Augustin Podolák

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Životopis)
m (Životopis)
Řádka 4: Řádka 4:
== Životopis ==
== Životopis ==
-
Narodil se v Český Budějovicích jako syn chalupníka Gustava Podoláka<ref>http://michal.cech.sweb.cz/Prace/Podolak/Kramolin_cz.html#viden</ref> a dětství strávil ve [[Vídeň|Vídni]] kam se odstěhoval s rodiči. Jelikož jeho rodinu zužovali hmotné problémy, dostal církevní stipendium, a po maturitě v roce [[1930]] vstoupil do [[noviciát]]u u bratří Dominikánů v Olomouci, kde přijal řeholní jméno Hyacint Maria. U bratří postupně studoval filosofii, teologii a církevní právo. Nejprve dva roky v Olomouci a pak šest let v [[Řím]]ě, kde získal na papežském mezinárodním institutu [[Angelicum]] doktorát z filosofie. [[29. červen|29. června]] [[1938]] tam byl vysvěcen na kněze. Po návratu do Čech působil jako vyučující filosofie a teologie na  na řádovém Generálním studiu v Olomouci a pak již během války také na [[Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci|cyrilometodějské bohoslovecké fakultě]]. Byl spoluredaktorem dominikány vydávané ''Filosofické revui''. Byl častým adresátem dopisů [[nacismus|nacisty]] vězněného fr. [[Patrik Kužela|Patrika Kužely]] OP.  
+
Narodil se v Český Budějovicích jako syn chalupníka Gustava Podoláka<ref>http://michal.cech.sweb.cz/Prace/Podolak/Kramolin_cz.html#viden</ref> a dětství strávil ve [[Vídeň|Vídni]] kam se odstěhoval s rodiči. Jelikož jeho rodinu zužovali hmotné problémy, dostal církevní stipendium, a po maturitě v roce [[1930]] vstoupil do [[noviciát]]u u bratří [[Dominikáni|Dominikánů]] v [[Olomouc]]i, kde přijal řeholní jméno Hyacint Maria. U bratří postupně studoval [[filosofie|filosofii]], [[teologie|teologii]] a [[církevní právo]] a to nejprve dva roky v Olomouci a pak šest let v [[Řím]]ě, kde získal na papežském mezinárodním institutu [[Angelicum]] doktorát z filosofie. [[29. červen|29. června]] [[1938]] tam byl vysvěcen na kněze. Po návratu do Čech působil jako vyučující filosofie a teologie na řádovém Generálním studiu v Olomouci a pak již během války také na [[Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci|Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě]]. Byl spoluredaktorem dominikány vydávané ''Filosofické revui''. Byl častým adresátem dopisů [[nacismus|nacisty]] vězněného fr. [[Patrik Kužela|Patrika Kužely]] OP.  
-
Během zatýkání v roce 1941 však nebyl ušetřen a byl nějakou dobu vězněn gestapem. Tehdy vstoupil do prvního konfliktu s představenými, které obviňoval z toho, že se jej před trestými orgány neuchránili a krátce nato se neuváženě zapletl s dominikánskou terciářkou, se kterou se následně oženil. I přesto, že chtěl pak své rozhodnutí vzít zpět, nestalo se tak a církevní představení pak již jen potvrdili jeho trest suspenze. Aby se vyhnul nasazení do říše, zdržoval se ilegálně v Praze, kde bydlel u svých rodičů v dělnické kolonii v Hloubětíně. Po válce tam krátce působil jako předseda Revolučního národního výboru. následně po konfliktu s [[komunismus|komunisty]] pracoval jako pomocný dělník v Lokomotivce v Libni. Roku [[1947]] vstoupil do starokatolické církve. Stal se nejprve pomocným knězem a následně farářem v Praze u sv. Máří Magdalény a dále ještě vypomáhal ve [[Varnsdorf]]u a [[Jablonec nad Nisou|Jablonci nad Nisou]]. V roce [[1950]] poté, co správce biskupství Václav Ráb abdikoval, se ujal správy starokatolického biskupství ve Varnsdorfu právě Podolák, který se i s rodinou přestěhoval na faru do Varnsdorfu. Nejprve je mu odebrán roku [[1954]] duchovenský plat a následně i odebrán státní souhlas. Roku 1955 byl z fary ve Varnsdorfu vyhnán a jako žebrák se přestěhoval s rodinou do domku u říčky Mandavy.<ref>Marta LÉBLOVÁ:[http://antropologie.zcu.cz/20-stoleti-starokatolicke-cirkve-ve-varnsdorfu 20. století Starokatolické církve ve Varnsdorfu]</ref> Těsně před Vánoci v tomtéž roce byl zatčen [[Státní bezpečnost|Státní bezpečností]] a dlouho vězněn. Po propuštění pracoval v Rumburku, kde se však také začalo projevovat poškození sluchu, které bylo následkem brutálních výslechů a věznění. Jeho žena s dětmi toto období těžko snášela a pracovala vůbec jako první ženská síla v továrně Velveta ve Varnsdorfu.  
