Ukázat zdroj

[[Svatý]] '''Jan Sarkander''' ([[20. prosinec]] [[1576]] [[Skočov]] – [[17. březen]] [[1620]] [[Olomouc]]) je moravský katolický kněz a mučedník umučený protestantskou šlechtou během [[české stavovské povstání|českého stavovského povstání]], především protože odmítl samozvaným protestantským vyšetřovatelům vyzradit [[zpovědní tajemství]]. Je patronem zpovědního tajemství a [[zpovědník]]ů. 

Jeho [[ostatky]] jsou uloženy na třech místech v [[Olomouc]]i: v [[katedrála sv. Václava|katedrále sv. Václava]], [[kaple sv. Jana Sarkandera v Olomouci|kapli sv. Jana Sarkandera]] a [[kostel sv. Michala v Olomouci|kostele sv. Michala]]. Jeho památku si Církev připomíná [[17. březen|17. března]] či (podle nového českého kalendáře) [[6. květen|6. května]].<ref>http://www.ado.cz/clanek/mesto-olomouc-i-cela-arcidieceze-oslavi-pamatku-jana-sarkandra</ref>

== Život ==
V roce [[1592]] začal studovat filosofii na latinské škole [[Olomouc]]i. V roce [[1597]] byl imatrikulován na [[Univerzita Palackého v Olomouci|olomoucké univerzitě]]<ref>Richard Zimprich: Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Langer Vertrag 1974, strana 8</ref> a od roku [[1600]] pak studoval filozofii [[Univerzita Karlova|v Praze]], studium ukončil v roce [[1603]] jako doktor [[filosofie]]. Od roku [[1604]] studoval [[Teologie|teologii]] ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]], studia ale v roce 1606 předčasně ukončil. V této době uzavřel smluvní závazek ke sňatku s protestantkou Annou Plachetskou, dcerou kupce z Velkého Meziříčí. Zda ke sňatku skutečně došlo, není ale jasné: Anna krátce poté zemřela a Sarkander se po její smrti rozhodl vrátit k duchovní dráze.

21. prosince [[1607]] přijal v [[Kroměříž]]i nižší svěcení z rukou [[František z Ditrichštejna|kardinála Ditrichštejna]], tentýž jej 19. března [[1609]] v Brně vysvětil na [[jáhn]]a. 22. března téhož roku mu pak udělil kněžské svěcení olomoucký [[světící biskup]] [[Jan Křtitel Civalli]]. Na konci roku [[1609]] byl na příkaz kardinála Ditrichštejna uvězněn, neboť pomohl bratrovi [[Mikuláš Sarkander|Mikulášovi]] uprchnout z vězení, kde pobýval obžalován ze zrady. Od roku [[1609]] byl farářem v [[Uničov]]ě, [[1611]] farářem v [[Charváty|Charvátech]], [[1612]] farářem ve [[Zdounky|Zdounkách]], [[1615]] farářem v [[Boskovice|Boskovicích]].

V roce [[1616]] se stal farářem v [[Holešov]]ě a zpovědníkem [[Ladislav Popel z Lobkovic (moravský zemský hejtman)|Ladislava Popela z Lobkovic]]. Jako farář v Holešově vedl dlouhé majetkoprávní spory se sousedním evangelickým pánem [[Václav Bítovský z Bítova|Václavem Bítovským z Bítova]]. Když Lobkovic přechodně ztratil vliv ([[1619]]), Sarkanderovi přátelé poradili, aby uprchl. Jan Sarkander se následně vydal na pouť do [[Čenstochová|Čenstochové]] a přechodně pobýval v [[Krakov]]ě. V listopadu 1619 se vrátil na Moravu.

[[Lisovčíci]] ve službách polského katolického krále vtrhli v únoru roku [[1620]] na Moravu, což bylo doprovázeno značným drancováním. Prakticky bezbranný [[Holešov]] ovšem zůstal ušetřen poté, co vyšlo lisovčíkům naproti procesí s monstrancí (ozdobná schránka na vystavování a uctívání Nejsvětější Svátosti Oltářní) v rukou. Nájezdníci se zastavili, přidali se ke zpěvu a modlitbám a pak pokračovali v cestě. Podle některých později vzniklých legend vedl procesí sám Sarkander, což ale není příliš pravděpodobné, spíše to byl jen holešovský zámecký kaplan Samuel Tuček.<ref>Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 144-145)</ref> Převážně evangelické okolí bylo přitom vypleněno a zvlášť velké škody utrpěl majetek pana Václava Bitovského.

