Hospitálský řád sv. Jana z Boha

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
„Per corpus ad animam!“ - „Tělem k duši!“[1]

Hospitálský řád sv. Jana z Boha (lat. Ordo Hospitalarius Sancti Ioannis de Deo; OH) je laický řeholní řád, jehož hlavním posláním je péče o nemocné. Řád čítá více než 1000 bratří a působí ve více než 50 zemích. V jeho čele stojí velkopřevor, kterým je od roku 2012 P. Jesús Etayo Arrondo OH, v čele českomoravské provincie řádu stojí provinční delegát br. Martin Richard Macek OH. Členové řádu se nazývají milosrdní bratři.

U zrodu řádu stál sv. Jan z Boha (1495-1550), který v roce 1539 založil ve španělské Granadě svůj první špitál. Společenství získalo oficiální řeholní status 1. ledna 1571, když ho papež sv. Pius V. v bule Kácet ex debito potvrdil jako řeholní kongregaci žijící podle augustiniánské řehole. 1. října 1586 je pak papež Sixtus V. bulou Etsi pro debito povýšil na řeholní řád.

Obsah

Historie řádu

8. listopadu 1539 si Jan z Boha pronajal ve španělské Granadě dům, který přeměnil na útulek pro 40 chudých nemocných. Sám opuštěné vyhledával, žebral pro ně jídlo, prádlo i peníze.

Roku 1544 dostal od města ke své činnosti větší dům a ještě ho rozšířil, aby mohl pojmout více chudých a nemocných. Do svého hospitálu přijímal lidi bez rozdílu rasy, vyznání, stavu nebo politické příslušnosti. Brzy se k němu přidali další jeho první spolupracovníci Anton Martín, Pedro Velasco, Simon Avilla, Juan Garcia a jiní, které vedl Jan slovem i příkladem k ctnostnému životu a k obětavému ošetřování nemocných.

V roce 1547 se Janovi podařilo na svahu Gomelez založit další hospitál v budově bývalého karmelitánského kláštera, kde zřídil nejen samostatná oddělení pro muže a ženy, ale pacienty ukládal podle typu choroby, což byl tehdy průkopnický počin.

Sv. Jan z Boha nezamýšlel založit řád, chtěl jen sloužit nemocným. Myšlenka založení řádu vzešla od lidí z vnějšku. Biskup Sebastian Ramireza chtěl přinutit Jana, aby chodil ve slušnějším oblečení, než jaký nosili žebráci, a daroval mu řeholnické roucho. Jan pak směl do tohoto roucha oblékat i své pomocníky. Svým nástupcem určil svého prvního druha ve službě Antonia Martína.

Růst bratrstva

Bratrstvo ošetřovatelů na sebe upozornilo za bojů se vzbouřenými Maury v letech 1568 – 1571. Díky účasti v dalších válkách, pozemních i námořních bitvách se jim postupně dostávalo takové vážnosti, že jim byla udělována četná uznání od nejvyšších představitelů státních, vojenských i církevních.

Papež sv. Pius V. potvrdil bratrstvo bulou Kácet ex debito ze dne 1. ledna 1571 jako řeholní kongregaci. Papežské schválení dodalo hospitálskému Bratrstvu Jana z Boha nemalé vážnosti a úcty. Lidumilná činnost ukázala jeho význam pro stát a rychle se šířilo v rámci španělské říše. V roce 1572 mělo ve Španělsku již devět špitálů. Bulla Řehoře XIII. In supereminenti z 28. dubna 1576 činí zmínku o nově přibylém hospitále v Seville a o některých v Americe. Ve jmenované bulle schvaluje papež všechny milosti udělené Piem V. granadskému hospitálu a přenáší je na všechny Bratrské hospitály tehdejší i budoucí.[2]

Od roku 1572 členové Bratrstva skládají tři podstatné sliby: dobrovolné chudoby, ustavičné čistoty a stále poslušnosti duchovního představeného. K těmto obvyklým slibům přidávali slib stálého ošetřování nemocných. Činili to na základě bully Pia V. Lubricum vitae genus ze 17. listopadu 1568, v níž jmenovaný papež kárá družiny, jejichž členové žijí pospolu, nosí řeholní roucho, podle zevnějšku se zdají být řeholníky, avšak neskládají řeholní sliby.

Papež Sixtus V. povýšil Bratrstvo bulou Etsi pro debito ze dne 1. října 1586 z kongregace na skutečný řeholní řád s právem volit si generálního představeného a upravit si řádové stanovy. Po povýšení Bratrstva na náboženský řád se jeho činnost rychle rozšiřovala i mimo území španělské říše. V roce 1685 měli Milosrdní bratři již 212 nemocnic s 5432 lůžky a 2218 bratřími.[3]

Dnes řád čítá něco přes tisíc bratří a provozuje přes 400 zařízení ve více než 50 zemích.

Ebola v Západní Africe

Roku 2014 utrpěla západoafrická mise řádu těžké rány za velké západoafrické epidemie eboly, která způsobila velké ztráty mezi bratry a spolupracovníku řádu v Liberii a Sierra Leone. Z řad samotných bratří zemřeli: br. Patrick Nshamdze OH, ředitel nemocnice v Monrovii, br. Georges Combey OH, farmaceut-asistent v nemocnici v Monrovii, P. Miguel Pajares OH, nemocniční kaplan a převor liberijské komunity, a P. Dr. Manuel Garcia Viejo OH, šéflékař nemocnice v Lunsaru.[4][5]

Obě nemocnice musely být dočasně uzavřeny. Do konce září řád shromáždil ve sbírce vyhlášené na boj s epidemií 363 686,59 EUR.[6] Nemocnice sv. Josefa v Monrovii byla znovuotevřena 26. listopadu.[7]

Milosrdní bratři v českých zemých

První špitál milosrdných bratří v českých zemích byl založen v roce 1605 ve Valticích, další (Praha, Brno, Vizovice, Prostějov, Letovice a Nové Město nad Metují) vznikly během 17. a 18. století. Ve 20. století byl řád dvakrát rozehnán, jeho zařízení uzavřena a bratři uvězněni - nejprve nacisty a podruhé komunisty.

Dnes mají milosrdní bratři své konventy v Brně-Štýřicích, kde je rovněž sídlo českomoravské provincie, v Letovicích a ve Valticích. Provozují mimo jiné tři nemocnice, dvě lékárny a jednu školku.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Brothers Hospitallers of St. John of God


Pznámky a reference

  1. ↑ Heslo milosrdných bratří.
  2. ↑ BOGAR, František Benedikt. Milosrdní bratři. Praha : [s.n.], 1934. S. 33.
  3. ↑ HOŠEK, Stanislav. Z historie valtického konventu Milosrdných bratří v 19. a 20. století; Bakalářská práce. Brno : [s.n.], 2011. 54 s. S. 11 - 12.
  4. ↑ http://tisk.cirkev.cz/z-domova/milosrdni-bratri-a-boj-s-ebolou/
  5. ↑ http://www.duseahvezdy.cz/2014/10/02/ebola-zabila-dalsiho-z-milosrdnych-bratri/
  6. ↑ http://www.milosrdni.cz/res/data/004/000541.pdf
  7. ↑ http://www.milosrdni.cz/rubrika/ebola/
Citováno z „http://www.katopedia.cz/index.php?title=Hospit%C3%A1lsk%C3%BD_%C5%99%C3%A1d_sv._Jana_z_Boha“
Osobní nástroje