Jan Zlatoústý

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Svatý Jan Zlatoústý (okolo 347 Antiochie14. září 407, Komana v Pontu) je jeden z nejvýznamnějších východních katolických teologů a kazatelů přelomu 4. a 5. století, arcibiskup Konstantinopole v letech 398-407. Církev jej ctí jako světce, církevního otce a velkého východního učitele Církve. Jeho svátek v západní Církvi slaví tradiční katolíci 27. ledna a kalendář Pavla VI. 13. září.

Zachovaly se nám stovky jeho homílií, úvah a listů, jejichž nejčastějším tématem je náprava společnosti. Přezdívku „zlatoústý“ získal právě pro své vynikající kazatelské schopnosti, pro které je označován za největšího kazatele ranné Církve. Je po něm pojmenována liturgie sv. Jana Zlatoústého, dnes nejčastěji vysluhovaná východní liturgie, kterou upravil, vytříbil a uvedl do Konstantinopole.

Řecky jeho jméno zní Ιωάννης ο Χρυσόστομος (Ioannés Chrýsostomos). Můžeme se též setkat i s označením sv. Jan z Antiochie.

Obsah

Život

Arcibiskup Konstantinopole

Pro svou kritiku rozmařilého a nemravného života a zneužívání pravomocí byl mezi lidem velice populární, na druhé straně si znepřátelil velkou část vyšších církevních činitelů, světské vlády i boháčů. Nepřátelství mezi ním a císařskou rodinou, které se plnou silou rozhořelo v roce 403 konfliktem s císařovnou Aelií Eudoxií,[1] mu po zbytek života znemožňovalo řádně spravovat arcidiecézi - od té doby ji (navzdory nelegitimně dosazeným nástupcům) po většinu času řídil listy z vyhnanství, ve kterém nakonec i zemřel.

Úcta

Církev jej od pradávna ctí jako světce, východní katolické církve ho (stejně jako pravoslavní) řadí spolu s Basilem Velikým a Řehořem Naziánským mezi tzv. tři svaté hierarchy. V roce 1568 jej sv. Pius V. zařadil mezi čtyři velké východní učitele Církve.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

John Chrysostom

Stránky o sv. Janu Zlatoústém

Dílo

Literatura

Poznámky a reference

  1. Zdá se, že dlouhodobě napjatá situace dospěla k výbuchu poté, co císařovna dospěla k závěru, že arcibiskup (byť to neřekl otevřeně) ve svém vystoupení proti extravagantnímu a nemravnému odívání žen kritizoval především ji samotnou. Je ale pravdou, že mezi nimi bylo konfliktů více, neboť císařovna, která fakticky vládla za svého chotě, rozhodně nebyla vzorem všech ctností, velmi často se vměšovala do církevních záležitostí a patrně i obviňovala arcibiskupa, že se díky jeho nedostatečým modlitbám dvě její děti narodily mrtvé.
Osobní nástroje