Ukázat zdroj

[[ThDr.]] '''Štěpán Maria [[kardinál]] Trochta''' [[SDB]] ([[26. březen|26. března]] [[1905]] [[Francova Lhota]] – [[6. duben|6. dubna]] [[1974]] [[Litoměřice]]) byl [[Česká republika|český]] [[římskokatolická církev|katolický]] [[duchovní]] a [[řeholník]], jeden ze zakladatelů [[Česká provincie Salesiánů Dona Bosca|české provincie]] [[Saleziáni Dona Bosca|salesiánů]] a 17. [[biskup litoměřický]] ([[1947]]–1974). 

Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] podporoval [[Československý protinacistický odboj|protinacistický odboj]], za což byl zatčen a poté vězněn v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] s doložkou RU (návrat nežádoucí). Po válce jej [[Pius XII.]] jmenoval biskupem litoměřickým. V letech [[1948]]–[[1949]] byl mluvčím [[Římskokatolická církev|katolické]] [[biskupská konference|biskupské konference]] při jednání s [[komunismus|komunistickou]] vládou. 

V letech [[1950]]–[[1960]] byl nejprve nezákonně [[internace|internován]], později odsouzen ve [[Vykonstruovaný proces|vykonstruovaném procesu]] a vězněn v nejtěžších komunistických žalářích. Poté byl opět internován, až v roce 1968 začal znovu spravovat diecézi. V roce [[1969]] je [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em ''„in pectore“'', jmenování bylo zveřejněno v roce [[1973]]. Zemřel na [[mozková mrtvice|mozkovou mrtvici]], doslova „uřván k smrti“ [[církevní tajemník|krajským církevním tajemníkem]].

== Život ==
=== Mládí ===
Štěpán Trochta se narodil ve [[Valašsko (Morava)|valašské]] [[vesnice|vesnici]] [[Francova Lhota]] ([[okres Vsetín]]) v zemědělské rodině jakožto nejstarší syn, v roce [[1913]] mu na [[zápal plic]] zemřel otec. Studoval na [[Arcibiskupské gymnázium Kroměříž|Arcibiskupském gymnáziu]] v [[Kroměříž]]i, ale musel studium přerušit a vrátit se domů pomáhat matce trpící [[tuberkulóza|tuberkulózou]]. 

Když se matčin zdravotní stav zlepšil, odjel v roce [[1923]] do [[Itálie]] do [[Turín]]a, kde se připravoval v [[Salesiáni Dona Bosca|salesiánském]] [[noviciát]]u. Zde se seznámil a začal spolupracovat s [[Ignác Stuchlý|Ignácem Stuchlým]] a [[Metod Klement|Metodem Klementem]], průkopníky salesiánského díla v [[Československo|Československu]]. V roce [[1924]] zde s nimi zorganizoval vznik salesiánského domu pro české hochy v [[Perosa Argentina|Perose Argentině]], který se v roce [[1927]] přestěhoval do [[Fryšták na Moravě|Fryštáku na Moravě]]. Trochta se nejdříve vrátil do Československa spolu s ním, ale o rok později se se znovu vydal do Itálie, kde dokončil [[doktorát]] z [[teologie]] ([[2. červenec]] [[1932]]) a o den později obdržel [[kněz|kněžské]] svěcení.

=== Kněz a salesián ===
Po návratu do vlasti se po odsloužení povinné vojenské služby plně soustředil na své kněžské a salesiánské povinnosti. Vedl stavbu salesiánského střediska v [[Ostrava|Ostravě]] a posléze budování dalšího střediska v [[Kobylisy|Praze-Kobylisích]] a zrenovoval [[kostel Svatého Kříže kostel Svatého Kříže]] v [[Praha|Praze]] [[Na Příkopě]] (do správy salesiánů byl předán v roce [[1938]]). Stal se též členem Ústřední [[Junák|junácké]] rady a nejvyšším duchovním rádcem českých katolických skautů. 

Po okupaci a zahájení [[druhá světová válka|druhé světové války]] se zapojil do [[domácí odboj|domácího odboje]], když ukrýval a podporoval hledané [[odbojář]]e a [[Židé|židovské]] uprchlíky. Byl napojen na radiotelegraficko-zpravodajskou skupinu docenta [[Vladimír Krajina|Vladimíra Krajiny]], která ho vedla jako potenciálního rezervního šifranta pro vysílačku [[Sparta I]] a přebírala od něj pro exilový odboj informace z církevních kruhů.<ref>Petr Koura: ''Protinacistická odbojová činnost Štěpána Trochty'' in [[Pavel Marek]] a [[Jiří Hanuš (historik)|Jiří Hanuš]] (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; [[Centrum pro studium demokracie a kultury|CDK]], Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 423-427)</ref> [[Gestapo]] také nelibě neslo jeho kázání, která shledávalo nepřátelskými k nacismu a Velkoněmecké říši. 

