Filip M. Antonín Stajner

Z Katopedia

Verze z 16. 5. 2021, 17:39; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
P. Filip Antonín M. Stajner OP

P. ThLic. Filip Antonín Maria Stajner III. OP (* 29. července 1964, Karlovy Vary, ČSSR - 1 května 2021, Poděbrady, Česká republika) byl český katolický kněz, dřívější člen dominikánského řádu a překladatel duchovní literatury (zejména Ludvíka Grigniona z Montfortu). Vystudoval teologii na univerzitě ve Washingtonu. Na konci devadesátých let brojil proti zavedení podávání svatého přijímání na ruku v ČR, což bylo jedním z důvodů jeho vyloučení z řádu. Roku 2000 vážně onemocněl vzácnou chorobou ALS (amyotrofická laterální skleróza), která jej vyřadila z praktického života. Po zbytek života mohl již jen přežívat prostřednictvím dýchacích přístrojů a péče svých nejbližších, přičemž s okolním světem komunikoval pouze očima.

Biskup Jan Vokál jej v srpnu 2014 jmenoval duchovním rádcem sdružení Anny Bohuslavy Tomanové.


Obsah

Život

Narodil se roku 1964 v Karlových Varech, vyrůstal v Plzni, kde také svými slovy "začal svou církevní kariéru" jako ministrant. V osmdesátých letech původně studoval bohosloví v kněžském semináři v Litoměřicích, ale díky nevydařené oslavě Velké říjnové socialistické revoluce, kterou spolu s několika bohoslovci sabotoval, byl roku 1987 vyloučen. Dostudovat tak mohl až po revoluci, kdy vtoupil do dominikánského řádu. Nejspíš i zásluhou dominikána Ondřeje Vojtěcha Soudského, který tou dobou ještě od dob normalizace pracoval na ČSAV a měl řadu kontaktů mezi zahraničními univerzitami, získal doporučení ke studiu na zahraničních univerzitách (jelikož byl hodně talentovaný na jazyky). Na kněze jej vysvětil olomoucký arcibiskup František Vaňák, následně odjel studovat postgraduální studia teologie do Washingtonu. Po svém návratu, působil především v olomouckém konventu, kde se brzy stal vyhledávaným kazatelem pro širokou skupinu věřících.

Otec Stajner na audienci u papeže Jana Pavla II.

Poté, co Česká biskupská konference zažádala do Vatikánu o povolení podávání svatého přijímání na ruku, vyvolal spolu s dalšími kněžími petici, ve které papeže žádali, aby této žádosti biskupů nebylo vyhověl. Tuto petici s celkem 142 podpisy v tomtéž roce osobně předal překvapenému papeži Janu Pavlu II.. Nedlouho po svém návratu byl za tento skutek mediálně dehonestován na stránkách Katolického týdeníku, nařčen kardinálem Vlkem a svým provinciálem Dominikem Dukou, obviněn z neposlušnosti a nedostatku úcty vůči biskupům. Celá věc vyvrcholila jeho vyloučením z dominikánského řádu.

Po zařazení mezi diecézní kněze byl ustanoven duchovním správcem farnost Římov u Českých Budějovic. Roku 1999 se u něj začaly projevovat prvotní příznaky ALS (amyotrofická laterální skléróza) v ochablosti svalů. Nějakou dobu přežíval v kněžském domově v Českých Budějovicích. Roku 2002 se odebral do Plzně, odkud marně žádal o opětovný vstup do řádu.[1] O slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova proto přijal z rukou provinciála Alvareze Kodedy dominikánský hábit Bratrstva kněží a jáhnů sv. Dominika a o svátku sv. Antonína Velikého složil do rukou P. Damiána Vojtěcha Nohejla slavné sliby. Po třech letech, když již nebyl otec Filip schopen zvládnout ústavní péči, se jej ujala ochotná drahá věřící Jaromíra Machovcová se sdružení Legie Panny Marie, která se o něj od té doby bez nároku na odměnu starala až do jeho smrti. Otec Filip byl paralizovaný a ochrnutý na celé tělo, trpěl neustálými bolestmi a dýchat za něj musely přístroje. Jediné, čím směl komunikovat s okolním světem byly jeho oči, kterými diktoval své ošetřovatelce veškeré dopisy a kázání, která rozesílalsvým známým a všem lidem dobré vůle. Tímto způsobem vznikla také kniha Chudobka z Orlických hor, kterou však již nesjpíš dokončil za pomoci počítače, který byl upraven na algoritmus jeho mrkání.

Názory a aktivity

Otevřeně podporoval sloužení tradiční Mše sv..[2]

Roku 2010 souhlasil s tím, aby byl připočten mezi signatáře petice Kněží proti sexuální výchově na školách.[3] Od 1. srpna 2011 je včleněn jako kněz diecéze královehradecké.[4]

Literární činnost

Vlastní

Překlady

  • O pravé mariánské úctě Ludvíka Maria z Grigniona z Montfortu (vydala Matice CM)
  • přeložil z angličtiny pod pseudonymem knihu Atanáš a dnešní Církev (vydala Matice CM)
  • instrukce Memoriale Domini (o způsobu podávání svatého přijímání) z roku 1969
  • Luis Piccarreta: Hodiny utrpení našeho Pána Ježíše Krista(vyd. Matice CM 2011), Panna Maria v království Boží vůle (2009) a Ukřižování (2008)
  • přeložil knihu Vassuly Ryden Opravdový život v Bohu 9 s vyjádřením Kongregace pro nauku víry k tomuto domnělému soukromému zjevení (vyd. Matice CM 1999)
  • Athanasius Schneider: Corpus Christi, Ústí nad Orlicí: Flétna 2015.

Kázání a dopisy otce Filipa


Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • "K přijímání na ruku" - rozhovor s P. Filipem Stajnerem, Světlo č. 35 (1997) text dostupný online zde.

Další texty otce Filipa

Poznámky a reference

  1. ↑ Generální rada dominikánského řádu jeho žádost 20. května 2002 zamítla.
  2. ↑ Úvaha římskokatolického kněže o hodnotě tridentské liturgie - quido.signaly.cz
  3. ↑ http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2010070036
  4. ↑ IKD - informace královéhradecké diecéze, č. 10 (2011), s. 12.
Citováno z „http://www.katopedia.cz/index.php?title=Filip_M._Anton%C3%ADn_Stajner“
Osobní nástroje