Jan Sarkander

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Svatý Jan Sarkander (20. prosinec 1576 Skočov17. březen 1620 Olomouc) je moravský katolický kněz a mučedník umučený protestantskou šlechtou během českého stavovského povstání, především protože odmítl samozvaným protestantským vyšetřovatelům vyzradit zpovědní tajemství. Je patronem zpovědního tajemství a zpovědníků.

Jeho ostatky jsou uloženy na třech místech v Olomouci: v katedrále sv. Václava, kapli sv. Jana Sarkandera a kostele sv. Michala. Jeho památku si Církev připomíná 17. března či (podle nového českého kalendáře) 6. května.[1]

Obsah

Život

V roce 1592 začal studovat filosofii na latinské škole Olomouci. V roce 1597 byl imatrikulován na olomoucké univerzitě[2] a od roku 1600 pak studoval filozofii v Praze, studium ukončil v roce 1603 jako doktor filosofie. Od roku 1604 studoval teologii ve Štýrském Hradci, studia ale v roce 1606 předčasně ukončil. V této době uzavřel smluvní závazek ke sňatku s protestantkou Annou Plachetskou, dcerou kupce z Velkého Meziříčí. Zda ke sňatku skutečně došlo, není ale jasné: Anna krátce poté zemřela a Sarkander se po její smrti rozhodl vrátit k duchovní dráze.

21. prosince 1607 přijal v Kroměříži nižší svěcení z rukou kardinála Ditrichštejna, tentýž jej 19. března 1609 v Brně vysvětil na jáhna. 22. března téhož roku mu pak udělil kněžské svěcení olomoucký světící biskup Jan Křtitel Civalli. Na konci roku 1609 byl na příkaz kardinála Ditrichštejna uvězněn, neboť pomohl bratrovi Mikulášovi uprchnout z vězení, kde pobýval obžalován ze zrady. Od roku 1609 byl farářem v Uničově, 1611 farářem v Charvátech, 1612 farářem ve Zdounkách, 1615 farářem v Boskovicích.

V roce 1616 se stal farářem v Holešově a zpovědníkem Ladislava Popela z Lobkovic. Jako farář v Holešově vedl dlouhé majetkoprávní spory se sousedním evangelickým pánem Václavem Bítovským z Bítova. Když Lobkovic přechodně ztratil vliv (1619), Sarkanderovi přátelé poradili, aby uprchl. Jan Sarkander se následně vydal na pouť do Čenstochové a přechodně pobýval v Krakově. V listopadu 1619 se vrátil na Moravu.

Lisovčíci ve službách polského katolického krále vtrhli v únoru roku 1620 na Moravu, což bylo doprovázeno značným drancováním. Prakticky bezbranný Holešov ovšem zůstal ušetřen poté, co vyšlo lisovčíkům naproti procesí s monstrancí (ozdobná schránka na vystavování a uctívání Nejsvětější Svátosti Oltářní) v rukou. Nájezdníci se zastavili, přidali se ke zpěvu a modlitbám a pak pokračovali v cestě. Podle některých později vzniklých legend vedl procesí sám Sarkander, což ale není příliš pravděpodobné, spíše to byl jen holešovský zámecký kaplan Samuel Tuček.[3] Převážně evangelické okolí bylo přitom vypleněno a zvlášť velké škody utrpěl majetek pana Václava Bitovského.

Poté, co na Moravě došlo k převratu a s pomocí českého vojska získali moc moravští protestantští stavové sympatizující s českým stavovským povstáním, ocitl se Sarkander ve velkém nebezpečí - byl touto stranou podezříván, že v Čenstochové z pověření Lobkovice dojednal pomoc císaři Ferdinandovi, kterého nechtěli moravští stavové uznat. Pokusil se uprchnout, ale byl po delším skrývání a cestování dopaden u Troubek a pohnán před povstalecký soud. Shodou okolností byl sudím právě Václav Bítovský z Bítova.

Mučení a smrt

A když s ním dále nemohli nic pořídit a sami se s ním docela umořili a unavili, dali ho takto spáleného sejmout z mučidla, ale napomenuli ho vážně, aby se rozmyslil, s připomenutím předešlého, a tak odešli. Protože se pak nemístně dali slyšet, že s ním zavedou čtvrtou torturu, odpověděl jsem a odporoval, že je to proti všemu právu a spravedlnosti. - Rychtář Jan Scintilla v dopise kardinálu Ditrichštejnovi (1621)[4]

Sarkander byl protestantskou "vyšetřovací komisí" čtyři týdny vyslýchán právem útrpným v městském vězení s mučírnou na místě dnešní Sarkandrovy kaple v Olomouci. Byl nucen k prozrazení, o čem v Polsku jednal, kdo pozval cizí vojska do země a co mu svěřil Popel z Lobkovic při zpovědi. Sarkander odmítl obvinění, že domlouval vpád polského vojska nebo vedl tajná jednání v Polsku. Co mu svěřoval Popel z Lobkovic při zpovědi, pak odmítl prozradit, protože by to znamenalo prozrazení zpovědního tajemství.

