Edmund Řehák
Z Katopedia
Edmund Řehák (14. ledna 1914, Vídeň, Rakousko-Uhersko - 20. května 2000, Paříž, Francie) je český novinář, přední pracovník katolického proudu v českém exilu po roce 1948.
Životopis
V Československu žil jen krátce, v době, kdy získal československé občanství a studoval nejdříve práva a nakonec pracoval jako novinář. V osudovém roce 1938 byl vyslán jako zahraniční dopisovatel Poledního listu s umístěním v Paříži. Po zabrání Československa nacistickými vojsky byl "pro nepříznivý postoj k třetí říši" (kritika anšlusu Rakouska v předchozím roce a vyhlazování Židů) z redakce vypovězen. V září 1939 vstoupil jako dobrovolník do československé zahraniční armády a na jaře 1940 se zúčastnil bojů na Loiře. Z Francie se mu nepodařilo během odsunu vojsk utéct, a proto zůstal v zemi, kde byl činný ve francouzském odboji. Následně byl i členem československého odbojového výboru a předseda akčního výboru odbojové skupiny v jižní Francii. Za účast v bojích francouzských maquis byl povýšen do hodnosti kapitána a po skončení války byl vyznamenán Řádem čestné legie (29.12.1947), Válečným křížem s hvězdou a Válečným křížem s palmou. Po válce opět pracoval jako zahraniční dopisovatel ve Francii a to tentokrát pro Lidovou demokracii. Po válce kromě toho spolupracoval s lidovci především jako zdroj tajných depeší, které jim posílal od zahraničních politických kolegů (tak například poslal zprávu od francouzských lidovců, kteří již v létě varovali ČSL, že komunisté jsou připraveni v Československu provést puč). Krátce po únorovém převratu s ním Lidová demokracie na popud komunistů přerušila styky. On se v reakci na to okamžitě pustil do československého zahraničního odboje a ustanovil v Paříži v dubnu 1948 Československý pomocný výbor, který se staral o podporu a hmotné zajištění přicházejících českých uprchlíků (v průběhu let 1948-57 tak pomohli na 4.000 lidí). Spoluzakládal Radu svobodného Československa a byl členem jejího zastupitelstva. Vedle toho byl reprezentantem exilové ČSL v CDUCE (Christian Democracy Union of Central Europe) a po roce 1949 jako československý zástupce v evropském hnutí. Zároveň byl aktivní ve Shromáždění porobených národů (Českolovensko, Estonsko, Albánie, Maďarsko, Litva, Polsko a Rumunsko) a od r. 1956 ředitelem jeho evropské kanceláře. V rámci této organizace byl oficiálně akreditován a zván na zasedání Rady Evropy a států NATO. Činnost shromáždění byla ukončena k 31. prosinci 1989. Za tuto svou aktivitu byl komunisty jako nežádoucí živel konající "protičeskoslovenskou činnost v zahraničí" roku 1979 zbaven československého občanství.