Poté, co na Moravě došlo k převratu a s pomocí českého vojska získali moc moravští protestantští stavové sympatizující s [[České stavovské povstání|českým stavovským povstáním]], ocitl se Sarkander ve velkém nebezpečí - byl touto stranou podezříván, že v [[Čenstochová|Čenstochové]] z pověření Lobkovice dojednal pomoc císaři [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandovi]], kterého nechtěli moravští stavové uznat. Pokusil se uprchnout, ale byl po delším skrývání a cestování dopaden u [[Troubky|Troubek]] a pohnán před povstalecký soud. Shodou okolností byl sudím právě Václav Bítovský z Bítova.

=== Mučení a smrt ===
''A když s ním dále nemohli nic pořídit a sami se s ním docela umořili a unavili, dali ho takto spáleného sejmout z mučidla, ale napomenuli ho vážně, aby se rozmyslil, s připomenutím předešlého, a tak odešli. Protože se pak nemístně dali slyšet, že s ním zavedou čtvrtou torturu, odpověděl jsem a odporoval, že je to proti všemu právu a spravedlnosti.'' - Rychtář [[Jan Scintilla]] v dopise [[František z Ditrichštejna|kardinálu Ditrichštejnovi]] (1621)<ref>in [[Jiří Fiala (bohemista)|Jiří Fiala]]: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 151)</ref>

Sarkander byl protestantskou "vyšetřovací komisí" čtyři týdny vyslýchán [[Útrpné právo|právem útrpným]] v městském vězení s mučírnou na místě dnešní [[Kaple svatého Jana Sarkandra (Olomouc)|Sarkandrovy kaple]] v Olomouci. Byl nucen k prozrazení, o čem v [[Polsko|Polsku]] jednal, kdo pozval cizí vojska do země a co mu svěřil Popel z Lobkovic při [[svatá zpověď|zpovědi]]. Sarkander odmítl obvinění, že domlouval vpád polského vojska nebo vedl tajná jednání v [[Polsko|Polsku]]. Co mu svěřoval Popel z Lobkovic při zpovědi, pak odmítl prozradit, protože by to znamenalo prozrazení [[zpovědní tajemství|zpovědního tajemství]]. 

Byl třikrát mučen běžnými způsoby a nakonec, v rámci třetí tortury, ještě i mimořádnými, které kat na přání soudců použil, nicméně zradu nepřiznal a zpovědní tajemství neprozradil. Když nakonec kat prohlásil, že už nezná žádná další mučení, která by na něj mohl použít, vyslýchající navrhli speciální mučení, nicméně ani to nevedlo k cíli. Před čtvrtou torturou zachránil Sarkandera [[Jan Scintilla|rychtář Scintilla]], který se vzepřel soudní komisi a zdůraznil, že takové pošlapání práva nemůže schválit. Komise poté od úvah o čtvrté tortuře ustoupila.<ref>in [[Jiří Fiala (bohemista)|Jiří Fiala]]: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 146-153)</ref>

O mučení i odpovědích byl pořizován podrobný protokol, ten ale na konci rozzuřený [[Ctibor Žernovský]] sebral a patrně zničil. Jediným podrobnějším autentickým popisem Sarkanderova osudu během věznění je tak zpráva [[rychtář]]e Jana Scintilly, sepsaná v roce [[1621]] pro kardinála z Ditrichštejna.<ref>její kompletní překlad do češtiny viz in Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 146-153)</ref>

Mučení Sarkanderovi způsobilo celou řadu vážných zranění (očití svědkové vypovídali, že když se ve vězení modlil [[breviář]], otáčel listy jazykem, nemoha tak činit rukama) a na jejich následky zemřel v žaláři o necelé čtyři týdny později. 

Pokud jde o obvinění, které proti Sarkanderovi vznášeli protestantští vůdci, není znám žádný důkaz o tom, že by se účastnil jakéhokoliv jednání o polské pomoci císaři nebo o něm vůbec věděl. Pomoc v Polsku každopádně dojednalo tajné císařské poselstvo vedené hrabětem Michalem z Althanu, s nímž Sarkander neměl nic společného.<ref>Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 144)</ref>