V roce [[1940]] byl zatčen, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. 28. května [[1942]] byl ale zatčen znovu a zbytek války prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] [[Terezín (koncentrační tábor)|Terezín]], [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|Mauthausen]] a [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]]. Přežil pouze proto, že jeho přátelé dosáhli povolení posílat mu balíky s jídlem (dávky, které dostával, by k přežití nestačily) a posléze se podařilo přes fingované úmrtí odstranit z jeho spisu poznámku RU (''Rückkehr ungewünscht'' – návrat nežádoucí). [[25. duben|25. dubna]] [[1945]] byl koncentrační tábor v Dachau, kde pobýval, osvobozen [[Američan]]y. [[23. květen|23. května]] [[1945]] se vrátil ke svým salesiánským spolubratrům v [[Praha|Praze]].

=== Biskup ===
[[16. listopad]]u [[1947]] byl v Praze vysvěcen na [[biskup]]a a jmenován biskupem litoměřickým (hlavním světitelem byl nuncius [[Saverio Ritter]], spolusvětiteli biskup [[Mořic Pícha]] a arcibiskup [[Josef Beran]]). Jako biskupské heslo si zvolil ''Actio–sacrificium–caritas'' (česky: Práce–oběť–láska). 

Jako schopný diplomat byl v březnu [[1948]] vybrán jako mluvčí katolických biskupů při jednáních s ní, avšak její nekompromisní proticírkevní postoj a odhodlání [[církev]] dříve či později zničit, jakož i fakt, že [[stát]] systematicky porušoval sliby a dohody dané na jednání, mu neumožňovaly dosáhnout jakékoliv rozumného výsledku. Požadavky komunistických úřadů navíc dalece překračovaly i nejzazší hranice, kam byla církev ochotna a schopna ustoupit. Historikové zabývající se historií pronásledování katolické církve v Československu se přou o to, zda se tak dělo proto, že komunisté církev nepochopili a nedošlo jim, že v některých principiálních otázkách prostě ustoupit nemůže, nebo zda se jednalo o záměrnou sabotáž jednání ze strany vedoucího vládní delegace [[Alexej Čepička|Alexeje Čepičky]], který si přál církev zničit, ne se s ní dohadovat. 

Někteří autoři žijí v přesvědčení, že Trochta byl vůdcem jakési "měkčí frakce" v církvi, která byla náchylná se s komunisty nějak dohodnout, narozdíl od jednání se neúčastnícího se [[Josef Beran|arcibiskupa Berana]] a jeho stoupenců, který byl pro tvrdou opozici vůči komunistům.<ref>viz např. [[Bohumil Svoboda]] a [[Jaroslav V. Polc]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[Nakladatelství Vyšehrad|Vyšehrad]], Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9 (str. 148-149)</ref> Jiní autoři to ale popírají s tím, že Trochta a Beran jednali ve shodě a z vnějšku vnímané rozpory byly jen důsledkem předem dohodnuté vyjednávací taktiky, když první jednal o kompromisech a druhý si svou neúčastí ponechával možnost jednání ukončit a jeho výsledky odmítnout.<ref>např. [[Stanislava Vodičková]]: ''Uzavírám vás do svého srdce''; [[Centrum pro studium demokracie a kultury]] a [[Ústav pro studium totalitních režimů]], Brno a Praha 2009; ISBN 978-80-7325-189-5 a ISBN 978-80-87211-16-8 (str. 171)</ref>

Protože komunisté věřili v názorové rozpory mezi Trochtou a Beranem, Čepička se opakovaně scházel samostatně s Trochtou a snažil se ho dotlačit k tomu, aby se postavil proti ostatním biskupům a navázal s komunistickou vládou těsnější spolupráci, což ovšem Trochta odmítal. Jeho snahou bylo ústupky omezit škody všude, kde to bylo možné, a získat čas na přípravu církve na život v podzemí. Nikdy neuvažoval o kolaboraci s komunismem a nikdy neztratil důvěru ostatních biskupů a papeže. V prosinci 1948 mu [[papež]] v Římě předal tzv. [[mexické fakulty]], soubor dispensí pro jednotlivé biskupy a jejich místní církve, které je zbavovaly některých povinností, které by byly v době pronásledování na obtíž, a propůjčovaly jim některé pravomoci, které za normálních okolností náležely jen papeži a jeho Kurii. 