+
Během velké vlny zatýkání v roce 1941 však nebyl ušetřen a byl nějakou dobu vězněn gestapem. Tehdy vstoupil do prvního konfliktu s představenými, které obviňoval z toho, že jej před trestými orgány neuchránili a krátce nato se neuváženě zapletl s dominikánskou terciářkou, se kterou se následně oženil. I přesto, že chtěl pak své rozhodnutí vzít zpět, nestalo se tak, a církevní představení pak již jen potvrdili jeho trest suspenze. Aby se vyhnul nasazení do říše, zdržoval se ilegálně v Praze, kde bydlel u svých rodičů v dělnické kolonii v Hloubětíně. Po válce tam krátce působil jako předseda Revolučního národního výboru. následně po konfliktu s [[komunismus|komunisty]] pracoval jako pomocný dělník v Lokomotivce v Libni. Roku [[1947]] vstoupil do starokatolické církve. Stal se nejprve pomocným knězem a následně farářem v Praze u sv. Máří Magdalény a dále ještě vypomáhal ve [[Varnsdorf]]u a [[Jablonec nad Nisou|Jablonci nad Nisou]]. V roce [[1950]] poté, co správce biskupství Václav Ráb abdikoval, se ujal správy starokatolického biskupství ve Varnsdorfu právě Podolák, který se i s rodinou přestěhoval na faru do Varnsdorfu. Nejprve je mu odebrán roku [[1954]] duchovenský plat a následně i státní souhlas. Roku [[1955]] byl z fary ve Varnsdorfu vyhnán a jako žebrák se přestěhoval s rodinou do domku u říčky Mandavy.<ref>Marta LÉBLOVÁ:[http://antropologie.zcu.cz/20-stoleti-starokatolicke-cirkve-ve-varnsdorfu 20. století Starokatolické církve ve Varnsdorfu]</ref> Těsně před Vánoci v tomtéž roce byl zatčen [[Státní bezpečnost|Státní bezpečností]] a dlouho vězněn. Po propuštění pracoval v Rumburku, kde se však také začalo projevovat poškození sluchu, které bylo následkem brutálních výslechů a věznění. Jeho žena s dětmi toto období těžko snášela a pracovala jako vůbec první ženská síla v továrně Velveta ve Varnsdorfu.  
-
V průběhu jara [[1968]] došlo k politickému uvolnění a státní správa svolila, aby starokatolíci směli uspořádat diecézní synod, na kterém byl Podolák zvolen za řádného biskupa církve. Starokatolické biskupské svěcení mu bylo uděleno [[15. prosinec|15. prosince]] [[1968]] v Utrechtu. V té době pod jeho vlivem začala církev posilovat a začal stoupat počet křtů. Po mnoha letech se již také opět začali vzdělávat další kandidáti bohosloví, kteří studovali na [[Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husitské teologické fakultě]] v Praze, kam Podolák dojížděl dotyčné kandidáty vzdělávat a zkoušet ze starokatolických disciplín a jejich církevního práva. Nastupující [[normalizace]] mu však znemožnila v jeho úmyslech obnovy církevních správy a disciplíny pokračovat. Opětovně jej zvali k výslechům, pražský církevní tajemník v roce 1971 zakázal konání jejich církevních bohoslužeb na území hlavního města a následně koncem téhož roku mu byl opětovně odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Ještě v červnu 1971 stačil tajně vysvětit na kněze čtyři kandidáty (mezi nimi i jeho pozdější nástupce [[Dušan Hejbal]]) a jednoho na jáhna. Na podzim mu byly zabaveny klíče od katedrály, biskupské insignie a církevní archiv. Celá církev se rozdělila na dvě poloviny - jedna kolaborující s normalizačním komunistickým režimem a druhá podzemní, kterou reprezentoval Podolák a která se snažila o rozvoj duchovního života věřících a svěcení dalších duchovních. Sám Podolák nesměl zůstat ve Varnsdorfu a tak se opět stěhuje. Tentokrát našel útočiště u rodiny svého nejmladšího syna ve [[Cvikov]]ě. Odtud tajně řídil církev a posílal věřícím pastýřské listy.  
