Bitva na Bílé hoře
Z Katopedia
Bitva na Bílé hoře byla jednou z klíčových bitev třicetileté války. Došlo k ní 8. listopadu 1620 na vrchu Bílá hora mezi koalicí císařských a ligistických vojsk, kterým velel hrabě Buquoy, a vojskem českých stavů vedených anhaltským knížetem. Drtivé vítězství císařských vyústilo ve zhroucení českého stavovského povstání, útěk "zimního krále" Fridricha Falckého ze země a znovunastolení vlády Ferdinanda II. v Čechách.
Antikatolické výklady historie vnucují české veřejnosti negativní pohled na tuto bitvu a označují ji za národní katastrofu,[1] která vyústila v tvrdé perzekuce a vynucenou emigraci většiny protestantů ze země. Na druhou stranu se však jednalo o vysoce pozitivní událost, neboť vítězství císařských vojsk na Bílé hoře jednak ukončilo rozvrat a anarchii a následně umožnilo i návrat katolických uprchlíků a postupnou rekatolizaci země, jednak odvrátilo hrozbu germanizace českého národa.
Odkazy
Externí odkazy
- Bitva na Bílé hoře na české Wikipedii
- Radomír Malý: Bílá Hora a její místo ve sporu o smysl českých dějin (Distance 2003/2)
- Radomír Malý: Bílá hora: tragédie nebo důvod k děkování? (Duše a hvězdy 8. listopadu 2010)
- Oslava velkolepého vítězství katolických armád na Bílé Hoře (MONOS)
- Bitva na Bílé hoře (Národ sobě)
Poznámky a reference
- ↑ Tato tendence je všeobecně promítána v české historiografii od poloviny 19. století, kdy ji takto prezentoval František Palacký, jenž podnítil k podobnému hodnocení i spisovatele Aloise Jiráska
