Řehoř Naziánský

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Řehoř Teolog z Naziansu

Řehoř Naziánský (na Východě nazýván Řehoř Teolog), (asi 330390), učitel Církve, cařihradský arcibiskup, jeden z Kappadockých otců, přítel a spolupracovník sv. Basila Velikého, teolog a básník. Mezi jeho žáky patří sv. Jeroným ze Stridonu.

Církev ho uctívá jako světce, podle tradičního římského kalendáře 9. května, podle pokoncilní úpravy kalendáře 2. ledna (spolu se sv. Basilem Velikým). Křesťanský Východ ho liturgicky ctí 25. ledna a 30. ledna (spolu s Basilem Velikým a Janem Zlatoústým).

Obsah

Život

Narodil se v Nazianzu v Kappadokii, kde byl jeho otec Řehoř Naziánský st. biskupem. Jeho matka Nonna a další dva sourozenci jsou také ctěni jako světci.

Řehoř studoval v kappadocké Césareji, v Alexandrii a Aténách. Během studií se seznámil se sv. Basilem Velikým, s kterým tvořili „vznešený pár“.[1] Podle vyjádření samotného Řehoře znali jen dvě cesty – do chrámu a do školy.[2] Křest ale přijal až v dospělosti, v závěrečné fázi svého studia, asi roku 357. Poté spolu se sv. Basilem přebýval v prvotním basiliánském společenství u řeky Iris v provincii Pontu. Zde se spolu s ním podílel na vytvoření antologie z děl Origena – tzv. Filokalii.[3] Asi roku 362 byl svým otcem vysvěcen na kněze. Veden pokorou a zálibou v kontemplaci a skrytém životě, zdráhal se veřejně vykonávat kněžskou službu.[4] Basil Veliký ho roku 372 vysvětil na biskupa Sasimy, Řehoř se však – z podobných důvodů jako po svém vysvěcení na kněze – nikdy neujal vedení této malé diecéze. Krátce spravoval po svém otci diecézi v Nazianzu, zanedlouho ale utekl do samoty kláštera v Seleucii.

Cařihradskými věřícími, kteří v důsledku arianismu postrádali pravověrného biskupa, se nechal roku 379 přemluvit k úkolu vést katolickou církev v Cařihradě. Zde v malém kostelíku Anastasis pronesl věhlasné teologické řeči o Nejsv. Trojici, které mu získaly titul Teolog. Ačkoliv ho koncilní otcové druhého ekumenického koncilu v roce 381 potvrdili a oficiálně uvedli do úřadu cařihradského patriarchy, Řehoř znechucen církevními spory a tím, že někteří biskupové zpochybňovali jeho volbu, i neúspěchem v řešení antiochijského schizmatu odmítl funkci a opustil Cařihrad. Krátce znovu spravoval diecézi v Nazianzu a poté od roku 383 až do konce svého života žil v ústraní a věnoval se asketickému životu, kontemplaci a psaní svých teologických a poetických prací.

Řehoř byl na rozdíl od svého přítele Basila Velikého povahy spíše nepraktické, v rozhodujících okamžicích jeho života se negativně projevovala jeho přecitlivělost a nerozhodnost. Vyhovoval mu tichý život v ústraní, kde vznikla většina jeho vynikajících teologických a básnických spisů. Za učitele Církve ho vyhlásil papež Pius V. v roce 1568.

Díla

  • Řeči – (celkem 44), kromě pěti teologických řečí (Orationes 27-31) jsou velmi významné Oratio 42 (na rozloučenou, po zřeknutí se arcibiskupského stolce v Cařihradě) a Oratio 43 In laudem Bas. Mag. (Pochvalná řeč na Basila Velikého).
  • Poetická díla – např. De vita sua, Epitafy aj. Celkem napsal asi 400 básní s více než 16 000 verši. Podle obsahu je můžeme rozdělit na dogmatické, mravoučné, autobiografické, životopisné, hymny, elegie a epigramy.[5]
  • Dopisy (celkem 245).

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

Tomáš Špidlík: Řehoř Naziánský, Úvod ke studiu jeho duchovní nauky, Refugium Velehrad-Roma 2010.

Reference

  1. J. Novotný: Basil Veliký a jeho doba; Basil Veliký. Moralia, Refugium, Velehrad 1999, s. 24.
  2. Řehoř Naziánský, Oratio 43; srov. J. Novotný, cit. dílo, s. 24.
  3. Manuskripty Filokalie Tuto Filokalii nezaměňovat se stejnojmenou sbírkou duchovních textů církevních Otců východní křesťanské tradice, zabývající se především tzv. hésychasmem. Ta vyšla i česky a informace o ní lze najít na www.theofil.cz .
  4. Srov. Carmina De vita sua 2,1,11: PG 37,1053; Benedikt XVI. v katechezi o Řehoři Naziánském dne 8. 8. 2007
  5. Informace z webu řeckokatolické farnosti Zalužice
Osobní nástroje