Poté, co bylo v březnu [[1949]] přerušeno jednání se státem, začal vytvářet ve své diecézi základy podzemních struktur. Po vyhlášení tzv. „[[Katolická akce (státní)|Katolické akce]]“ osobně přečetl pastýřský list biskupů ''[[Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky]]'', ačkoliv jej státní úřady zakázaly, a podnikl opatření, aby byl čten v maximálním množství kostelů. V červenci pak vydal směrnici určující jeho nástupce pro případ, že by byl zatčen a začal vybraným kněžím a vikářům udělovat zvláštní zmocnění podle fakult, které v roce 1948 přivezl z Říma. Evidentně již očekával své zatčení. Nakonec však zatím zatčen nebyl, "pouze" nezákonně [[internace|internován]] ve své rezidenci v [[Litoměřice|Litoměřicích]] a bylo mu znemožněno řádně vykonávat jeho biskupský úřad. V roce [[1951]] složil pod nátlakem, těžce nemocný a patrně i pod působením omamných prostředků [[slib věrnosti socialistické republice]] (sám odmítl, že by slib složil vědomě). 

Poté se domníval, že mu bude umožněno vykonávání biskupského úřadu, to se však nestalo a pouze mu to přineslo odsouzení od neústupného křídla církve. Když takto poučen další ústupky vládě odmítl, byl v roce [[1953]] zatčen a o rok později ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Byl vězněn na Ruzyni, Pankráci, Kartouzích a v [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]]. 

V květnu [[1960]] byl při amnestii propuštěn na svobodu, ale bylo mu nadále znemožněno vykonávat kněžský nebo biskupský úřad. Nejdříve se živil jako dělník či instalatér, později po [[srdeční mrtvice|srdeční mrtvici]] ([[1962]]) žil (pod dohledem) v církevních sociálních zařízeních. Navzdory tomu dokázal tajně vysvětit několik kněží, zejména salesiánů, což StB ušlo, ačkoliv na něj nasadila celou řadu agentů. 19. července [[1968]] byl rehabilitován a začal znovu vykonávat svůj biskupský úřad. Dne [[28. duben|28. dubna]] [[1969]] jej [[papež]] [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em ''in pectore'', jmenování bylo zveřejněno v roce [[1973]]. Od roku 1970 začal stát opět omezovat jeho biskupské působení.

=== Smrt ===
V pátek [[5. duben|5. dubna]] [[1974]] okolo poledne navštívil biskupskou rezidenci opilý krajský [[církevní tajemník]] Karel Dlabal a vyžadoval okamžitou audienci u biskupa. Námitky [[Jaromír Korejs|monsignora Korejse]], že otec biskup je těžce nemocen a má od lékařů nařízený naprostý klid na lůžku a nemůže ho proto přijmout, odmítl akceptovat a prohlásil, že ho Trochta přijmout musí, což se nakonec stalo. Následovalo několikahodinové jednání, během kterého Dlabal na kardinála řval a častoval jej výhrůžkami a vulgárními výrazy (podle kardinálova tajemníka mons. Korejse jej mimo jiné označoval za ''hnusného starce'' a vyhrožoval, že mu ''zpřeráží hnáty'').<ref>[[Jaroslav Novosad]]: ''Štěpán Trochta – Svědek „T“''; [[nakladatelství Portál|Portál]], Praha 2001 (1. vydání, 238 s.); ISBN 80-7178-591-1 (str. 229)</ref> V 6 hodin večer už k smrti vyčerpaný Trochta nedokázal pokračovat v jednání a nařídil P. Pekárkovi, aby opilého Dlabala odvezl domů do [[Ústí nad Labem]], neboť již nehodlá nadále snášet jeho sprosté a ponižující řeči.<ref>Doslov Josefa Pekárka v ''Kardinál Trochta – mučedník: Terezín, Mauthausen, Dachau''; [[Signum unitatis]], Nové Město nad Metují 1991 (1. vydání, 48 s.), ISBN neuvedeno (str. 42)</ref> Co si P. Pekárek o církevním tajemníkovi myslel, nejlépe dosvědčuje fakt, že s ním odmítl jet autem sám a vyžádal si spolujezdce, který by byl svědkem, pokud by došlo k nějakému incidentu (tuto úlohu sehrál [[generální vikář]] P. Dr. Holoubek). Oba později shodně konstatovali, že to, co se dělo za jízdy, nelze slušnými slovy popsat.

