Adolf Hitler

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Adolf Hitler (20. dubna 1889, Braunau am Inn,Rakousko-Uhersko - 30. dubna 1945, Berlín, Německo) byl německý nacistický politik a masový vrah rakouského původu, od roku 1934 až do své sebevraždy neomezený vůdce nacistického Německa.

Nastolil v Německu jeden z nejzrůdnějších režimů moderní historie. Jeho hrůzovláda zahrnovala masové vyvražďování politických oponentů, křesťanů a lidí, které považoval za neužitečné a méněcenné - ať už z rasových (šoa), zdravotních (Akce T4) nebo ideologických (katolíci, socialisté) důvodů. Pod jeho vedením Německo zahájilo druhou světovou válku v Evropě, nejrozsáhlejší a nejsmrtonosnější válečný konflikt ve světových dějinách, kterou nakonec prohrálo.

Obsah

Život

Narodil se 20. dubna 1889 v Braunau am Inn jako čtvrté ze šesti dětí rakouského celníka Aloise Hitlera, jehož manželka byla zároveň jeho sestřenicí a sám Alois byl původem Žid. Po neúspěšném studiu na střední škole se neúspěšně pokoušel prosadit jako malíř v uměleckých kruzích a prakticky kolem roku 1905 v Mnichově živořil jako bezdomovec. Během první světové války se z něj stal vášnivý nacionalista, a proto vstoupil jako dobrovolník do německé armády a po nasazení do boje byl za zásluhy v prvním boji povýšen na desátníka. Poté, co byl vážně raněn při chemickém útoku, obdržel válečný kříž I. třídy a vyznamenání za statečnost. Během rehabilitace se doslechl o porážce Německa a konci války, což nemohl únést.

Poválečné Německo se zcela změnilo. Muselo platit spojencům velmi vysoké reparace a též značně omezit početnost armády. Desátník Hitler, který jako navrátilec krátce působil ve Freikorps, byl v rámci vnitřních zájmů roku 1919 poslán jako pozorovatel na jednání Německé dělnické strany v mnichovském pivovaru. Zde však prakticky neznámý občan Hitler velmi náhle vystoupil ze stínu, když velmi plamenně promluvil, že je nutné zásadně změnit stranické metody a bojovat za obnovu zašlé slávy Německa. Hitler, ač původně přemýšlel o založení vlastní strany, opustil armádu a vstoupil do dělnické strany, která se velmi záhy přejmenovala na Nacionálně socialististickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische deutsche Arbeitspartei - NSDAP) a roku 1921 stanul v jejím čele. Za pomoci utvoření bojových oddílů (Sturmableilungen - SA) utvořených především z bojového spolku vedeného Ernstem Röhmem nejdříve začal upevňovat lokální sílu a likvidovat opětovné komunistické snahy o získání města a jak tento oddíl nabyl na síle, pokusil se v listopadu 1923 o ozbrojený puč a státní převrat. Ten se však nezdařil, sám Hitler a ostatní předáci strany byli zatčeni a až na vyjímky odsouzeni za velezradu. Po necelém roce vězení však byl jak Hitler, tak i ostatní jeho přátelé propuštěni a vrátili se k boji za získání Německa, leč již méně násilnou metodou. Během výkonu trestu začal psát své stěžejní dílo nazvané Mein Kampf (Můj boj), kterou dokončil v roce 1927[1] a jež se stala pomyslnou "biblí" německých nacistů.

Hitler kancléřem a vůdcem

S příchodem velké hospodářské krize využil Hitler všeobecné nespokojenosti Výmarské republiky, která ještě stále se nevzpamatovala z poválečné recese, se všemi dosavadními formami demokratické vlády a postup krajní pravice začal strmě stoupat. Tento politický zájem následně dovedl Hitlera v lednu 1933 do funkce německého kancléře. Ihned po svém nástupu začal systematicky likvidovat nejbližší politické odpůrce. Ještě stále však nedosáhnul vrcholu, protože byl i nadále podřízen prezidentu Hinderburgovi, byť ten byl již natolik zmožen stářím, že nebyl schopen řádně zastávat svůj úřad. Po Hindenburgově smrti roku 1934 Hitler zlikvidoval poslední zbytky demokracie tím, že spojil funkci kancléře a prezidenta, sebe prohlásil za führera (vůdce) a Německo transformoval do podoby tzv. třetí říše, která již bude oproti těm předchozím (myšleno Římu a Svaté říši římské) věčná.