Jeho soudce, [[Václav Bítovský z Bítova]], bojoval po porážce stavovského povstání proti Habsburkům v řadách cizozemských armád, v roce [[1627]] byl zajat v [[bitva u Bernsteinu|bitvě u Bernsteinu]] a převezen do Brna. Po doplňovacích výsleších a procesu (odsouzen k smrti za velezradu byl již v nepřítomnosti v roce [[1622]]) byl [[27. březen|27. března]] [[1628]] popraven.<ref>Jiří Fiala: ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 164-166)</ref>

== Úcta ==
Jan Sarkander se stal předmětem úcty [[Morava|moravských]] katolíků jakožto [[mučedník]] bezprostředně po své smrti, jeho kult se poté brzy rozšířil i do [[Čechy|Čech]] a [[Slezsko|Slezska]]. Olomoučané s předstihem umístili jeho sochu mezi světce na svůj slavný [[Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci|Sloup Nejsvětější Trojice]], dokončený a vysvěcený v roce [[1754]], více než sto let před Sarkanderovým blahořečením.<ref>Vladislav Dudák: ''Metropole Hané: Olomouc a kaple sv. Jana Sarkandra'' in Týden, 6. 7. 2009; dostupné: http://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/okno-do-ceska/metropole-hane-olomouc-a-kaple-sv-jana-sarkandra_127581.html</ref> Oficiálně Jana Sarkandera blahořečil bl. [[Pius IX.]] [[15. září]] [[1859]], svatořečen byl současně se [[Zdislava z Lemberka|Zdislavou z Lemberka]] [[21. květen|21. května]] [[1995]] v [[Olomouc]]i bl. [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem II.]] (za rozhořčeného nesouhlasu českých protestantů), jeho památku si Církev připomíná [[17. březen|17. března]] či (podle nového českého kalendáře) [[6. květen|6. května]].<ref>http://www.ado.cz/clanek/mesto-olomouc-i-cela-arcidieceze-oslavi-pamatku-jana-sarkandra</ref> 

Pohřben byl původně v [[Kostel svatého Michala v Olomouci|kostele sv. Michala]]. U příležitosti jeho blahořečení byly ostatky rozděleny. Holenní kosti a lebka jsou pohřbeny v [[katedrála svatého Václava v Olomouci|katedrále sv. Václava]], zbytek ostatků se pak nachází v [[kaple sv. Jana Sarkandra v Olomouci|kapli sv. Jana Sarkandra]] a již zmíněném kostele sv. Michala.

Jelikož byl svatořečen poměrně nedávno, má zatím jen málo [[kostel]]ů a [[kaple|kaplí]]. V České republice byl ještě v roce svatořečení [[23. září]] [[1995]] sv. Janu Sarkanderovi zasvěcen nový kostel v [[Pašovice|Pašovicích]] u [[Uherský Brod|Uherského Brodu]]. Z kaplí je nejznámější [[Kaple svatého Jana Sarkandra (Olomouc)|Sarkandrova kaple v Olomouci]], která stojí na místě vězení, kde byl umučen. V zahraničí nalezneme kostely zasvěcené Janu Sarkanderovi zejména v [[Polsko|Polsku]], viz např. františkánský klášterní [[kostel svatého Jana Sarkandera (Górki Wielkie)|kostel sv. Jana Sarkandera]] v obci [[Górki Wielkie]].

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
* [[mučedníci zpovědního tajemství]]
=== Externí odkazy ===
* [[Ignác Pospíšil]]: ''[http://www.duseahvezdy.cz/2010/03/17/sv-jan-sarkander/ Sv. Jan Sarkander]''
* [http://sancti.catholica.cz/index.html?id=1387 Sv. Jan Sarkander] (Světci k nám hovoří)
* [http://www.svatymichal.cz/historie/JanSarkandr.html Svatý Jan Sarkander - kněz a mučedník]

=== Literatura ===
* Vera Schauber; Hanns Michael Schindler: ''Rok se svatými'' (2. vyd.); [[Karmelitánské nakladatelství]], Kostelní Vydří 1997; ISBN 80-7192-304-4 (str. 107-108)
* [[Jiří Fiala]], ''Olomoucký pitaval''; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 135-160)
=== Reference ===
<references/>

{{DEFAULTSORT:Sarkander, Jan}}
[[Kategorie: muži]]
[[Kategorie:Svatí|Jan Sarkander]]
[[Kategorie:Čeští svatí|Jan Sarkander]]
[[Kategorie:Mučedníci]]
[[Kategorie:Mučedníci 17. století]]
[[Kategorie:Mučedníci zpovědního tajemství]]
[[Kategorie:Narození 1576]]
[[Kategorie:Úmrtí 1620]]