Christoph Schönborn

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Christoph Maria Michael Hugo Damian Peter Adalbert kardinál Schönborn OP (* 22. ledna 1945 na zámku Skalka u Vlastislavi) je rakouský dominikánský duchovní a teolog, 16. arcibiskup vídeňský (od 1995), ordinář pro věřící východních ritů v Rakousku (od 1995) a předseda Rakouské biskupské konference (od 1998).

Je znám jako ultraliberální kardinál, který veřejně zpochybňuje některé body katolické víry a morálky a své povinnosti správce arcidiecéze plní velmi prapodivným způsobem, což mu vynáší určitou přízeň liberálně-katolických a světských médií. Patrně i z tohoto důvodu jimi byl označován jako papabile jak před konkláve 2005, tak před konkláve 2013.

Mezi velké skandály posledních let patří jeho vlažný přítup k hnutí My jsme církev a tzv. farářské iniciativě, jeho potvrzení sodomity Floriana Stangla ve farní radě ve Stützenhofenu a prohlášení, že homosexuální svazky si zaslouží respekt a právní ochranu.

Obsah

Život

Christoph Schönborn se narodil na zámku Skalka jako druhý syn hraběte Huga Damiana von Schönborn a baronesy Eleonory Ottilie Hildy Marie, rozené von Doblhoff. Měl dva bratry a jednu sestru. V září 1945 byla rodina vyhnána z Československa, poté žila převážně v Rakousku. V roce 1959 se jeho rodiče rozvedli.

Po maturitě (1963) vstoupil do dominikánského řádu a studoval teologii, filosofii a psychologii v Bornheimu, Vídni a Paříži. Na kněze byl vysvěcen 27. prosince 1970 kardinálem Königem. Získal licenciát posvátné teologie (1971) a po dalších studiích teologie v Řezně (mimo jiné pod Josephem Ratzingerem) dokončil doktorát posvátné teologie v Paříži. Od roku 1975 byl profesorem na Universität Freiburg ve Švýcarsku, nejprve učil katolickou dogmatiku a později ještě teologii východních církví.

11. července 1991 byl jmenován titulárním biskupem Sutria a pomocným biskupem vídeňské arcidiecéze. Biskupské svěcení obdržel 29. září téhož roku z rukou kardinála Groëra, spolusvětiteli byli kardinál König a biskup Cikrle. 13. dubna 1995 byl jmenován arcibiskupem-koadjutorem vídeňské arcidiecéze a [1] po rezignaci kardinála Groëra k 14. září téhož roku se stal arcibiskupem vídeňským. 6. listopadu téhož roku byl jmenován ordinářem pro věřící východních ritů v Rakousku.[2]

V roce 1998 byl jmenován kardinálem a krátce poté i zvolen předsedou Rakouské biskupské konference. Jeho biskupské heslo zní Vos autem dixi amicos (česky Nazval jsem vás přáteli). Účastnil se konkláve 2005 i konkláve 2013 a jako přední reprezentant liberálního křídla v církvi byl před oběma uváděn světskými a liberálně-pseudokatolickými médii jako papabile.

Názory a aktivity

Dlouhodobě ponechává bez patřičné odezvy působení odpadlickéhgo hnutí My jsme církev a farářské iniciativy.[3]

V září 2009 bez vysvětlení zakázal biskupu Launovi účast na pro-life demonstraci na území vídeňské arcidiecéze.[4]

Na jaře 2012 potvrdil členství veřejného sodomity Floriana Stangla ve farní radě ve Stützenhofenu, přestože tento kandidoval ve volbách do ní navzdory tomu, že mu kněz kandidaturu zakázal s tím, že je dle kanonického práva nepřípustná. Kardinál dokonce neváhal prohlásit veřejného sodomitu, který odmítl respektovat závazné rozhodnutí kněze a organizoval kampaň proti němu, za “zbožného, pokorného a připraveného sloužit”.[5]

V dubnu 2013 v rozporu s katolickou vírou a morálkou prohlásil, že homosexuální svazky si zaslouží respekt a právní ochranu.[6]

Dílo

  • Sophrone de Jérusalem. Vie monastique et confession dogmatique. Beauchesne, Paříž 1972, ISBN 2-7010-0054-8
  • Die charismatische Erneuerung und die Kirchen. Pustet, Regensburg 1977, ISBN 3791705067
  • Die Christus-Ikone. Eine theologische Hinführung. Novalis, Schaffhausen 1984. ISBN 3853511570
  • Einheit im Glauben. Johannes, Einsiedeln 1984, ISBN 3894112158
  • Existenz im Übergang. Pilgerschaft, Reinkarnation, Vergöttlichung. Johannes, Einsiedeln u. a. 1987, ISBN 3894112166
  • Zur kirchlichen Erbsündenlehre. Stellungnahmen zu einer brennenden Frage. Freiburg im Brsg. u. a. 1991, ISBN 3-89411-303-0
  • Herzstücke unseres Glaubens. Das „Credo“ im Katechismus der Katholischen Kirche. Wiener Dom, Vídeň 1994, ISBN 3-85351-112-0
  • Quellen unseres Glaubens. Liturgie und Sakramente im Katechismus der Katholischen Kirche. Wiener Dom, Vídeň 1996, ISBN 3-85351-116-3
  • Leben für die Kirche. Die Fastenexerzitien des Papstes. Freiburg im Brsg. u.a. 1997, ISBN 3-451-26258-4
  • Wähle das Leben. Die christliche Moral nach dem Katechismus der katholischen Kirche. Wiener Dom, Vídeň 1998, ISBN 3-85351-156-2
  • Gott sandte seinen Sohn. Christologie. (Amateca. Lehrbücher zur katholischen Theologie, Bd. 7) Bonifatius, Paderborn 2002, ISBN 3-89710-202-1
  • Mein Jesus. Gedanken zum Evangelium. Molden, Vídeň 2002. ISBN 3-85485-087-5
  • Seht, Gottes Sohn! Gedanken zum Evangelium im Markusjahr. Molden, Wien 2005, ISBN 3-85485-151-0
  • Wovon wir leben können. Das Geheimnis der Eucharistie. Herder, Freiburg im Brsg. u. a. 2005, ISBN 3-45128-602-5
  • Ziel oder Zufall? Schöpfung und Evolution aus der Sicht eines vernünftigen Glaubens. Herder, Freiburg im Brsg. 2007, ISBN 978-3-451-29389-4
  • spoliautor Barbara Stöckl: Wer braucht Gott?: Barbara Stöckl im Gespräch mit Kardinal Christoph Schönborn, Ecowin Verlag, Salzburg 2007, ISBN 978-3-902404-33-6

Odkazy

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Christoph Schönborn

Poznámky a reference

  1. http://www.catholic-hierarchy.org/bishop/bschoc.html
  2. http://www.catholic-hierarchy.org/diocese/datby.html
  3. http://cirkev.wordpress.com/2012/04/23/kam-vyusti-nova-nemecka-redeformace/
  4. http://www.lifesitenews.com/news/archive//ldn/2009/sep/09092203
  5. Ignác Pospíšil: A z ostudy se stala tragédie, Duše a hvězdy 3. 4. 2012
  6. http://www.lifesitenews.com/news/vienna-cardinal-same-sex-couples-need-civil-law-protection
Osobní nástroje