František I.

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Tento článek je o papeži, seznam dalších Františků I. naleznete na tomto rozcestníku.
Papež František (2013)

František I. (dříve Jorge Mario Bergoglio, * 17. prosince 1936 v Buenos Aires) je od 13. března 2013 papežem a suverénem státu Vatikán. Je prvním papežem s jihoamerickým původem a prvním papežem, který vzešel z řad jezuitského řádu.

Před zvolením papežem byl provinciálem jezuitů v Argentině (1973-1979), rektorem semináře v San Miguel (1980-1986), pomocným biskupem arcidiecéze Buenos Aires (1992-1997), arcibiskupem koadjutorem Buenos Aires (1997-1998), arcibiskupem Buenos Aires (1998-2013) a předsedou Argentinské biskupské konference (2005-2011). Kardinálem jej v roce 2001 jmenoval Jan Pavel II.

Je oceňován jako někdo, kdo žije velmi skromně, neformálně vystupuje a dbá o chudé a slabé. Z hlediska konzervativního a tradičního katolicismu je ale kritizován jeho přezíravý a nedbalý postoj k liturgii, posvátnu, Pravdě a některým důležitým morálním otázkám.

Obsah

Život

Narodil se v Buenos Aires jako jedno z pěti dětí železničního zaměstnance Maria Josého Bergoglia, přistěhovalce ze severní Itálie, a jeho manželky Reginy Maríe, rozené Sívori, Argentinky italského původu. Původně studoval chemii, ale ve 21 letech se rozhodl stát se knězem. Původně vyrůstal pod vlivem salesiánského kněze vychodního obřadu patera Stepana Čmila,[1] v roce 1958 vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Do roku 1979 působil jako provinciál jezuitského řádu v Argentině. Roku 1992 jej papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem v Buenos Aires a roku 1998 se tamtéž stal arcibiskupem a ordinářem východních katoliků v Argentině.

Kardinál

Údajně byl již při konkláve 2005 nejvýznamnějším soupeřem kardinála Ratzingera, který nakonec usedl na papežský trůn jako Benedikt XVI. Jeho zvolení už na druhý den trvání konkláve 2013 bylo překvapením pro média i většinu věřících, neboť se předpokládalo, že je příliš starý.

Papežem

Po volbě přijal jméno František na počest sv. Františka z Assisi.[2][3] Hned po svém zvolení však sdělil, že si nepřeje být titulován s číslovkou jako František I. (což je výsada, které naposledy užil v 1. století papež Lando), stejně jako odmítá používat řadu dalších výsad a symbolů papežského úřadu. Pro své jméno se rozhodl poté, co jej ihned po zvolení oslovil jeho přítel, brazilský františkán a kardinál Cláudio Hummes, kterýmu sdělil, že nyní "nemá zapomínat na chudé".[4][5] Nemá vůbec v úmyslu být papežem do konce života a předpokládá, že po překročení věku osmdesáti let podá rezignaci na svůj úřad.[6]

Jeho pontifikát je doprovázen stále hlasitější kritikou ze strany konzervativních a tradičně katolických kruhů. Kardinál Sarah na jeho adresu prohlásil: „Papež František je populární, ale tato popularita je někdy příliš povrchní. Věřící se ho chtějí dotknout a mít jeho snímek, ale italští kněží přiznávají, že kostely se vyprazdňují.“[7] Novinář Danilo Quinto ve své knize Ancilla hominis (Služka člověka) ostře kritizuje současný úpadek církve i Františkův pontifikát a píše, že tento papež otevřeně protiřečí dvěma tisíciletím tradice, tvoří církev, která se nesmírně chce zalíbit světu a která se za tímto cílem neváhá zříci svých nejzákladnějších zásad a principů, a že se v roli papeže neumí chovat.[8]

Postoje a stanoviska

Postoje k církevnímu Magisteriu

Obecně patří František mezi releativizátory Učitelského úřadu Církve díky svým mnohdy nejasným až relativním výrokům interpretujícím celou církevní věrouku.

V březnu 2015 v rozhovoru řekl, že lidé, kteří Boha nechtěli poznat a zůstali i nadále ve stavu dědičného hříchu po smrti nejdou dál, ale jejich život prostě končí (tedy je vše "annulováno"). Tento výrok je však v rozporu s traktátem o eschatologii, kde je jasně psáno, že duše umírající ve stavu osobního těžkého hříchu jdou přímo do pekla).[9]

Citáty

  • Jsem pro dodržování celibátu se všemi jeho klady a nevýhodami, protože po deset století historie v tom bylo více pozitivních než negativních zkušeností.[10]
  • Pro ty, kdo se dopustili sexuálního zneužití, není místo v řadách služebníků Církve, a já se zasazuji o to, aby škoda způsobená nezletilému nebyla tolerována, ať už jí spácáh kdokoli, bez ohledu na stupeň jeho kněžského stavu.[11]
  • Kde není úcta ke starým, není ani budoucnost pro mladé.[12]

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Eugen NEBESNIAK: "Papež František a otec Stepan Čmil´", Exarchát 8 (2013), č. 48, 20-21.
  2. Viz např. svědectví kardinála Dolana, čas 4:15...
  3. Či jeho vlastní vyjádření.
  4. Tomáš PAVLÍČEK: Proč František? Papežův vzor je žebravý mnich, který krmil ptáky, zpravy.idnes.cz, 14. března 2013 [cit. 01.04.15].
  5. Papež si nepřeje jméno František I., ale jen František, Novinky.cz, 1č. břenza 2013 [cit. 01.04.15].
  6. Mám pocit, že ve funkci budu krátce. Budu připraven rezignovat, řekl papež František, Novinky.cz, 13. března 2015 [cit. 13.03.15].
  7. http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kardinal-sarah-papez-je-popularni-ale-kostely-se-vyprazdnuji
  8. http://lumendelumine.cz/index.php?page=je-cirkev-mysticke-telo-cloveka
  9. Eugenio Scalfari opět na scéně, Lumen de Lumine
  10. http://zpravy.idnes.cz/celibat-zamilovane-zeny-papez-dkv-/zahranicni.aspx?c=A140518_131236_zahranicni_hro#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
  11. Promluva při mši svaté s oběťmi sexuálního zneužívání katolickými kněžími, kaple Domu sv. Marty, 7. července 2014. Český překlad na Radio Vaticana.
  12. Generální audience 4. března 2015.
Osobní nástroje