Kardinála Trochtu nalezli druhého dne ráno v agónii. Zemřel na následky rozsáhlé [[mozková mrtvice|mozkové mrtvice]] v litoměřické nemocnici okolo 3 hodin odpoledne.

=== Pohřeb ===
Státní bezpečnost a komunistické úřady cenzurovaly úmrtní oznámení a na závěr se pokusily zabránit jeho odeslání (ačkoliv neslo jimi schválený text). Řeholnice, která nesla oznámení na litoměřickou poštu, zaslechla po předání, jak pracovnice pošty říkají jedna druhé: ''To je vono, do koše s tím!'' Sestry však v tomto případě státní úřady přelstily, když znovu připravily dopisy (v nichž byly dvě verze oznámení – originální a zcenzurovaná) a nechaly vrátného biskupství, aby poštu zavezl do Prahy a s pomocí svého známého ji nechal rozeslat hradní poštou. 

Byly též kladeny překážky v účasti na pohřbu, která měla být maximálně omezena, zahraniční hosté nesměli [[koncelebrace|koncelebrovat]] [[mše|mši svatou]] či mluvit na pohřbu a některým nebyl dovolen vjezd do země. Nejvýznačnějším z takto odmítnutých hostů byl polský [[primas]], [[Stefan Wyszyński|kardinál Wyszyński]]. Krakovský [[arcibiskup]] [[Jan Pavel II.|Karol Wojtyla]] během posledního rozloučení porušil zákaz úřadů a pronesl nad rakví krátký proslov, v němž Trochtu označil za [[mučedník]]a.<ref>[[Jaroslav Novosad]]: Štěpán Trochta – Svědek „T“; [[Nakladatelství Portál|Portál]], Praha 2001 (1. vydání, 238 s.); ISBN 80-7178-591-1 </ref> 

Trochtův [[beatifikační proces]] se v roce [[2008]] nacházel ve fázi sběru materiálů.<ref>http://tisk.cirkev.cz/z-domova/tri-mucednici-jsou-kandidaty-na-blahoreceni-a-svatoreceni-v-plzenske-a-litomericke-diecezi/</ref>

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
* [[Štěpán Trochta - citáty]]

=== Externí odkazy ===
* [http://www.tv-mis.cz/vypis.php?klic=164&vse=1 Štěpán Trochta], materiály z internetové on-demand TV [[TV-MIS]]
* [http://www.sdb.cz/stepan-kardinal-trochta/ Obsáhlý životopis] na stránkách české provincie [[Salesiáni Dona Bosca|Salesiánů Dona Bosca]]
* [http://www.sdb.cz/putovni-vystava-o-stepanu-trochtovi/ Putovní výstava o kardinálu Trochtovi]

=== Literatura ===
* ''Kardinál Trochta – mučedník: Terezín, Mauthausen, Dachau''; [[Signum unitatis]], Nové Město nad Metují [[1991]] (1. vydání, 48 s.), ISBN ---- (kompilace osobních vzpomínek, životopisu vydaného v Římě a svědectví jeho známých)
* [[Jaroslav Novosad]]: ''Štěpán Trochta – Svědek „T“''; [[Nakladatelství Portál|Portál]], Praha [[2001]] (1. vydání, 238 s.); ISBN 80-7178-591-1  
* Jiří Kučera (sestavil): ''Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta''; [[nakladatelství Portál|Portál]], Praha 2006; ISBN 80-7178-116-6
=== Reference ===
<references/>

{{DEFAULTSORT:Trochta, Štěpán}}
[[Kategorie:Čeští skauti]]
[[Kategorie:Kardinálové]]
[[Kategorie:Čeští kardinálové]]
[[Kategorie:Litoměřičtí biskupové]]
[[Kategorie:Salesiáni]]
[[Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu]]
[[Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje]]
[[Kategorie:Osobnosti československého protinacistického odboje]]
[[Kategorie:Oběti komunistického teroru v Československu]]
[[Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů]]
[[Kategorie:Narození 1905]]
[[Kategorie:Úmrtí 1974]]