Nastolení fašistické diktatury docílil především tím, že se svou stranou podnítil investice do průmyslu, především zbrojního, ke snížení nezaměstnanosti a dosažení celkového hospodářského oživení i přesto, že během pěti let tařka úplně vyčerpal veškeré zásoby státního zlata. Získal si tím značnou podporu Němců, která velmi záhy přesáhla hranice poválečného Německa. Velmi záhy totiž začalo docházet k nepokojům v Rakousku a Československu, kde Němci volali po tom, aby byli jejich územní celky začleněny do velkoněmecké říše. Sám Hitler nebyl k přáním těchto Němců slepý - nutně potřeboval rozšířit svou říši za jakoukoliv cenu a první, kdo to takto pocítil bylo právě zcela německé Rakousko, které bylo násilně připojeno k Německu v březnu 1938. Tím, ale Hitlerovi požadavky neskončili - začala před světovými mocnostmi prohlašovat, že pokud se Československo nevzdá německých území (Sudet), která mu dle něj nepatří, bude muset dojít k válce. V září 1938 proto Hitler vyprovokoval tři moctnosti - Itálii, Velkou Británii a Francii, aby s nim jednala v Mnichově o situaci v Československu a vynesla patřičné rozhodnutí. Tím byla tzv. mnichovská dohoda, která však v českých dějinách nabyla pejorativního označení mnichovský diktát, protože byla utvořena bez naši účasti a proti naší vůli a Československu nezbylo, než se jejímu usnesení podvolit a vydat německu sudetské pohraničí. Zbytek Československa nakonec Hitler zlikvidoval násilným připojením Čech a Moravy k území říše a založení Slovenského pronacistického štátu dne 15. března 1939.

V druhé světové válce

1. září 1939 napadnul Polsko a rozpoutal dle svých slov tzv. "bleskovou válku", která se však protáhla na dlouhých šest let a stala se nejhrůznějším válečným konfliktem, který si vyžádal více než 40 milionů mrtvých. Prvotní úspěch v Polsku, následně v Ardenách a Francii se však již neopakoval v případě operace barbarosa, která měla za cíl ovládnutí území Sovětského svazu a získání ropných nalezišť. Fiasko na východní frontě zvratem v bitvě o Stalingrad došlo k velké porážce německé armády, která od té chvíle již jen prakticky udržovala pozice nebo ustupovala. Po invazi Spojenců v Normandii a při faktu bitvy o Berlín, se Hitlerovi představy o věčné třetí říši rozplynuly a rozhodl se spáchat spolu se svou dlouholetou snoubenkou Evou Braunovou, se kterou se krátce předtím oženil, sebevraždu v bunkru říšského kancléřství. Vedení říše ve svém testamentu předal poslednímu ze svých věrných Karlu Dönitzovi, který o osm dní později před spojenci kapituloval. Následně 30. dubna 1945 se zabil zkoustnutím kianidu a výstřelem do spánku ze své osobní pistole. Jeho tělo bylo na zákládě rozkazu vhozeno do jámy a zapáleno.

Hledání Hitlerova hrobu

Hitlerova sebevražda byla dlouhou dobu zpochybňována, protože dlouhou dobu chyběly výpovědi svědku a díky tomu, že budovu říšského kancléřství obsadili Sověti, se především Američané dlouho nemohli pustit do komplexního vyšetřování. Nakonec se téměř spálené ostatky Hitlera a jeho ženy našly před vstupem do krytu v budově říšského kancléřství a jejich pravost se potvrdila prostřednictvím ostatků jeho chrupu. Po ukončení veškerého šetření byly ostatky Hitlera a jeho ženy roku 1960 spáleny. Jediné, co se z něj zachovalo, je část spánkové kosti, která je dodnes umístěna v jednom německém archivu.