+
V průběhu jara [[1968]] došlo k politickému uvolnění a státní správa svolila, aby starokatolíci směli uspořádat diecézní synod, na kterém byl Podolák zvolen za řádného biskupa církve. Starokatolické biskupské svěcení mu bylo uděleno [[15. prosinec|15. prosince]] [[1968]] v [[Utrecht]]u. V té době pod jeho vlivem začala církev posilovat a začal stoupat počet křtů. Po mnoha letech se již také opět začali vzdělávat další kandidáti bohosloví, kteří studovali na [[Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husitské teologické fakultě]] v Praze, kam Podolák dojížděl dotyčné kandidáty vzdělávat a zkoušet ze starokatolických disciplín a jejich církevního práva. Nastupující [[normalizace]] mu však znemožnila v jeho úmyslech obnovy církevních správy a disciplíny pokračovat. Opětovně jej zvali k výslechům, pražský církevní tajemník v roce 1971 zakázal konání jejich církevních bohoslužeb na území hlavního města a následně koncem téhož roku mu byl opětovně odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Ještě v červnu 1971 stačil tajně vysvětit na kněze čtyři kandidáty (mezi nimi i jeho pozdější nástupce [[Dušan Hejbal|Dušana Hejbala]]) a jednoho na jáhna. Na podzim mu byly zabaveny klíče od katedrály, biskupské insignie a církevní archiv. Celá církev se rozdělila na dvě poloviny - jedna kolaborující s normalizačním komunistickým režimem a druhá podzemní, kterou reprezentoval Podolák a která se snažila o rozvoj duchovního života věřících a svěcení dalších duchovních. Sám Podolák nesměl zůstat ve Varnsdorfu a tak se opět stěhuje. Tentokrát našel útočiště u rodiny svého nejmladšího syna ve [[Cvikov]]ě. Odtud tajně řídil církev a posílal věřícím pastýřské listy.  
Po listopadových událostech v roce [[1989]] vyšel z ilegality a svolal [[29. duben|29. dubna]] [[1990]] 38. synod starokatolické církve pod názvem "synod obnovy". Biskup Podolák však již měl značně podlomené zdraví a již několikrát naznačoval i svému spolupracívníku a vikáři Dušanu Hejbalovi, co má církev dělat dál po jeho smrti. Před Vánoci 1990 měl na cestě z veřejného shromáždění, kde měl projev vážný úraz a byl proto převezen do nemocnice v České lípě. Po operaci se jeho zdravotní stav začal zpočátku zlepšovat, ale přidali se poúrazové komplikace. 7. ledna měl být převezen na úrazové oddělení do Prahy, ale k tomu již nedošlo. Umírá 7. ledna ráno po svátku Zjevení Páně. Pohřben je ve Cvikově. Dle jednoho zdroje ([[Jiří Maria Veselý]]) zemřel smířen s katolickou církví.
Po listopadových událostech v roce [[1989]] vyšel z ilegality a svolal [[29. duben|29. dubna]] [[1990]] 38. synod starokatolické církve pod názvem "synod obnovy". Biskup Podolák však již měl značně podlomené zdraví a již několikrát naznačoval i svému spolupracívníku a vikáři Dušanu Hejbalovi, co má církev dělat dál po jeho smrti. Před Vánoci 1990 měl na cestě z veřejného shromáždění, kde měl projev vážný úraz a byl proto převezen do nemocnice v České lípě. Po operaci se jeho zdravotní stav začal zpočátku zlepšovat, ale přidali se poúrazové komplikace. 7. ledna měl být převezen na úrazové oddělení do Prahy, ale k tomu již nedošlo. Umírá 7. ledna ráno po svátku Zjevení Páně. Pohřben je ve Cvikově. Dle jednoho zdroje ([[Jiří Maria Veselý]]) zemřel smířen s katolickou církví.

