Basil Veliký
Z Katopedia
Svatý Basil Veliký (ok. 329 - 1. leden 379), jeden z kappadockých otců, zakladatel cenobitismu a otec východního mnišství.
Byl arcibiskupem Césareje v Kappadokii, význačným kazatelem, teologem a organizátorem církevního života, zejména v oblasti práva, liturgie a charity. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku Makrinu, rodiče Basila a Emmelii, sestru Makrinu Mladší, bratry Řehoře Nysského a Petra ze Sebasté. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.
Je ctěn jako světec a učitel Církve. Byzantská církev jej liturgicky slaví 1. ledna a 30. ledna (spolu s Řehořem Naziánským a Janem Zlatoústým), západní církev 14. června (podle pokoncilní úpravy kalendáře 2. ledna).
Obsah |
Život
Basil se narodil okolo roku 329 v hlavním městě Kappadokie, v Césareji. Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, bylo charakteristické zbožností. Křesťanského ducha zde vnesla jak matka Emmelie, která byla sirotkem - dcerou mučedníka za víru, tak Basilova babička z otcovy strany - Makrina Starší. Ta Basila vychovávala v křesťanském duchu a předávala mu mimo jiné mnohé své vzpomínky na sv. Řehoře Thaumaturga (+ok. 270), biskupa pontské Neocésareje, který byl žákem Origena. Mladý Basil, intelektuálně velmi nadaný, studoval na nejprestižnějších školách své doby v Cařihradě a Aténách.
Po studiích krátce vykonával světské zaměstnání rétora, ale nedlouho poté se pod vlivem tragické smrti bratra a po domluvách sestry Makriny obrátil (byl pouze katechumenem), přijal křest z rukou biskupa Diania a začal hledat nový způsob života. Vykonal duchovně – studijní cestu do mnišských středisek Egypta, Palestiny, Sýrie a Mezopotámie a v roce 358 začal spolu se svým přítelem Řehořem Naziánským a několika dalšími askety žít mnišským životem u řeky Iris v provincii Pontu. Později začal sám mnišský život organizovat a prakticky i teologicky zdůvodnil prvenství cenobitismu (Obšírná pravidla a Kratší pravidla v otázkách a odpovědích, Morální pravidla a jiné asketické spisy).
Roku 362 nebo 364 přijal z rukou césarejského biskupa Eusebia kněžské svěcení. V této době se již začal aktivně podílet na teologickém boji se soudobými herezemi, především arianismem. V roce 370, po smrti Eusebia, byl zvolen jeho nástupcem. Jako biskup dále pokračoval v teologické práci a prostřednictvím dopisů i osobních kontaktů udržoval spojení s význačnými osobnostmi té doby (sv. Atanáš, sv. Amfilochius z Iconia, sv. Eusebius ze Samosaty, sv. Ambrož Veliký, sv. Meletios z Antiochie aj.). Po smrti sv. Atanáše v roce 373 se stal vůdcem obránců nicejské víry. Nadále také spolupracoval s Řehořem Naziánským, kterého vysvětil na biskupa Sasimy a se svým bratrem Řehořem, který přijal biskupský stolec v Nysse.
Usiloval o jednotu místních církví, především se angažoval v tzv. Meleciánském schizmatu. V této i jiných záležitostech komunikoval také s biskupy západu, jeho postoj zde však nebyl příliš pochopen. Kromě boje s ariány se velmi zasloužil o poražení hereze pneumatomachů. Teologicky zpracoval problematiku božství Ducha svatého v traktátu O Duchu svatém a prakticky usiloval prostřednictvím osobních kontaktů a dopisů o obrácení jednoho z hlavních vůdců pneumatomachů, Eustathia ze Sebasté, s kterým zpočátku udržoval přátelské kontakty. Zároveň neustával v zakládání mužských a ženských klášterů, a vykonávání jiných praktických činností vyplývajících z jeho postavení pastýře místní církve. Intenzivně se věnoval také řízení liturgického života ve své arcidiecézi. Stal se autorem mešního kánonu používaného dodnes v byzantské církvi (Liturgie sv. Basila Velikého).
Vrcholem pastorační činnosti césarejského arcibiskupa bylo charitativní středisko nazvané později podle něj Basiliádou. Bylo to malé městečko poblíž Césareje s lékaři a ošteřovateli starajícími se o nemocné a staré lidi a o bezdomovce, dále zde byly ubytovny pro cestující, dalo se tam získat zvířata a průvodce potřebné k další cestě. Kromě toho tam byl i klášter, kostel a dům pro biskupa, který zde pravidelně přicházel, dílny pro vykonávání nejrůznějších řemesel apod. Basiliáda je úspěšným pokusem a ideálním vzorem syntézy mnišské askeze s charitativní, a tím také apoštolskou činností. Sv. Basil vyčerpaný namáhavou prací pro bližní, askezí i nemocemi, zemřel 1. ledna 379. Jako světec byl spontánně uctíván hned po smrti.
Díla
Dogmatická:
- Proti Eunomiovi (celkem pět knih, z toho první tři jsou dílem sv. Basila)
- O Duchu svatém
Homilie a řeči:
- Devět kázání o stvoření světa
- Homilie na žalmy
- O křtu
- O půstu
- O pokoře a množství dalších
Asketická:
- Velký asketikon (Obšírná pravidla a Krátká pravidla v otázkách a odpovědích)
- Úvody k jednotlivým asketickým spisům - O Božím soudě, O víře aj.)
- Malý aketikon
- Morální pravidla (Moralia)
Dopisy (celkem 366 dopisů, z nichž některé nejsou autentické)
Liturgie sv. Basila Velikého
Odkazy
Externí odkazy
Úryvky z děl sv. Basila
Katecheze papeže Benedikta XVI.
Jiné
Literatura
- J. Novotný: Basil Veliký a jeho doba; Basil Veliký. Moralia, Refugium, Velehrad 1999.
- Basil z Caesareje: Devět kázání o stvoření světa, OIKOYMENH, Praha 2004.
- D. Škoviera (ed.): Sv. Basil Veľký. Povzbudenie mladým. Listy I (R. 357-374), Petra, Prešov 1999.
- Tentýž: Sv. Basil Veľký. Listy II (r. 375-378). Hexaémeron, Petra, Prešov 2002.
- František Luděk Juchelka, Ideál společného života sv. Basila a dnešní obnova řeholního života, disertační práce, dostupná v knihovně Centra Aletti.
