanští demokraté coby nejsilnější strana v parlamentu původně hlasovali proti. Když však byl zákon i přes jejich odpor schválen a vévoda Henri jej odmítl potvrdit, Juncker přiměl poslance své strany, aby jednohlasně podpořili změnu ústavy, která vévodovi jeho faktické "právo veta" odebrala, čímž tuto legalizaci vraždění starých lidí aktivně umožnili. Neodvrátila jej od toho ani připomínka papeže Benedikta XVI., že politici mají povinnost odporovat zlu a sloužit dobru lidí.[11] Později dokonce neváhal označit negativní komentář Svatého stolce k tomuto barbarskému zákonu za nemístné vměšování.

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. www.postoy.sk/content/vladimir-palko-krestanske-eurootazniky
  2. https://www.postoj.sk/15117/pan-juncker-citte-sa-u-nas-ako-doma
  3. Sám Jiří Paroubek jej podporuje v jeho kandidatuře do pozice předsedy Evropské komise v roce 2014. viz Paroubek: Kdo je Jean-Claude Juncker?, Parlamentní listy, 16. července 2013 [cit. 01.06.14].
  4. Jan WIRNITZER a ČTK:Zvolte šéfem Evropské komise Junckera a odejdeme, pohrozili Britové, zprávy.idnes.cz, 1. června 2014 [cit. 01.06.14].
  5. David Klimeš: Kdo chce zabít Junckera?, E15, 29. května 2014 [cit. 01.06.14].
  6. FT:Merkelová nechce protahovat výběr šéfa komise, je pro Junckera, zprávy ČTK, 17. června 2014 [cit. 17.06.14].
  7. www.postoy.sk/content/vladimir-palko-krestanske-eurootazniky
  8. Vladimír Palko: Levy prichádzajú; Vydavateľstvo Michala Vaška, Prešov 2012; ISBN 978-80-7165-870-2 (str. 144)
  9. https://www.postoj.sk/15117/pan-juncker-citte-sa-u-nas-ako-doma
  10. http://zaborska.sk/2015/02/27/europska-obcianska-iniciativa-ma-problemy-budu-zmeny/
  11. Vladimír Palko: Levy prichádzajú; Vydavateľstvo Michala Vaška, Prešov 2012; ISBN 978-80-7165-870-2 (str. 141-143)
Osobní nástroje