Verze z 6. 5. 2015, 07:48

Starokatolický biskup Augustin Podolák
Biskupský znak starokatolického biskupa Augustina Podoláka

ThLic et PhDr. Augustin Podolák (24. června 1912, České Budějovice, Rakousko-Uhersko - 7. ledna 1991, Česká lípa, ČSFR) je český filosof a odpadlý katolický kněz, původně působící v dominikánském řádu (řeholní jméno Hyacint Maria). Většinu života působil jako biskup starokatolické církve (1968 - 1991). Funkci biskupa však opakovaně nemohl kvůli odporu režimu vykonávat a pro svou víru byl následně i vězněn. Se svou ženou (původně dominikánskou terciářkou) měl dva syny - Jana a Josefa.

Obsah

Životopis

Narodil se v Český Budějovicích jako syn chalupníka Gustava Podoláka[1] a dětství strávil ve Vídni kam se odstěhoval s rodiči. Jelikož jeho rodinu zužovali hmotné problémy, dostal církevní stipendium, a po maturitě v roce 1930 vstoupil do noviciátu u bratří Dominikánů v Olomouci, kde přijal řeholní jméno Hyacint Maria. U bratří postupně studoval filosofii, teologii a církevní právo a to nejprve dva roky v Olomouci a pak šest let v Římě, kde získal na papežském mezinárodním institutu Angelicum doktorát z filosofie. 29. června 1938 tam byl vysvěcen na kněze. Po návratu do Čech působil jako vyučující filosofie a teologie na řádovém Generálním studiu v Olomouci a pak již během války také na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Byl spoluredaktorem dominikány vydávané Filosofické revui. Byl častým adresátem dopisů nacisty vězněného fr. Patrika Kužely OP.

Během velké vlny zatýkání v roce 1941 však nebyl ušetřen a byl nějakou dobu vězněn gestapem. Tehdy vstoupil do prvního konfliktu s představenými, které obviňoval z toho, že jej před trestými orgány neuchránili a krátce nato se neuváženě zapletl s dominikánskou terciářkou, se kterou se následně oženil. I přesto, že chtěl pak své rozhodnutí vzít zpět, nestalo se tak, a církevní představení pak již jen potvrdili jeho trest suspenze. Aby se vyhnul nasazení do říše, zdržoval se ilegálně v Praze, kde bydlel u svých rodičů v dělnické kolonii v Hloubětíně. Po válce tam krátce působil jako předseda Revolučního národního výboru. následně po konfliktu s komunisty pracoval jako pomocný dělník v Lokomotivce v Libni. Roku 1947 vstoupil do starokatolické církve. Stal se nejprve pomocným knězem a následně farářem v Praze u sv. Máří Magdalény a dále ještě vypomáhal ve Varnsdorfu a Jablonci nad Nisou. V roce 1950 poté, co správce biskupství Václav Ráb abdikoval, se ujal správy starokatolického biskupství ve Varnsdorfu právě Podolák, který se i s rodinou přestěhoval na faru do Varnsdorfu. Nejprve je mu odebrán roku 1954 duchovenský plat a následně i státní souhlas. Roku 1955 byl z fary ve Varnsdorfu vyhnán a jako žebrák se přestěhoval s rodinou do domku u říčky Mandavy.[2] Těsně před Vánoci v tomtéž roce byl zatčen Státní bezpečností a dlouho vězněn. Po propuštění pracoval v Rumburku, kde se však také začalo projevovat poškození sluchu, které bylo následkem brutálních výslechů a věznění. Jeho žena s dětmi toto období těžko snášela a pracovala jako vůbec první ženská síla v továrně Velveta ve Varnsdorfu.