Byl třikrát mučen běžnými způsoby a nakonec, v rámci třetí tortury, ještě i mimořádnými, které kat na přání soudců použil, nicméně zradu nepřiznal a zpovědní tajemství neprozradil. Když nakonec kat prohlásil, že už nezná žádná další mučení, která by na něj mohl použít, vyslýchající navrhli speciální mučení, nicméně ani to nevedlo k cíli. Před čtvrtou torturou zachránil Sarkandera rychtář Scintilla, který se vzepřel soudní komisi a zdůraznil, že takové pošlapání práva nemůže schválit. Komise poté od úvah o čtvrté tortuře ustoupila.[5]

O mučení i odpovědích byl pořizován podrobný protokol, ten ale na konci rozzuřený Ctibor Žernovský sebral a patrně zničil. Jediným podrobnějším autentickým popisem Sarkanderova osudu během věznění je tak zpráva rychtáře Jana Scintilly, sepsaná v roce 1621 pro kardinála z Ditrichštejna.[6]

Mučení Sarkanderovi způsobilo celou řadu vážných zranění (očití svědkové vypovídali, že když se ve vězení modlil breviář, otáčel listy jazykem, nemoha tak činit rukama) a na jejich následky zemřel v žaláři o necelé čtyři týdny později.

Pokud jde o obvinění, které proti Sarkanderovi vznášeli protestantští vůdci, není znám žádný důkaz o tom, že by se účastnil jakéhokoliv jednání o polské pomoci císaři nebo o něm vůbec věděl. Pomoc v Polsku každopádně dojednalo tajné císařské poselstvo vedené hrabětem Michalem z Althanu, s nímž Sarkander neměl nic společného.[7]

Jeho soudce, Václav Bítovský z Bítova, bojoval po porážce stavovského povstání proti Habsburkům v řadách cizozemských armád, v roce 1627 byl zajat v bitvě u Bernsteinu a převezen do Brna. Po doplňovacích výsleších a procesu (odsouzen k smrti za velezradu byl již v nepřítomnosti v roce 1622) byl 27. března 1628 popraven.[8]

Úcta

Jan Sarkander se stal předmětem úcty moravských katolíků jakožto mučedník bezprostředně po své smrti, jeho kult se poté brzy rozšířil i do Čech a Slezska. Olomoučané s předstihem umístili jeho sochu mezi světce na svůj slavný Sloup Nejsvětější Trojice, dokončený a vysvěcený v roce 1754, více než sto let před Sarkanderovým blahořečením.[9] Oficiálně Jana Sarkandera blahořečil bl. Pius IX. 15. září 1859, svatořečen byl současně se Zdislavou z Lemberka 21. května 1995 v Olomouci bl. Janem Pavlem II. (za rozhořčeného nesouhlasu českých protestantů), jeho památku si Církev připomíná 17. března či (podle nového českého kalendáře) 6. května.[10]

Pohřben byl původně v kostele sv. Michala. U příležitosti jeho blahořečení byly ostatky rozděleny. Holenní kosti a lebka jsou pohřbeny v katedrále sv. Václava, zbytek ostatků se pak nachází v kapli sv. Jana Sarkandra a již zmíněném kostele sv. Michala.

Jelikož byl svatořečen poměrně nedávno, má zatím jen málo kostelů a kaplí. V České republice byl ještě v roce svatořečení 23. září 1995 sv. Janu Sarkanderovi zasvěcen nový kostel v Pašovicích u Uherského Brodu. Z kaplí je nejznámější Sarkandrova kaple v Olomouci, která stojí na místě vězení, kde byl umučen. V zahraničí nalezneme kostely zasvěcené Janu Sarkanderovi zejména v Polsku, viz např. františkánský klášterní kostel sv. Jana Sarkandera v obci Górki Wielkie.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

Reference

  1. http://www.ado.cz/clanek/mesto-olomouc-i-cela-arcidieceze-oslavi-pamatku-jana-sarkandra
  2. Richard Zimprich: Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Langer Vertrag 1974, strana 8
  3. Jiří Fiala: Olomoucký pitaval; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 144-145)
  4. in Jiří Fiala: Olomoucký pitaval; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 151)
  5. in Jiří Fiala: Olomoucký pitaval; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 146-153)
  6. její kompletní překlad do češtiny viz in Jiří Fiala: Olomoucký pitaval; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 146-153)
  7. Jiří Fiala: Olomoucký pitaval; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 144)
  8. Jiří Fiala: Olomoucký pitaval; Danal, Praha 1994; ISBN 80-901485-4-9 (str. 164-166)
  9. Vladislav Dudák: Metropole Hané: Olomouc a kaple sv. Jana Sarkandra in Týden, 6. 7. 2009; dostupné: http://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/okno-do-ceska/metropole-hane-olomouc-a-kaple-sv-jana-sarkandra_127581.html
  10. http://www.ado.cz/clanek/mesto-olomouc-i-cela-arcidieceze-oslavi-pamatku-jana-sarkandra
Osobní nástroje