Elizabeth Anscombe

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Profesorka Gertrude Elizabeth Margaret Anscombe (18. března 1919 Limerick - 5. ledna 2001 Cambridge) je britská katolická filosofka, přední analytická filosofka 2. poloviny 20. století[1] a významná postava hnutí pro-life a katolické morální filosofie. V letech 1970-1986 byla profesorkou filosofie na University of Cambridge. Se svým manželem, filosofem Peterem Geachem (* 1916), měla sedm dětí: tři syny a čtyři dcery.

Obsah

Život a kariéra

Narodila se v nevěřící rodině, v patnácti letech nalezla katolickou vírou, ale pro zuřivý odpor rodičů mohla být pokřtěna až po dovršení osmnácti let.[2]

Absolvovala klasická studia a filosofii na St. Hugh's College v Oxfordu (1937-1941). V roce 1941 se provdala za čerstvého konvertitu a filosofa Petera Geache, s nímž se seznámila za studií. Pokračovala ve studiu filosofie na Newnham College (Cambridge).[3]

Byla žačkou Ludwiga Wittgensteina a později uznávanou znalkyní a překladatelkou jeho díla do agličtiny. Svého učitele, odpadlého katolíka, přivedla nakonec k tomu, že si na smrtelné posteli nechal zavolat kněze a obdržel poslední pomazání.[4] Wittgenstein ji ve své závěti určil za správkyni literární pozůstalosti. Vysoce ceněn je zejména její překlad díla Filosofická zkoumání.

Její vlastní dílo se soustředilo na filosofii mysli, jednání, logiky a jazyka a etiku. Ve svém článku Modern Moral Philosophy, publikovaném v roce 1958 v žurnálu Philosophy , zavedla do řeči analytické a morální filosofie pojem consequentialism (konsekvencionalismus). Za její nejvlivnější dílo je považována monografie Intention (Intence).

V 60. a 70. letech 20. století se stala významnou osobností britského protipotratového hnutí a obhájkyní katolického morálního učení. Spolu se svými dvěma dcerami se účastnila protestních akcí před potratovými klinikami, za což byly zatčeny a stíhány.[5]

Její esej Contraception and Chastity (Antikoncepce a čistota) z roku 1972 náleží mezi klasické texty obhajující učení encykliky Humanae vitae a zároveň představuje jeden z nečetných případů důsledně filosoficky argumentované sexuální etiky.[6]

Je po ní pojmenován ústav Anscombe Bioethics Centre.[7]

Anscombe a C. S. Lewis

V roce 1948 se střetla v diskusi s předním anglikánským apologetou C. S. Lewisem nad třetí kapitolou jeho knihy Miracles (Zázraky). Podle některých Lewisových přátel[8] byl Lewis její kritikou a svou neschopností obhájit své názory v diskusi s ní tak zdrcen, že se čistě apologetické tvorby vzdal a věnoval se pro další časy spíše dětské literatuře. Jiní autoři to ovšem zpochybňují.[9]

Anscombe sama vnímala celou diskusi pouze jako příležitost k probrání a vytříbení slabší části Lewisova díla a neměla pocit, že jeho porážka byla nějak výrazně ponižující. Jeho apologetických prací si velice vážila a vysoce ocenila fakt, že čestně přiznal porážku a pro další vydání Zázraků tuto problematickou kapitolu přepracoval.

Výběrová bibliografie (v angličtině)

Odkazy

Externí odkazy

O Elizabeth Anscombe

Texty

Reference

  1. viz http://www.tf.jcu.cz/~heiderd/ontologie.doc (str. 30)
  2. http://immaculata.minorite.cz/?m=10&idc=t-304
  3. Geach, M., Gormally, L.: Faith in a Hard Ground. Essays on Religion, Philosophy and Ethics. Charlottesville, Imprint Academic, 2008.
  4. http://immaculata.minorite.cz/?m=10&idc=t-304
  5. http://unbornwordoftheday.com/2008/04/05/heres-a-20th-century-pro-life-gem-you-may-not-have-heard-about/
  6. http://www.nationalreview.com/weekend/philosophy/philosophy-george020301.shtml
  7. http://www.bioethics.org.uk/
  8. Především George Sayer a Derik Brewer.
  9. Např. Victor Reppert.
Osobní nástroje