Postoje a aktivity

Filosofie Hitlerova režimu se výrazně opírala o Nietzschovu filosofii "nadčlověka" a jeho hlavními prostředky bylo nejprve zastrašování a vydírání, když nepomohlo ani to, tak tvrdá politická represe a úplná fyzická likvidace politických odpůrců.

Třetí říše v Hitlerově pojetí měl být jednotvárný německý stát, utvářený čistě arijskou rasou dle rasových zákonů o "arijské čistotě". Z toho důvodu došlo nejprve k likvidaci Židů, ze kterých nacisté vytvořili nejdříve skupinu obětního beránka, protože dle nacistů právě Židé byly původci hospodářské krize v Německu. Sami Židé v rámci nacistické filosofie byli podřadnou rasou a bylo nutné proti nim uplatnit systematickou genocidu. Tento antisemitismus měl mnoho podob a argumentů upravených natolik, aby se úspěšně podařilo k této myšlence zfanatizovat široké německé masy. Způsob likvidace se přelil z pouličních pogromů v systém tzv. koncentračních táborů, kde se prostřednictvím nejrůznějších metod (nejčastější byla metoda zabijení v plynových komorách) Židé likvidovali po statisících. Skutečnost, že jsou v Německu koncentrační likvidační tábory, dlouho nechtěl svět přijmout. Ač se podařilo mmnoha lidem vynést tento fakt ven, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Proto bylo velkým překvapením, když Spojenci počátkem roku při dobývání území říše nalezli množství těchto táborů a s nimi i né zcela zakrytých masových hrobů. Dodnes se přesně neví, kolik Židů vlastně nacistický režim zahubil. Hovoří se nejméně o šesti miliónech smrtelných obětí a přibližně dvou dalších, kteří tuto šoa přežili. Spolu s Židy nebyly stranou ani další "podnárody" jako Poláci, Čechové, Rumuni a Rusové. Podobný osud jako Židé také měli tělesně i mentálně postižení, kteří byli shledání jako nepotřební pro dobro národa, a byl proti nim uplatněn euthanasiální program.[2]

Postoj Církve vůči Hitlerovi a jeho režimu

Politika Hitlera byla natolik nepřijatelná z hlediska nauky katolické Církve, že již papežský legát Eugenio Pacelli (pozdější papež Pius XII. několikrát poukazoval na nelidskost a amorálnost tohoto režimu u papeže Pia XI.. Ten roku 1937 na to reagoval sepsáním encykliky, která vůbec poprvé v historii nevyšla v latině, ale němčině pod názvem Mit brennender Sorge. Sám Pacelli, jako papež Pius XII. se nakonec stal pro Hitlera i značně nepohodlným a v polovině roku 1943, poté, co vojensky obsadil Itálii, chtěl papeže unést z Vatikánu do Berlína. Od tohoto úmyslu však nakonec musel upustit, protože hrozilo, že by tím v Itálii vyvolal občanské nepokoje.

Poznámky a reference

  1. První část díla byla publikována 18. července 1925.
  2. Je to skutečnost, proti které poukázal i biskup Clemens August von Galen, který roku 1941 překazil veřejnou část této systematické likvidace lidí ve svém kázání

Související články

Odkazy

Literatura

  • James Pool: Nástup Hitlera k moci 1919 - 1933, Praha: Práh, 1998, 336 s., ISBN 80-85809-51-6.
  • James Pool: Tajní spojenci Adolfa Hitlera, Praha: Práh, 1999, 368 s., ISBN 80-7252-015-6

Filmy o Hitlerovi

  • Great dictator (groteska, režie a hlavní role Charlie Chaplin, 1940)
  • Hitlerova SS (1985)
  • Die Untergang (česky: Pád třetí říše, 2004)
  • Hitler: The rise of evil (česky: Hitler vzestup zla, 2003) online
  • My fuhrer (česky Můj vůdce, komedie, 2007)

Externí odkazy

Osobní nástroje