Filip M. Antonín Stajner

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Život)
m
Řádka 1: Řádka 1:
-
'''P. ThLic. Filip Antonín Maria Stajner III. OP''' (* [[1964]], [[Karlovy Vary]]) je český katolický kněz, dřívější člen [[Dominikáni|dominikánského řádu]]. Vystudoval teologii na univerzitě ve Washingtonu. Na konci devadesátých let brojil proti zavedení podávání svatého přijímání na ruku v ČR, což bylo jedním z důvodů jeho vyloučení z řádu. Roku 2000 vážně onemocněl vzácnou chorobou [[ALS]] (amyotrofická laterální skleróza), která jej vyřadila z praktického života. Žít nyní může jen prostřednictvím dýchacích přístrojů a péče svých nejbližších, přičemž s okolním světem může komunikovat pouze očima.
+
'''P. [[ThLic]]. Filip Antonín Maria Stajner III. [[OP]]''' (* [[1964]], [[Karlovy Vary]], [[ČSSR]]) je český katolický kněz, dřívější člen [[Dominikáni|dominikánského řádu]]. Vystudoval teologii na univerzitě ve Washingtonu. Na konci devadesátých let brojil proti zavedení podávání svatého přijímání na ruku v ČR, což bylo jedním z důvodů jeho vyloučení z řádu. Roku 2000 vážně onemocněl vzácnou chorobou [[ALS]] (amyotrofická laterální skleróza), která jej vyřadila z praktického života. Žít nyní může jen prostřednictvím dýchacích přístrojů a péče svých nejbližších, přičemž s okolním světem může komunikovat pouze očima.

Verze z 10. 8. 2013, 16:19

P. ThLic. Filip Antonín Maria Stajner III. OP (* 1964, Karlovy Vary, ČSSR) je český katolický kněz, dřívější člen dominikánského řádu. Vystudoval teologii na univerzitě ve Washingtonu. Na konci devadesátých let brojil proti zavedení podávání svatého přijímání na ruku v ČR, což bylo jedním z důvodů jeho vyloučení z řádu. Roku 2000 vážně onemocněl vzácnou chorobou ALS (amyotrofická laterální skleróza), která jej vyřadila z praktického života. Žít nyní může jen prostřednictvím dýchacích přístrojů a péče svých nejbližších, přičemž s okolním světem může komunikovat pouze očima.


Obsah

Život

Narodil se roku 1964 v Karlových Varech, vyrůstal v Plzni, kde také svými slovy "začal svou církevní kariéru" jako ministrant. V osmdesátých letech původně studoval bohosloví v kněžském semináři v Litoměřicích, ale díky nevydařené oslavě Velké říjnové socialistické revoluce, kterou spolu s několika bohoslovci sabotoval, byl roku 1987 vyloučen. Dostudovat tak mohl až po revoluci jako člen dominikánského řádu (na kněze jej vysvětil olomoucký arcibiskup František Vaňák). Jelikož byl hodně talentovaný na jazyky, odjel studovat postgraduální studia teologie do Washingtonu. Po svém návratu, působil především v olomouckém konventu, kde se brzy stal vyhledávaným kazatelem pro širokou skupinu věřících.

Poté, co však Česká biskupská konference zažádala do Vatikánu o povolení podávání svatého přijímání na ruku, vyvolal spolu s dalšími kněžími petici, ve které papeže žádali, aby této žádosti biskupů nebylo vyhověl. Tuto petici s celkem 142 podpisy v tomtéž roce osobně předal překvapenému papeži Janu Pavlu II.. Nedlouho po svém návratu byl za tento skutek mediálně rozmáznut na stránkách Katolického týdeníku, nařčen biskupy a svým provinciálem Dominikem Dukou, že nemá dostatek úcty a ani poslušnosti vůči České biskupské konferenci. Celá věc vyvrcholila jeho vyloučením z dominikánského řádu.

Roku 1999 se u něj začaly projevovat prvotní příznaky ALS (amyotrofická laterální skléróza) v ochablosti svalů. Nějakou dobu přežíval v kněžském domově v Českých Budějovicích. Roku 2002 se odebral do Plzně, odkud marně žádal o opětovný vstup do řádu.[1] O slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova proto přijal z rukou provinciála Alvareze Kodedy dominikánský hábit Bratrstva kněží a jáhnů sv. Dominika a o svátku sv. Antonína Velikého složil do rukou P. Damiána Vojtěcha Nohejla slavné sliby. Po třech letech, když již nebyl otec Filip schopen zvládnout ústavní péči, se jej ujala ochotná drahá věřící Jaromíra Machovcová, která se o něj od té doby bez nároku na odměnu stará. Otec Filip je nyní ochrnutý na celé tělo, trpí neustálými bolestmi a dýchat za něj musí přístroje. Jediné, čím může komunikovat s okolním světem jsou jeho oči, kterými diktuje své ošetřovatelce veškeré dopisy a kázání, která posílá svým známým a všem lidem dobré vůle.

Názory a aktivity

Otevřeně podporuje sloužení tradiční Mše sv..[2]

Roku 2010 souhlasil s tím, aby byl připočten mezi signatáře petice Kněží proti sexuální výchově na školách.[3] Od 1. srpna 2011 je včleněn jako kněz diecéze královehradecké.[4]

Literární činnost

  • přeložil knihu O pravé mariánské úctě Ludvíka Maria z Grigniona z Montfortu (vydala Matice CM)
  • přeložil z angličtiny pod pseudonymem knihu Atanáš a dnešní Církev (vydala Matice CM)
  • přeložil instrukci Memoriale Domini (o způsobu podávání svatého přijímání) z roku 1969
  • přeložil knihu Luisy Piccarrety Hodiny utrpení našeho Pána Ježíše Krista(vyd. Matice CM 2011), Panna Maria v království Boží vůle (2009) a Ukřižování (2008)
  • přeložil knihu Vassuly Ryden Opravdový život v Bohu 9 s vyjádřením Kongregace pro nauku víry k tomuto domnělému soukromému zjevení (vyd. Matice CM 1999)

Kázání a dopisy otce Filipa


Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • "K přijímání na ruku" - rozhovor s P. Filipem Stajnerem, Světlo č. 35 (1997) text dostupný online zde.

Další texty otce Filipa

Poznámky a reference

  1. Generální rada dominikánského řádu jeho žádost 20. května 2002 zamítla.
  2. Úvaha římskokatolického kněže o hodnotě tridentské liturgie - quido.signaly.cz
  3. http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2010070036
  4. IKD - informace královéhradecké diecéze, č. 10 (2011), s. 12.
Osobní nástroje