V průběhu jara 1968 došlo k politickému uvolnění a státní správa svolila, aby starokatolíci směli uspořádat diecézní synod, na kterém byl Podolák zvolen za řádného biskupa církve. Starokatolické biskupské svěcení mu bylo uděleno 15. prosince 1968 v Utrechtu. V té době pod jeho vlivem začala církev posilovat a začal stoupat počet křtů. Po mnoha letech se již také opět začali vzdělávat další kandidáti bohosloví, kteří studovali na Husitské teologické fakultě v Praze, kam Podolák dojížděl dotyčné kandidáty vzdělávat a zkoušet ze starokatolických disciplín a jejich církevního práva. Nastupující normalizace mu však znemožnila v jeho úmyslech obnovy církevních správy a disciplíny pokračovat. Opětovně jej zvali k výslechům, pražský církevní tajemník v roce 1971 zakázal konání jejich církevních bohoslužeb na území hlavního města a následně koncem téhož roku mu byl opětovně odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Ještě v červnu 1971 stačil tajně vysvětit na kněze čtyři kandidáty (mezi nimi i jeho pozdější nástupce Dušana Hejbala) a jednoho na jáhna. Na podzim mu byly zabaveny klíče od katedrály, biskupské insignie a církevní archiv. Celá církev se rozdělila na dvě poloviny - jedna kolaborující s normalizačním komunistickým režimem a druhá podzemní, kterou reprezentoval Podolák a která se snažila o rozvoj duchovního života věřících a svěcení dalších duchovních. Sám Podolák nesměl zůstat ve Varnsdorfu a tak se opět stěhuje. Tentokrát našel útočiště u rodiny svého nejmladšího syna ve Cvikově. Odtud tajně řídil církev a posílal věřícím pastýřské listy.

Po listopadových událostech v roce 1989 vyšel z ilegality a svolal 29. dubna 1990 38. synod starokatolické církve pod názvem "synod obnovy". Biskup Podolák však již měl značně podlomené zdraví a již několikrát naznačoval i svému spolupracívníku a vikáři Dušanu Hejbalovi, co má církev dělat dál po jeho smrti. Před Vánoci 1990 měl na cestě z veřejného shromáždění, kde měl projev vážný úraz a byl proto převezen do nemocnice v České lípě. Po operaci se jeho zdravotní stav začal zpočátku zlepšovat, ale přidali se poúrazové komplikace. 7. ledna měl být převezen na úrazové oddělení do Prahy, ale k tomu již nedošlo. Umírá 7. ledna ráno po svátku Zjevení Páně. Pohřben je ve Cvikově. Dle jednoho zdroje (Jiří Maria Veselý) zemřel smířen s katolickou církví.

Postoje a stanoviska

Dle jeho mínění nelze zaměňovat aristotelsko-tomistickou filosofii v s teologií.[3][4] Reagoval tím na pozdní filosofické zkoumání Františka Mareše, který se domníval, že lze užít filosofie Immanuela Kanta jako hráze proti materialismu a ateismu.

Citáty

Zbloudí-li poutník na cestách a octne se v poušti, najde nejlépe pravou stezku, vrátí-li se po svých stopách tam, odkud vyšel, a dopluje-li do kalných a rozvířených vod nebo do bažin, vrátí-li se k pramenům...[5]

Dílo

  • De conceptu metaphysicae apud Aristotelem (disertační práce, Řím, 1938)

Poznámky a reference

  1. http://michal.cech.sweb.cz/Prace/Podolak/Kramolin_cz.html#viden
  2. Marta LÉBLOVÁ:20. století Starokatolické církve ve Varnsdorfu
  3. Podolák, H. Prof. Frant. Mareš. "Soumrak duchovní kultury před svítáním",Filosofická revue 12 (1940), str. 40.
  4. Gabriel, J. – Pavlincová, H. – Zouhar, J. Spory v české filosofii mezi dvěma světovými válkami. Výbor textů. Brno: Masarykova univerzita 2003, str. 87
  5. Pastýřský list Amore pacem, Varnsdorf 1968.

Odkazy

Literatura

  • Bůh vždycky zatřese stavbou - rozhovor Sylvy Fischerové s Karlem Flossem, Praha: Vyšehrad, 2011, s. 120-170, ISBN 978-80-7429-136-4.

Externí odkazy

Osobní nástroje