Cisterciácký řád

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Cisterciácký řád (lat. Ordo Cisterciensis, O.Cist.) je starý mnišský řád, který se řídí řeholí sv. Benedikta. Vznikl roku 1098 jako reforma benediktinského řádu, od 12. do 15. století patřil k nejvýznamnějším a nejvlivnějším řádům vůbec. Na konci 19. století se od něj oddělili trapisté (cisterciáci přísné observance). Mužští členové řádu se nazývají cisterciáci, ženy pak cisterciačky.

V čele řádu, který měl v roce 2013 okolo 1300 mnichů a 900[1] mnišek, stojí generální opat Mauro-Giuseppe Lepori. V České republice existovaly k roku 2014 jen dva funkční cisterciácké kláštery: mužský klášter ve Vyšším Brodě[2] a ženský klášter Porta Coeli v Předklášteří.[3] Formálně ještě existuje osecký klášter, není však osazen mnichy.

Obsah

Jméno

Řád byl pojmenován jako Cisterciácký řád (lat. Ordo Cisterciensis) podle francouzské vesnice Cîteaux (lat. Cistercium), kde byl v roce 1098 založen první cisterciácký klášter. Obvyklé zkratky užívané v češtině jsou OCist., O.Cist. či O. Cist.. Zejména u starších textů se ale občas můžeme setkat s tím, že zkratka má na začátku ještě „S“ (např. SOCist či S.O.Cist).[4]

Ze jména řádu byla odvozena nejpoužívanější označení mnichů z tohoto řádu cisterciáci či cisterciáni a odpovídající protějky u sester cisterciačky a cisterciánky. Můžeme se však setkat i s dalšími označeními, např. bílí mniši. V Polsku a na Litvě jsou cisterciáci často označování termínem bernardiáni, podle sv. Bernarda z Clairvaux, opata a učitele Církve, nejznámějšího cisterciáka a jedné z nejvlivnějších osobností středověku.

Historie

Budování nového řádu započalo roku 1098, kdy sv. Robert z Molesme opustil benediktinský klášter Molesme, kde byl opatem, a 21. března založil spolu s 21 mnichy a několika již dříve usazenými poustevníky klášter Cîteaux. Hnalo ho přesvědčení, že jeho klášter i benediktini jako celek se již příliš vzdálili následování mnišských zásad a řehole sv. Benedikta a nenávratně se propojili s vnějším světem. Sv. Robert se stal prvním opatem z Cîteaux, ale byl jím jen krátce, neboť papež Urban II. mu již po roce nařídil návrat do kláštera Molesme, který po jeho odchodu začal upadat.

Nicméně klášter Cîteaux jeho odchod přežil. Jeho druhové sv. Alberich z Cîteaux (opat z Cîteaux v letech 1099-1108) a sv. Štěpán Harding (opat z Cîteaux v letech 1108-1133) zajistili pokračování jeho díla. První dobudoval Cîteaux, vyjednal s papežem Paschalem II. jeho osamostatnění a formální vznik cisterciáckého řádu (1100), zavedl řádový oděv odlišný od benediktinského a vypracoval základní regule řádu. Druhý dokončil utváření řádových pravidel a zvyklostí a po překonání počátečních problémů s pomocí nově příchozího sv. Bernarda začal pracovat na šíření řádu založením čtyř nových opatství: La Ferté (1113), Pontigni (1114), Clairvaux (1115) a Morimond (1115)[5]. Řád se šířil Evropou a rychle nahradil benediktiny a jejich clunyjské hnutí v pozici nejvlivnějšího mnišského řádu. Přestože však počet cisterciáků a jejich klášterů rostl až zhruba do 15. století, jejich vliv na život církve začal upadat již od 13. století díky rychle rostoucí konkurenci žebravých řádů.

Již od 13. století se řád musel vyrovnávat s řadou problémů vnitřního i vnějšího původu, které jako první ukázala krize řádu v Irsku. Od 15. století pak musel řád čelit zničujícím úderům ze strany nepřátel Katolické církve. Po husitské revoluci, která v 15. století poničila cisterciácké kláštery v Čechách, následovaly v 16. století protestantská hereze a její řádění v Říší římské a Skandinávii a likvidace klášterů a pronásledování katolíků v zemích Jindřicha VIII. Nejdrtivější údery řádu přinesla druhá půle 18. století. Nejprve Josef II. zdecimoval svými destruktivními reformami kláštery a řádový život v zemích Habsbursko-Lotrinské dynastie a následně francouzská revoluce takřka úplně zlikvidovala cisterciáky ve Francii a přilehlých oblastech a ukončila život všech pěti nejstarších cisterciáckých klášterů, čímž navíc zničila řádovou hierarchii, založenou do té doby na mateřských liniích klášterů a vůdcovství opatů z Cîteaux.

Téměř zlikvidovaný a do značné míry upadlý řád se začal postupně vzpamatovávat a reformovat zhruba v polovině 19. století, přičemž se začalo postupně zvýrazňovat rozdělení řádu do dvou reformních proudů. První toužila zachovat rozličné lokální zvláštnosti jednotlivých klášterů a zvyklosti a změny vzniklé v průběhu dějin cisterciáckého řádu, druhá se chtěla vrátit blíž původním myšlenkám a pravidlům benediktinské řehole a prapůvodních cisterciáků. Druhý proud se v roce 1892 oddělil od cisterciáckého řádu jako Řád cisterciáků přísné observance, jehož mniši jsou známi pod označením trapisté.

Ve 20. století řád zasáhly další těžké rány v podobě nejprve nacistického a posléze komunistického běsnění, zejména v komunistické části Evropy byl zcela přerušen a znemožněn řádný klášterní život a přijímání nových členů. Pád komunismu mnohde zastihl řád na pokraji zániku.

Známé osobnosti řádu

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Podle oficiálních statistik čítala ženská větev řádu v roce 2013 897 sester - 801 s trvalými sliby, 70 s časnými a 26 novicek, viz http://win.ocist.org/pdf/monasteri%20feminili_2013.pdf
  2. K roku 2014 čtyři bratři (tři s trvalými sliby a jeden s časnými).
  3. K roku 2013 pět sester (čtyři s trvalými sliby a jedna z časnými), viz http://win.ocist.org/pdf/monasteri%20feminili_2013.pdf.
  4. Ve smyslu Sacer Ordo Cisterciensis.
  5. Z opatství Morimond se řád šířil dál do Německa a Střední Evropy, z jím založené linie pochází i opatství Vyšší Brod.
Osobní nástroje